Spoutaná mafií

20.

Po dopoledním shonu se musím překvapeně rozhlížet. Dům je vyšperkovanej od podlah po lustry. Všechno se leskne, ve vzduchu je cítit lehká vůně květin a čistě vypraných závěsů. Když jsem přišla do jídelny, chvíli jsem si myslela, že přijede prezident či Královna. Světlo z křišťálového lustru se odráželo od stříbrného nádobí a rozlévalo se po celém obvodu místnosti. Na kulatém stole je prostřeno pro deset lidí. Najednou mě popadla nervozita. Shlédla jsem na sebe a začala posuzovat svůj výběr oblečení. Vzala jsem si na sebe obyčejné bílé šaty s áčkovou řasenou sukní a černé šněrovací boty na podpatku, které ačkoli vypadaly báječně, bolely jak čert. Vlasy jsem nechala volně rozpuštěné a make-up volila spíš jednoduchý.
Chvíli jsem přemýšlela, že bych se šla ještě převléknout, ale v tu chvíli do jídelny vešel Nico. Má na sobě ležérní černé kvádro s černým motýlkem. Vypadá úchvatně. Jeho oči spočinou na mých a jeho zorničky se malinko rozšíří.

,,Páni," vydechne a já cítím, jak se začínám červenat, ,,vypadáš úžasně. Moc ti to sluší," řekne načež přejde ke mně, přitáhne si mě k sobě a políbí mě. Kdy jsme se stali tak...takovým párem? Musím se zamyslet. Vždyť já tu být nechci, ale přesto od něj nemůžu být daleko. Oblékám se a chodím kam mě vezme přesně jako poslušná ženuška, kterou jsem se nikdy stát nechtěla. Tak proč se ksakru tolik podobám matce a nechávám si to líbit?
,,Zachvilku jsou tady," přeruší náš polibek a vzápětí mu začne vyzvánět kapsa. Rychle mi vlepí pusu na nos. Zvedne telefon a odkráčí pryč. Stisknu pevně rty. Ještě z nich cítím jeho. Ach, proč chutná jako zakázené ovoce?

,,Pozor ať si nezaslintáš šaty kočko," ozve se za mnou laškovný hlas. Hbitě se otočím. Ve dveřím stojí rozesmátý Will. Vypadá najednou starší. Modrý oblek, jistě na míru ušitý, u něj vzbuzuje respekt a šmrnc. Ale v obličeji je to stále Nicův roztomilý mladší brácha, který je stále o rok starší než já. Po tváři se mi rozlije široký úsměv.

,,Jistě ti rozumím. Ženy v mém okolí slintají v jednom kuse. Nemohu ti to vyčítat," mrkne na mě, ,,ale nechci bratrovi šlapat do zelí," zvedne ruce ve znaku ústupu. Přimhouřím oči. Prevít jeden.

,,Ach, to je tou vůní omáčky ve vzduchu, teď když tě ale vidím, hned mě přešla chuť," vrátím mu.

Jeho úsměv trochu povadl. ,,Rád tě vidím Lí."

Při vzpomínce na ten únos, mě hned také úsměv přešel. Pokývla jsem hlavou. Nápodobně. Naznačila jsem mu.

Najednou se ozvaly hlasité zvuky. Obočí mi vyletělo vzhůru a on se znovu začal usmívat. ,,Teď teprve něco uvidíš," řekne a do jídelny vběhnou psi. Ne psi. Děti. Malá dívka a chlapec. Oboum nanejvíš deset. Honili se dokola kolem stolu a vřískali na sebe.

,,Hahahah jsi pomalá pomalá!" křičí blonďatý chlapec. Sestra se nedá a vykřikne.

,,Děcka!" okřikne je nově příchozí světlovlasá žena. Je nádherná. Vysoká, štíhlá, blonďatá, přesně taková jaká já nikdy být nemohla. Hned si všimnu těch krásných modrých očí, Nicolas má stejné. ,,Koukejte se chovat slušně!" pokárá je, ale děti se na sebe vzájemně uculí, sednou si ke stolu a pošťuchují se dál. Za ní vejde do místnosti Mike s menší tmavovlasou ženou po boku, což není nikdo jiný než Nicova matka. Jsou si o moc víc podobní. Její pohled hned spočine na mně.

Will zamručí, ,,Taky tě rád vidím mami!" pronese naoko uraženě, ale jeho matka jen mávne rukou ať ji dá pokoj. Neubráním se úsměvu. Chci napřáhnout ruku, ale žena mě rovnou stáhne k obětí. Jde vidět že je z rodiny, pomyslím si.

,,Moc ráda tě poznávám Amélie." Nadšeně si mě prohlédne. ,,Ten náš kluk má ale šteští viď Mikeu." Ten ji vůbec nevnímá, ale ihned začne přikyvovat. ,,Ano drahoušku."

,,Říkej mi Marie," řekne s čímž se otočí a posadí se vedle Mikea, který mluví ke znuděnému Willovi. Zamrkám a sednu si vedle Willa. Jakmile se posadím natáhne ke mně ruku světlovlasá žena. ,,Ráda tě poznávám. Já jsem Lexa."Přijmu její ruku. ,,Lia." Znovu si ji prohlédnu. Není  o moc starší než Nicolas, na ruce se jí blyští zlatý kroužek a jinak žádné okázalé šperky a oblečení. Očividně se oblékla do rodinného kruhu.

,,Tohle jsou moji darebáci," ukáže na děti. ,,Vivi a Luke." Děti se na ní zakření a sborově pronesou ,,Ahojj".

,,Ale dávej pozor jsou šíleně nezdvořilí a nevychovaní, nedivil bych se kdyby ti provedli nějakou lumpárnu," otočím se za nově příchozím hlubokým hlasem. Muž v černém kvádru si sedne na židli mezi děti a Lexu. Lípne jí pusu na tvář. Ihned zabloudím k prstenu na jeho ruce. Jeho světle hnědé vlasy jsou téměř stejné jako Viviny. Ta podoba se jaktěživ nedá popřít.

Nabídne mi ruku, kterou příjmu. ,,Gabriel, moc mě těší Lio," řekne a pevně mi stiskne ruku.

,,Nápodobně."

Po chvilce povídání se mi uleví, když spatřím Nica. Ten hovor asi nešel úplně nejlépe, ale jakmile si sedne vedle mě, na tváři se mu rozlije nepatrný úsměv, kterého si všimnu jen já. Pod stolem mi chytne ruku a položí si ji spolu s jeho na moje stehno. Určitě jsem rudá až po uši, ale nikdo nic neříká. Vyplázne na děti jazyk a mně to připadá tak roztomilé a nenucené. Úplně odlišné od toho, co jsem si ze začátku myslela. Vypadá uvolněně, ne tak vražedně a mafiánsky.

,,Na Sama čekat nebudeme. Později se k nám připojí," vysvětlí a rukou mě začne hladit po stehnu.

Když je jídlo na stole a všichni si pochutnávají, děti u toho samozřejmě vyvádějí nějaké skopičiny, ucítím jakési bodnutí. Proč jsem se nemohla narodit do podobné rodiny? Vypadá to, že se tu mají opravdu rádi. Že jsou rodina. Jenže mafiánská uvědomím si. Tohle je jen jedna chvilka mezi tisícem. Proto je potřeba si jich vážit co to jde.

Mike si odkašle. ,,K tomu co jsme probírali posledně," odmlčí se a podívá na Nica, ,,Kdy bude svatba?"

Zakuckám se a musím se napít vody, abych se neudusila. Mike mě přitom pečlivě pozoruje. Nico jakokdybynic pokrčí rameny. Jeho otec pokračuje: ,,Nemělo by se to odkládat. Všichni moc dobře vědí, že tu je Lia. Je nebezpečné mít tu ženu, která spadá do jiného mocného ,podniku'." Záměrně se na nás oba zamračí a já stěží polknu. ,,Chci svatbu co nejdřív. Nechám na vás jestli to bude soukromá oslava nebo pozvete celé město, ale chci ji co nejdřív." Tón jeho hlasu je neoblomný. Takový který má nebezpečně vysoko postavený muž, jako je přesně on. Chtěla bych ho nenávidět, že když se něco trochu zlepšuje, zasáhne do toho tímhle. Jenže v mém životě nenávidím už tolik lidí, že mi to bohatě stačí.

Nico aniž by se na mě podíval prohlásí ,,Svatba se bude konat v sobotu." A tím mě naprosto vykolejí. V sobotu. To je za 3 dny.