Spoutaná mafií

10.

Probudím se s otupující bolestí hlavy. Snažím se rozpomenout, co se stalo. Pamatuji si, jak jsem křičela na Nicka a pak....

Vystřelím do sedu. Hlava se mi zatočí bolestí, ale ignoruji to a okamžitě vyběhnu z pokoje. Na sobě mám bílou krajkovou noční košili. Bosá běžím chodbou do Nickova pokoje. Srdce mi buší nervozitou. Napadá mě to nejhorší, ale nevzdávám to.

Vtrhnu do jeho-našeho-pokoje. Bezvládně leží na posteli s nebesy. Má v sobě připíchnuté různé přístroje a kapavky. Když ho vidím takto bezmocného, něco se ve mně zlomí.

Slzy mi tečou po tváři, aniž bych si to uvědomovala. Sednu si k němu. Propletu s ním ruku.

,,Prosím Nicku. Prosím neodcházej." Špitnu zlomeně a hlavu položím na naše propletené ruce.

Během chvilky usnu.

...

Probudí mě pohyb na mé ruce. Hrubé prsty hladí mou dlaň. Bleskově zvednu hlavu. Nick mě bedlivě pozoruje, když navážeme oční kontakt usměje se. Neudržím se a obejmu ho. Sykne bolestí, ale nepouští mě. Rychle se zase odtáhnu a zrudnu, jak rajče.

,,Děkuju." Řeknu potichu a on tázavě nadzvedne obočí.

,,Za co?" Zeptá se chraplavějším hlasem.

Nechápavě se na něj podívám. ,,Za mou záchranu." Připomenu mu s lehkým úsměvem.

,,Ach táák. Maličkost." Jak to může nazývat maličkostí. Je to první člověk, který se postavil mé největší noční můře. Mému otci.

Vyhoupne se do sedu s bolestivou grimasou. Ihned mu přispěchám na pomoc.

Proč mu pomáhám? Vždyť s ním nechci mít nic společného. Tlačí na mě mé myšlenky. Ale tělo dělá něco jiného. Zastavím ho, než si stoupne.

,,Lež!" Rozkážu mu, aniž bych nad tím přemýšlela.

Zadívá se na mě s ironickým úsměvem.

,,Á je tu chvíli a už by rozkazovala. Rychle sis přivykla." Uchechtne se. Přejede mi drsnou rukou po tváři a zastrčí mi neposedný pramen vlasů za ucho.

Uhnu pohledem a zeptám se na otázku, která mě tíží.

,,Proč sis pro mě přijel? Nic za mě nedostaneš. Otec si náš sňatek už nepřeje." Chytne mě za bradu a donutí mě se na něj podívat.

,,Jsi můj majetek a já nemám rád, když mi ho někdo bere." Řekne mi klidně, jako by to říkal, každý den.

Okamžitě mě popadne zlost. Silou mu strhnu jeho ruku z mé tváře a odkráčím pryč.

Snaží se zvednout, ale tělo ho zrazuje. Nehodlám mu pomoct. Za zády slyším jeho křik. Ale neposlouchám ho a odcházím.

Z pohledu Nicolase

Bolí mě úplně všechno. Pamatuji si, jak mě ten zmrd bodnul do břicha a pak Liu, jak se kácí na zem. Chtěl jsem ji jít pomoct, ale sám jsem byl bezmocný. Přiběhl ke mně Will a něco mumlal, ale já už omdlel.

Probudil jsem se a první, co jsem viděl, byla ona. Nevěřil jsem vlastním očím. Ležela na mé ruce, kterou se mnou propletla. Vypadala roztomile, když spala. Předjížděl jsem jí palcem po dlani, to ji vzbudilo. Byla tu jen v bílé, rozhodně sexy, košilce.

Najednou mi skočí po krku a obejme mě. To jsem nečekal, ale byl jsem za to rád.

Samozřejmě mi z pusy neuniklo pár žertíků, ale pak jsem ji něčím naštval. Vyřítila se z pokoje, jako bomba před výbuchem. Chtěl jsem ji okamžitě zastavit, ale sotva jsem se udržel na nohou.

Teď stojím před pokojem pro hosty, do kterého se ráda schovává. Musím na ni opatrně. Překonán svou pýchu a zaklepu. Pravděpodobně je furt uražená, takže mi neodpovídá. Otevřu dveře a vejdu dovnitř. Jenže ona tu není. Rychle se kouknu do koupelny, ale ta je také prázdná. Utekla? Zmocní se mě vztek, ale i dotčenost. Zachráním ji a ona znovu uteče?

Sbíhám schody dolů. Vtrhnu do obývacího pokoje, odkud slyším televizi. Will zase čumí na ty jeho kriminálky. Měl bych ho víc zaměstnat.

Ještě než dojdu k pohovce, kde se válí Will křičím rozkazy.

,,Okamžitě vstávej musíme..." Zarazím se když dojdu k pohovce.

Will na mě nechápavě zírá a stejně tak Lia, která leží rozvalená vedle. Když ji uvidím, uleví se mi. Převlékla se do tmavě modrého svetru a černých legín. Okamžitě bych si ji vzal. Tady na tom gauči. Hladově si olíznu spodní ret. Lia mě hned spraží pohledem.

,,Chceš něco důležitého?" Zeptá se uštěpačně Lia. Rychle zamrkám a vrátím se do reality.

,,Fajn, tak nás nech koukat." Řekne, otočí se a znovu spustí televizi. Will se znovu uvelebí na gauči a kouká s ní. Trochu se mě dotkne, že se víc baví s Willem, ale okamžitě ten pocit zaženu. Nic k ní necítím, tak mi to může být fuk. Je tu jen kvůli obchodu. Připomenu si.

Nechám je být a odejdu do své pracovny. Kde se začnu přehrabávat v dokumentech. V tom mi zazvoní telefon. Zvednu to.

,,Co chceš Johne?" Zeptám se nevrle.

,,Co ta hořkost? Myslel jsem, že už si užíváš se svou snoubenkou." Vysměje se mi. Akorát mě to víc podráždí.

,,K věci." Řeknu příkře.

,,Mluvil jsem s Henrym. Prý máš u sebe špeha, který donáší. Taky to je ten, co unesl tu tvou holku." Skvělá zpráva.

,,Dobře, řekni mi kdo to je a okamžitě se ho zbavíme." Vychrlím do telefonu.

,,Není to tak lehký." Povzdychne si John.

,,Henry chce tu tvou holku." Řekne sklesleji.

,,Cože? To v žádném případě. Je to moje snoubenka." Mám takový vztek, že bych někoho zabil. Co si jako myslí?

,,Nechce ji napořád. Jen ji chce omrknout." Dodá rychle John. To mě má jako uklidnit?

,,Dá ti k tomu i velkou sumu. Bylo by hloupé mu ji nepůjčit. Je to dobrý obchod a navíc zjistíme, kdo na tebe donáší." Přemlouvá mě John. Má pravdu. Byl by to sakra dobrý obchod, je za pár dní s Liou. Jenže něco ve mně to nechce.

,,Ještě si to rozmyslím." Řeknu a vytípnu ho.

Vší silou mrštím sklenicích do zdi.

Co mi to ta Lia dělá....