Spoutaná mafií

14.

Nicolas

Neměla to vidět. Neměla to doprdele vidět. Ale co jiného čekala? Je to má práce.

Už dobrý dvě hodiny ji mí muži nahánějí všude možně. Nechápu, jak jsem mohl být takový blbec, že jsem nenechal nikoho hlídat pozemek. Teď může být v nebezpečí, nebo hůř mrtvá. Bože a je to moje vina.

V ruce mi zvoní telefon. John. Nadechnu se a zvednu ho.

,,Johne?" Zeptám se unaveným hlasem.

,,Brácho nikde po ní není ani stopa. Dočista se po ní slehla zem." Oznámí mi. Frustrovaně si prohrábnu vlasy.

,,Hledejte dál. Někde musí být. Koukejte ji okamžitě najít!" Zakřičím rozzuřeně a ťípnu to.

Musím ji najít. Prostě musím. Potřebuji ji....

Lia

Moc lidí tu není. Ani nebylo těžký se sem dostat. Jen moje oblečení není zrovna nejvhodnější. Naštěstí jsem proklouzla do pravděpodobné převlékárny. Strhla jsem ze sebe potrhané oblečení a převlékla se do dost přilehlých a odvážných černých šatů. Pak jsem vyklouzla z šatny. Pracující kolem si mě nevšímali. Jako bych byla neviditelná. Chvilku jsem bloudila sem a tam, ale pak jsem uslyšela zvýšení mužského hlasu a následovala jsem jej. Dveře do místnosti byly přivřené, ale vše šlo krásně slyšet. Opřela jsem se zády o stěnu a natočila se tak, abych slyšela co nejdůkladněji.

,,Musí chcípnout, jinak nám posere všechny obchody!" Vyštěkne zuřivě hrubý hlas. Při slově chcípnout jsem sebou ani necukla. Jak smutné zamyslím-li se nad svým ubohým životem.

,,A jak ho hodláš zabít?" Řekne až příliš klidným hlasem další muž. ,,Patří mu celé Chicago. Přece nenakráčíš k němu do domu a nestřelíš ho mezi voči." Dodá stejným tónem.

,,A proč ne? Žádné složitosti. Rychlé a účinné." Namítne s přehnaným smíchem prvotní muž. Poměrně mladý, pomyslím si.

Ze vzdálené kuchyně zazní třesknutí talíře. Napnutá, jak struna stojím na stejném místě a rozpačitě se rozhlížím. Vzduch je čistý, úlevně si oddychnu.

,,Můžeme sejmout jeho syna. To je mnohem jednodušší terč. Promenáduje se tu skoro bez ochrany." Řekne zadumaně muž, který dosud nic neříkal.

,,Nicolas Blade není nejsnadnější terč. Je to nejmladší tyranský parchant, jakého jsem kdy potkal." Odpoví příkře druhý muž.

Srdce mi vynechá úder. Nicolas Blade. Oni chtějí zabít Nica. Vyděšeně si rukou zakryji ústa, abych ztišila svůj hlasitý dech. Kůže se mi začíná lepit potem, který mi okamžitě vyrašil. Ale i přes to poslouchám dál.

,,Vykuchám ho jako králíka." Pronese nenávistně jeden z nich. Srdce mi znovu poskočí v hrudi. Nutkání nakouknout o koho se jedná začíná převyšovat můj zdravý rozum. A tak podlehnu. Přes malou škvíru ve dveřím se mi naskýtá pohled na pár mužů usazených kolem kulatého stolu. Kolem nich je pár bodyguardů, kteří vypadají nadmíru hrozivě. Znovu začnou mluvit.

,,Nejdříve se musíme zaměřit na menší cíle, jak už jsem párkrát podotknul. Bladeovi o nás nebudou mít tušení. Začneme tím, že ho odstřihneme od zbraní. Jejich dodavateli jsou Rusové, ti mají lepší zbraně než Číňani. Když je odstříhneme od dodavatele budou nahraní." Šklebí se postarší muž s šedivou čupřinou. Od pohledu nevím o koho se jedná.

Mladý nezkušený muž, nemůže být o nic starší než Nic, nesouhlasně praští do stolu. ,,Kdybychom se zbavili mladého Bladea vše by se zjednodušilo. Jeho otec by se zhroutil a s ním i jejich mafie." Nenechal se přesvědčit. Má v sobě tolik nenávisti vůči Nicovi. Kdo to asi může být? Má blonďaté vlasy a světlé oči, skoro až árijské rasy, tetování mu pokrývá celý krk a vsadila bych se, že je potetovaný i pod tím oblekem, který má na sobě.

,,Uklidni se Marco. Na něj brzy dojde. Nemůžeme riskovat, že nás odhalí a zničí nás ještě dřív. Přestaň se chovat tak impulsivně. Zastírá ti to mozek." Usadí ho muž vedle něj. Podle podoby tipuji jeho otec.

Začínám chytat křeč do lýtka. Snažím se to ignorovat, ale nejde to. Opatrně se zvednu, ale tím trochu roztáhnu škvíru mezi dveřmi a v tu chvíli navážu oční kontakt s Marcem.

,,Doprdele." Zakleje Marco a upoutá na mě pozornost všech.

Nesměle polknu, otočím se na patě a křeč nekřeč utíkám pryč. Slyším křik. Jdou po mně. Rozhodně nezastavuji. Utíkám, co mi nohy stačí. A ačkoli mě to bolí přiznat, utíkám tam, kde se cítím bezpečně.