Spoutaná mafií

16.

Lia

Stále nevěřím svým očím. Můj starší bráška tu stojí a objímá mě. Nevím, co říct a tak mu oplácím jeho pevný stisk.

,,Vysvětlí mi to někdo?" zeptá se zmatený Nico.

John mě pustí, utřu si uslzený obličej a setkám se s jeho nechápavým výrazem. Ani jeden z nás nevěří tomu, co vidí.

,,Lia je moje sestra a..." ,,Ptám se jí!" vtrhne mu do toho rozzuřený Nico. Najednou mě popadne vztek. Riskovala jsem kvůli tomu muži život a teď tu stojím a lituji, že jsem to udělala. Nachvilku jsem myslela, že můžu mít všechno, co jsem kdy chtěla. Dal jasně najevo, že kdybych zemřela, bylo by mu to jedno. Vím, že to neměl v úmyslu říct, ale řekl. A ublížil mi tím. Neskutečně. Vztek ovládne mé tělo. Ráznými kroky si to namířím přímo před něj. Zabodnu mu prst do prsou.

,,Opovaž se na něj zvednout hlas! Je to můj bratr a já nepatřím tobě." Zarývám své oči do jeho. Nehodlám ustoupit.

,,Pracuje pro mě." Zasyčí vztekle a znovu si nás prohlédne, jako by hledal naše společné rysy, kterých si dřív nevšiml.

,,To je mi uprdele." pronesu rozzuřeně. Mám v plánu se s ním hádat, ale zasáhne John.

,,Lio to stačí." napomene mě. Nevěřícně se na něj podívám, ale on mě ignoruje a přejde k Nicovi. V ruce drží natrženou obálku. ,,Tohle si okamžitě přečti." nařídí mu. Vztek v Nicově tváři se rázem změní na starostlivý výraz. Rychle si dopis přečte. Nejprve nadzvedne obočí, poté se zamračí a nakonec protočí očima. To bylo dost emocí najednou. Vrátí papír Johnovi.

,,Dej mi vědět, jak to bude probíhat. Zavolej Xavierovi, aby na to ostatní připravil. Taky dej vědět Eleanor, bude jí tu potřeba. A pak vyřeš ten problém." přikáže Johnovi tichým a vyrovnaným hlasem. Znovu se zamračím, když vidím, jak mluví s mým bratrem. John jen přikývne na nic se nezeptá a odejde, ani se na mě nepodívá. Píchne mě u srdce.

,,Neboj nic se mu nestane. Je to můj nejlepší člověk." Oklepu se. Rozhodně teď nestojím o to, aby mě Nico uklidňoval. Nasadím neutrální výraz. Furt jsem naštvaná, ale on očividně ne. Skřížím ruce na prsou, aby se mi netřásly.

,,Pusť ho." nařídím mu. Být to někdo jako ti muži, které jsem dnes viděla, byla bych už mrtvá. On se jen napůl usměje a v očích mu zaleskne.

,,Já ho tu nedržím. Je tu zcela ze své vůle." aby svá slova podtrhl, zvedne ruce v gestu ústupu, čímž opět podnítí můj vztek.

,,Deset let. Celých deset let jsem ho neviděla. Doufala jsem, že je daleko, má rodinu a žije život jaký jsem já vždy chtěla. A ty mi tvrdíš, že to celé zahodil jen, aby pracoval pro tebe!" rozkřiknu se. Najednou se mi hůř dýchá. Představuju si své ruce kolem Nicova krku, jak ho připravují o poslední doušky kyslíku. Ani si neuvědomím, že ráznými kroky přejdu přímo před něj. Jeho tělo se tyčí nad mým.

,,Proč by si kazil život! To ty! Tys ho donutil! Tak jako mě!" křičím a křičím. Pěstmi mu bouchám do hrudi. Jen stojí a přijímá mé rány. Nebrání se. Pak zastaví mé ruce a prudce si mě přitáhne k sobě do náruče. Obklopí mě teplo jeho tělo. Vzlykám mu do prsou. Nechá mě. Nic neříká.

,,Nenávidím tě." zašeptám zdrceně. Rukou mě pohladí po vlasech.

,,Já vím." odpoví klidně.

,,Teď mě ale poslouchej, otec s matkou jsou na cestě sem. Potřebuju abys byla ještě statečná a vydržela to. Pravděpodobně to bude to nejhorší, co si kdy zažila, ale ty to zvládneš." Setřu si slzy, zvednu hlavu a podívám se na něj.

,,Ty mě nepustíš?" zeptám se překvapeně. Snad si nemyslí, že tu chci zůstat. Trochu ucukne.

,,Ty chceš pořád utéct?" odpoví mi otázkou a neskrývá ublížený tón.

,,Já nevím, co chci, ale rozhodně vím, že tohle to není. Chci být svobodná." A taky chci být s ním, ale svoboda je podstatnější. Skousne si spodní ret.

,,Nemůžu tě pustit. Né teď, když ses vrátila sotva v jednom kuse." Očima sjede mé poškrábané tělo. Vymaním se z jeho rukou.

,,Jenže já ti nepatřím," zasyčím, ,,vrátila jsem se, abych tě varovala, protože tohle rozhodně bylo plánování tvého otce a tvojí vraždy a já prostě nechci, aby kdokoli umíral." Malá lež. Možná to byl jiný důvod. ,,Takže si mě přestaň nárokovat!" dokončím svůj rázný monolog.

Zakývá hlavou. ,,A ty konečně pochop, že se snažím udržet tě naživu. Ale s tím jak se chováš, to je kurva těžký!" postěžuje si. Oba přerývaně dýcháme a mračíme se jeden na druhého. Ustoupí první. Zhluboka se nadechne.

,,Lio teď se mus..." do pokoje vejde o něco málo starší dívka, než jsem já. Zrzavé vlasy má spletené v drdolu. Má na sobě bílou košili a černé kalhoty. Nicovi se očividně uleví a oddychne si. ,,Lio tohle je Eleanor. Dohlídne na tebe a bude ti dělat společnost." Nuceně se na ni usměji, opětuje mi stejný výraz.

,,Budu muset odejít," podívá se na mě a pak na Eleanor, ,,Kdyby se cokoli dělo, obraťte se na mě nebo na Johna." řekne a opustí pokoj.