Spoutaná mafií

13.

Probudí mě ostré světlo. Překulím se, abych ho zahnala. V tu chvíli mi dojde, že vedle mě je prázdné místo. Donutí mě to se pořádně probudit. Rozhlédnu se po pokoji. Nico nikde není. Trochu mě bodne na hrudi.

Třeba mě po sexu opravdu hned odbyde. Třeba to jen hrál a je to opravdu ten surovec, jak se tvrdí.

Zatřesu hlavou, abych znovu potlačila myšlenky, které mi uvízly v hlavě. Vstanu, vezmu si šedé tepláky a dlouhé černé triko z naší společné skříně.

Trochu nervózní seběhnu schody dolů. V jídelně nikdo není, včetně Scarlet. Projdu i další místnosti. Proč tu sakra nikdo není? Dokonce nikdo nehlídá. Žádní bodyguardi, ani sloužící.

Něco se muselo stát. Nico by mě nenechal bez dozoru. Ten je vůbec kde?

Napadají mě horší a horší scénáře. Nakonec vtrhnu do Nicovi pracovny, kde jsou zázrakem otevřené dveře a všude bordel. Né, tady opravdu něco nehraje.

Ve dveřích se objeví pohledný blonďák, který mě tu vodil a dohlížel na mě. Přiběhnu k němu blíž.

,,Co se stalo? Kde je Nico?" Vychrlím na něj naléhavě.

Ve tváři má nepřítomný výraz. Trochu mě to děsí, ale tváří se tak furt.

,,Neměla byste tu být. Odvedu vás zpět." Řekne mi automaticky, jako nějaký stroj. Chce mě chytit za loket a odvést mě pryč, ale nedovolím mu to. Vysmeknu se mu a ucouvnu dozadu.

,,Nikam nejdu! Ptám se znovu, kde je Nico?" Můj autoritativní hlas není zrovna nejpřesvědčivější, ale zafunguje.

Poraženecky vydechne.

,,Teď řeší velmi důležité věci. Doporučuji ti jít nahoru." Přejde z vykání na tykání a na ještě varovnější hlas.

,,Já nik...." Mou větu utne výstřel. A následuje další a další. Vyvalím vyděšeně oči. Ani jsem nemohla spočítat kolikrát zazněl výstřel. Nekontrolovatelně proběhnu kolem mého ,,hlídače" a zběsile utíkám za střelbou.

Zní to neuvěřitelně šíleně, ale v tu chvíli mě tam mé nohy táhly. Doběhnu ke dveřím otevřených do zahrady.

Ve středu té krásné zahrady stojí Nico s ostatními. Na zemi kousek dál od nich se plazí pomocník z kuchyně. Nechává za sebou rudou stopu a plazí se směrem k východu. Nico nezaváhá a dorazí ho jednou kulkou do hrudi a jednou do hlavy.

Emoce zalijí mé tělo. Ten kluk byl jen o něco starší, než já. Pomáhal v kuchyni. Ještě včera mi dělal lívance. Co to Nico udělal?

Zastaví se mi srdce. Nebo jen záchvat paniky. Celá bez dechu sleduji, jak podává zbraň muži vedle sebe. Otočí se a naše oči se střetnou.

Jakmile vidí, že ho pozoruji, překvapeně zamrká. Nedám mu příležitost, otočím se a běžím pryč. Nevím vlastně ani kam běžet. Ale emoce zakryjí racionální myšlení. Proběhnu kuchyní k hlavním dveřím. Slyším jak na mě volá, ale nerozumím jeho slovům. Ani nechci rozumět.

Prudce otevřu vchodové dveře, nikdo nehlídá, takže mám volný přístup. Přeběhnu k plotu a bezmyšlenkovitě ho přelezu. Trny, které ho pokrývají, mě pořežou do krve. Když jsem na druhé straně, znovu se bezmyšlenkovitě rozběhnu.

Po dlouhém běhu, skončím ve městě. Nemám tušení o jaké město jde, ale okamžitě se přizpůsobím. Neustále se rozhlížím okolo sebe.

To bylo moc lehké. Pomyslím si. Vždyť jsem utekla největšímu mafiánovi.

Nevěřím, že se mi podařilo utéct. Ani se mi věřit nechce. Proč mě to tak bolí, ta jeho zrada?

Po tváři se mi řinou slzy. Zakrývám rukama potrhané oblečení a prodírám se skrz lidi na ulicích. Nevěnuji jim pozornost.

Nejhorší na všem je, že bych se nejraději vrátila. Konejšil by mě v náruči, cítila bych jeho teplo, nebyla bych osamělá.

Zavrtím hlavou a začnu se soustředit na přítomnost. Zrovna zahlédnu dvě luxusní černá auta parkovat kousek ode mě. Hned mě napadne, kdo by to mohl být. Z auta ale vystoupí pár neznámých mužů v obleku. Pro jistotu se schovám, za roh ulice, ale nespouštím je z očí. Vypadají podezřele povědomě.

Zamknou auta a společně se vydají do klubu před nimi. Na budově visí neonový nápis ,Lucerna'.

Můj zadek nemá těch průšvihů asi dost. Samozřejmě mě táhne hned za nimi. Mám divné nutkání je sledovat. A koho jiného, než sebe bych měla poslouchat?