Mezi dnem a nocí ✓ [DOKONČENO]

Prolhaná

Nedělní ráno skutečně přineslo bouřku, ne nepodobnou té, která se odehrávala ve mně.
Jestliže se říkalo, že ráno je moudřejší večera, v tomhle případě to jistě neplatilo. Ačkoliv jsem si dala krásné předsevzetí Alexe si do života nevpustit, povedl se mi přesný opak a já se do toho pěkně zamotala.
Věděla jsem, že celou tu nešťastnou situaci budu muset rychle vyřešit.
Cítila jsem se jako největší podrazák. Z přesvědčení jsem své partnery nikdy nepodváděla a teď jsem přesně to udělala a neexistovala pro to omluva.
I přes silný déšť jsem se dala v pergole do úklidu. Plechovky, papírové tácky, zkrátka všechny odpadky jsem naházela do odpadkových pytlů a ty jsem nanosila k popelnici, dovnitř se nevešly, nanosila všechno použité nádobí a sklo do kuchyně a naskládala jej do myčky. Nebála jsem se, že by se tu ukázal Alex, protože odjel, jeho auto jsem slyšela odjíždět asi dvacet minut po naší horké chvilce.
Protože pršelo opravdu vydatně, obávala jsem se časného návratu Tomášových rodičů. Snažila jsem se mít brzy uklizeno, aby mě Tom mohl co nejdříve odvézt, protože potkat jsem se s nimi nechtěla.
Šípková Růženka se probudila krátce před jedenáctou hodinou, vyspaný dorůžova.
,,Ahoj lásko," políbil mě do vlasů, protáhl se a zívl na celé kolo, ,,byla jsi brzo vzhůru a pilná jako včelka, koukám."
,,Probudila mě bouřka." zalhala jsem.
Objala jsem ho a zabořila hlavu do jeho hrudi. Strašně jsem se styděla a měla výčitky, nemohla jsem se mu podívat do očí.
U oběda, který jsme měli téměř bez práce - hodili jsme si na pánev pár zbylých steaků - mi Tomáš líčil, jak s partou dotáhli k dokonalosti plán Itálie. Vyjmenovával mi nadšeně kde všude se chtějí podívat, kde zastaví na noc, čas odjezdu i příjezdu. Snažila jsem se vypadat, že poslouchám, nasadila trochu ztuhlý úsměv.
,,Odjíždíme už ve čtvrtek, nakonec se nám to protáhne na pět dní, vracet se budeme v pondělí, dorazíme asi někdy navečer..."
,,Už ve čtvrtek?" trochu jsem se zarazila, původní předpoklad byl odjezd až po neděli a návrat třetí den.
,,No jo, každej chce někam a když to máme spojit, je z toho pět dní. Neboj zlato, uteče ti to. A pak hned vymyslíme, co podnikneme spolu." mrknul na mě přes stůl. Měl báječnou náladu a i po flámu mu to strašně slušelo.
Mamka odjíždí v pátek, Tom mi odjede ještě o den dřív. Napadlo mě, že budu alespoň mít prostor vyčistit si hlavu.
Tom se mě snažil neustále odrazovat od odjezdu, přesvědčil ho až můj argument, že jsem mamku nechala celý víkend samotnou. Vnímala jsem jeho občasné pátravé pohledy a byla jsem o to nervóznější.
Tom si vše naštěstí vysvětlil po svém.
,,Bráchu jsem nezval, Elen," zadíval se mi do očí, když jsme nasedli do auta, ,,jen abys věděla. Ale vyhodit jsem ho nemohl, bylo by to blbý. Navíc byl v pohodě, myslím že si časem zvykne. Včera to vypadalo, že si s Nikolou rozumí, to by bylo vlastně ideální řešení, co myslíš?"
Zaskočilo mě, jak moc mi tenhle nápad byl proti srsti.
,,Je tu doma, Tome, takže vážně v pohodě." řekla jsem a rychle ho políbila na rty, v tomhle tématu jsem nechtěla pokračovat.
Ideální řešení jak pro koho!!!