Spoutaná mafií

7.

Dlouho jsem ležela na posteli a přemýšlela, co si počnu.

Nemá smysl utíkat. Bladeovi jsou nejmocnější rodina v Chicagu. Nikdy bych před nimi neutekla. Mohla bych zkusit přemluvit Nicka, ale podle toho, co říkal to nevypadá zrovna nadějně.

V tom mě z myšlenek vytrhne otvírání dveří. Nick očividně usoudil, že jsem se srovnala s tím, že neuteču.

Ve dveřích stojí starší paní se šedivými vlasy. Vřele se na mě usměje.

,,Paní Amélie, jmenuji se Scarlet a jsem domácí hospodyně. Pan Nick mi přikázal, abych vás přestěhovala do vašeho pokoje." Oznámí mi laskavým hlasem.

Vyhoupnu se z postele.

,,Nejsem žádná paní. Říkej mi prosím Lio." Oplatím jí její laskavost. Přikývne.

,,A tohle není můj pokoj?" Zeptám se a rozmáchnu se rukama po pokoji.

Na tváři se jí objeví upřímný úsměv.

,,Tohle je pokoj pro hosty. Vy jste budoucí žena pana Nicka, to se nesluší abyste bydlela zde." Vysvětlí mi. To, jak řekla budoucí žena, mě zamrazilo.

Zamyslím se.

,,A kde budu spát?" Zeptám se zvědavě.

,,No přeci s panem Nickem." Odpoví mi radostně. Asi si myslí, že mi to udělá stejnou radost. Opak je pravdou. Nehodlám s nim spát ani v jedné místnosti. Né potom, co mě tak ohavně zradil.

Zatnu ruce v pěst, abych zahnala zlost. Scarlet si nezaslouží, abych si to vylila na ní.

,,Tak mu prosím vzkaž, že s ním nebudu sdílet pokoj, že mě tam dostane jedině v řetězech."

Zalapá po dechu. Šokovaně na mě vystřelí oči.

,,Jste si jistá?" Zeptá se mě.

,,Naprosto." Odpovím sebevědomě a s tím Scarlet opustí místnost.

Jsem zvědavá, jak bude reagovat. Doufám, že ho to naštve. Musí ho to naštvat, protože mu to nebudu nijak zjednodušovat. Přinutím ho, aby náš sňatek zrušil a mě pustil.

...

Asi o půl hodiny později se rozletí dveře dokořán. Úlekem vyskočím z postele. Do pokoje vletí přímo rozzuřený Nick. Potlačím nutkání uhnout před ním. Zkousnu si spodní ret, abych potlačila smích.

,,Co si jako myslíš, že děláš?" Vyhrkne rozzuřeně. Moc dobře vím, co tím myslí. Probodnu ho pohledem.

,,Nebudu s tebou spát v jednom pokoji." Odpovím mu ledovým klidem.

Na krku mu poskočí žilka. Z jeho očí sálá plamen, ale těžko říct, jaký druh plamene.

Znovu mě popadne za předloktí a přitáhne si mě k sobě. Nedokážu se mu vymanit.

,,Že ti to předtím nevadilo." Řekne arogantně. Vůbec ho nepoznávám. Je, tak krutý, že mi to nahání strach.

,,Myslíš předtím, než jsem se dozvěděla, že jsi tyranský mafiánský hajzl?" Vmetu mu do tváře.

Opravdu jsem to řekla? Upsss.

Teď mu oči hoří zlostí. Ruku mi drtí ještě pevněji.

,,Věděl jsem, že umíš i kousat." Pronese ledově, načež si mě přehodí přes rameno.

,,Okamžitě mě pusť!!" Nařídím mu vztekle, ale ani to s ním nehne.

Nese mě přes celý dům, kde je podivně prázdno. Asi všichni slyšeli naši hádku a radši zmizeli. Cestou mě nezapomene plácnout přes zadek. Naštvaně do něj buším pěstmi, ale je jak skála. Dojdeme k dalším velkým dveřím. Otevře je a zanese mě k němu do pokoje. Nebo spíš k nám do pokoje.

Je to mnohem větší pokoj, než ten předešlý. Je vybaven také do bílé barvy, ale je tu mnohem více dekorací. Nestihnu se pořádně porozhlédnout po pokoji. Nick míří k obrovské posteli s nebesy. Třikrát tak větší, než v pokoji pro hosty.

Opatrně mě hodí na hedvábné povlečení. Skloní se nade mne. Jeho ruce drží ty mojea jeho boky mi drží nohy. Jsem uvězněná jeho tělem. Projede mnou nová vlna energie. I on musí myslet na to, co já. Jsme si tak blízko, chybí kousíček a naše rty by se spojily.

V tom se na mě zakření. A na rukou ucítím něco těžkého. Podívám se.

Dal mi řetězy! On mi dal řetězy!

Uchechtne se a trošičku se oddálí.

,,To nemyslíš vážně. Okamžitě to sundej!" Ale má hrozba ho jen víc rozesměje.

,,To není vtipné. Okamžitě to sundej!" Zkusím to znovu. Skloní se a cvrnkne mě do nosu, čímž podnítí mou zuřivost.

,,Sama jsi řekla, že tě sem dostanu jedině v řetězech." Odpoví sebevědomě a lehne si vedle mě.

Napadlo mě, že budu celou noc dělat kravál a mlátit řetězy, ale vedlo by to jen k něčemu horšímu pro mě.

S rukama v řetězech se usínalo opravdu těžko, ale přesto jsem toho jaksi docílila. A mé sny se upínaly jen k jediné osobě. Té, která leží vedle mě.