Mezi dnem a nocí ✓ [DOKONČENO]

Ráno moudřejší večera

Cestou domů jsem si uvědomila, že nemám ponětí, kde je Tomovo auto, u servisu jsem si ho nevšimla, což možná byla dobrá zpráva. Doufala jsem, že v takovém stavu neřídil.
Doma jsem si napustila horkou koupel a se sklenkou bílého vína se s úlevou ponořila do kopce voňavé pěny.
Měla jsem za sebou hrozný den.
Zavřela jsem oči a upíjela po douškách své oblíbené víno.
Na poličce vedle vany tichým pípnutím oznámil můj mobil příchozí zprávu. Otiskem jsem jej odemkla a bez přemýšlení rozklikla přijatou SMS.
Alex:
BRACHA SI TE NEZASLOUZI. ANI SE K SOBE NEHODITE. A NENI TVUJ TYP.

Elen:
JAK TY MUZES VEDET, KDO JE MUJ TYP? TY MAS TEDY ODVAHU.
JE TOM V PORADKU?

Alex:
SPI JAKO SIPKOVA RUZENKA. BUDE V PORADKU, JAKO VZDYCKY.
A VIM TO, PROTOZE TVUJ TYP JSEM JA.

Proběhlo mi hlavou, že s Alexem ještě budou potíže. Bála jsem se. Sebe, svých pocitů a reakcí. O Tomáše, se kterým mi bylo krásně a do kterého jsem se zamilovávala. Vznikalo mezi námi něco krásného a neobyčejného a do té pohody vtrhnul jako uragán kluk, který mi zlomil srdce, jeho zbytky spálil na popel a teď ničil můj klid.
Odepsala jsem mu jedinou větu:

JSEM ZAMILOVANA DO TVEHO BRATRA, TAK SI NA TO ZVYKNI.

Vylezla jsem z vany, zabalila jsem se do nadýchaného bílého županu a vklouzla do postele. Pro jistotu jsem telefon úplně vypnula a šla raději spát.

Nespala jsem dobře a po sedmé hodině ráno jsem to vzdala úplně.
V bezesné noci, kdy jsem se stále převalovala z jednoho boku na druhý a stále nemohla najít pohodlnou polohu, jsem se rozhodla seznámit Tomáše s mamkou. Tedy hned jak zmizí pozůstatky bratrské debaty z jeho obličeje. Nechtěla jsem jí to déle tajit, zasloužila si vědět pravdu.
Uvedla jsem svůj telefon do stavu pohotovosti. Podle očekávání několikrát zapípal. Od Toma nic, tak brzo jsem to ani nečekala, od Káči dvě zprávy, od Alexe jedna. Tou jsem začla.

Alex:
TO JE JEN PRECHODNY STAV, NEMA CENU SI NA TO ZVYKAT.

Nechala jsem to bez odpovědi. Čím víc bych se s ním dohadovala, tím větší by měl radost.

Po obědě jsme si s mamkou povídaly na terase za domem. Vylíčila mi včerejší vybírání dovolené, kdy se s tetou Janou stále nemohly shodnout, až se po téměř třech hodinách v cestovní kanceláři konečně dohodly na dvanácti dnech na řeckém Rhodosu.
,,A kdy jedete?" vyzvídala jsem.
"Už za čtrnáct dní, z pátku na sobotu v noci. Musím si koupit plavky a další věci. Škoda že nechceš s námi, moře by ti prospělo." zadívala se na mě mamka s úsměvem. Světlé vlasy měla čerstvě ostříhané do klasické podkovy s ofinou, v poslední době trochu zhubla (aby ne, koupila si rotoped a po večerech u televize spalovala kalorie) a moc jí to slušelo.
,,Kdepak, jen jeďte samy, já už opálená jsem a vůbec, určitě tam budete lovit a já bych vám křenila." vyprskla jsem smíchy.
,,My a lovit? Že tě pusa nebolí!"zachechtala se mamina.
,,V pohodě, mami, mě by nějaký solidní řecký strýček s menší plážovou haciendou, nebo hotýlkem vůbec nevadil."zasmála jsem se nahlas při té představě.
Mamka byla už víc než sedm let vdova, můj táta zemřel nečekaně na cévní mozkovou příhodu, a od té doby měla jen pár nevážných známostí. Oproti tomu mamčina o tři roky starší sestra Jana byla třikrát rozvedená a dle svých slov připravená potkat osudového muže. Když přesně tuhle větu nedávno pronesla, obě jsme se s mamkou smály, až nám tekly slzy. Jana je nezmar!
,,Pro plážovou haciendu bys prodala vlastní matku!"urazila se mamina hraně a v taetrálním gestu se chytila za hlavu.
,,Neprodala, neboj."zamrkala jsem na ni, ,,ale provdala klidně. No a třeba taky pojedu k moři. Ale ne s vámi. S Tomášem chceme taky na nějakou kratší dovolenou, ještě jsme to ale moc neřešili."
,,Tak s Tomášem. Kdypak mi ho přivedeš ukázat?"
A bylo to tady, čekala jsem tuhle otázku každým dnem.
,,Co nevidět, maminko. Dočkej času...znáš to."

Káča s Petrem se uvelebili v proutěných křesílkách na naší terase, kafe odmítli, místo toho si nalili vychlazený ledový čaj a s doplňujícími otázkami si vyslechli mé líčení včerejšího večera.
,,Řekl bych, že s tím maníkem ještě budou problémy." zhodnotil Petr situaci celkem trefně.
Káča přikývla, až jí tmavé, na mikádo ostříhané vlasy sklouzly do obličeje.
,,No tak mu Tomáš dá přes papulu znova." pokrčila rameny a usrkla ze své skleničky.
"No, Kačí, ono to spíš vypadá, že si tak nějak dali vzájemně. Doufám, že v tom pokračovat nebudou, mamka se ptala, kdy jí Toma představím. Ráda bych to stihla aspoň do důchodu... "
Odpoledne jsme příjemně proklábosili a večer jsem doufala být s Tomem, tudíž jsem Káčino a Petrovo pozvání na grilování s díky odmítla.
Ti dva byli přímo dokonalý pár, až jsem jim skoro záviděla. Štíhlá tmavovlasá Kačka s laníma očima a milou povahou, pohodový Petr, hezký, urostlý sympaťák se světlými vlasy a pomněnkovýma očima. Tvořili pár přes tři roky a skvěle se doplňovali.
Byli moji nejbližší přátelé a měla jsem je moc ráda.

Tom o sobě dal vědět s úderem sedmnácté hodiny, omlouval se a sypal si popel na hlavu, zřejmě vůbec netušil, že jisté povědomí o včerejším večeru mám.
Domluvili jsme se na přespání v bytečku nad servisem, u Reiterových byl nejen Alex, ale i jejich rodiče. Také bude lepší je před naším setkáním obeznámit se stavem věcí.
Ve svém pokoji jsem si zabalila i oblečení na pondělní ráno, do práce pojedu přímo od Toma ze servisu, řasenku a kartáček na zuby, rozloučila jsem se s mamkou a vyrazila směrem Doubravka. V tamní čtvrti stál Tomášův autoservis, již tři roky prosperující, s výbornou pověstí. Tom se měl co otáčet, podnik živil ještě další tři kluky mechaniky, ovšem Tom svůj splněný sen miloval.
U servisu stála zaparkovaná Tomova Honda CBR, zaparkovala jsem svoji Octavii hned vedle ní.
Tom mi vyšel naproti, obejmul mě a políbil mě do vlasů. ,, Promiň mi včerejšek, vůbec jsem to nezvlád'." Vzal mi z ruky tašku s věcmi a mě vedl po schodech do patra.
,,To jsem viděla." přiznala jsem.
,,Jak...viděla?" nakrčil nechápavě čelo.
,,No na vlastní oči, ty opilče." Dlouho jsem ho nenapínala, hned jsem mu to vysvětlila ,,Luk si tu něco zapomněl a našel tě tu. Volala jsem ti, tak to zvednul, nechtěl tě tu v tom stavu nechat, ale spěchal. Tak jsem sem přijela."
V podkrovním pokoji jsme se posadili proti sobě k malému jídelnímu stolu. Dál už tu byl jen modrý rozkládací gauč, u něj malý konferenční stolek, maličká kuchyňská linka s mikrovlnkou a varnou konvicí a jedna komoda se dvěma šuplíky a dvířky. Malá přiléhající koupelna byla vybavena sprchovým koutem, záchodem a malým umyvadlem. Malé, ale mě to momentálně připadalo jako maličké království.
,,Jo, tak už asi chápu, jak jsem se ocitnul doma."
,,Nemluvil jsi s Alexem?" zeptala jsem se opatrně. Začlo mi svítat. Tom měl úplné okno. A Alex mi to očividně nemínil usnadnit.
,,Po tom, co jsme se do sebe včera pustili, ne. Asi jsi mýho moncla nepřehlídla..." ukázal na svůj obličej a pohladil mě přes stolek po ruce.
,,Všimla jsem si už včera, Alex je taky vybarvenej."
Tom se na mě tázavě podíval.
,,Zavolala jsem mu." vysvětlila jsem. ,,Neměl mi s tebou kdo pomoc a nechat jsem tě tu nemohla. To on tě odvezl domů."
,,Aha. A..." v jeho hlase bylo patrné zaváhání ,,zkusil něco? Na tebe..."
Nechtěla jsem mu dávat důvod k žárlení, zavrtěla jsem hlavou.
,,Měl dost práce s tebou, byl jsi jako hadrová panenka. Jak ti teď je?"
,,Kupodivu dobře, máma mi vnutila česnečku a nějakej utrejch na kocovinu. S tátou se furt vyptávali, kde jsme se porvali, vůbec je nenapadlo, že bysme se mohli servat spolu. A ten blbeček je pro ně svatej, on jistě za nic nemohl."
Nechtěla jsem řešit Alexe. Zvedla jsem se od stolku a sedla si Tomovi na klín.
,,Pojď se mnou do sprchy." šeptla jsem mu do ucha.