Mezi dnem a nocí ✓ [DOKONČENO]

Překvapení

Pracovní týden plynul v příjemném poklidu. Z práce jsem se stavovala doma na otočku vzít si čisté věci a horká odpoledne jsem trávila buď s Káčou u vody, nebo s Tomášem na výletech na motorce. Noci jsme trávili nad servisem a obvykle jsme toho moc nenaspali.
Ve čtvrtek se počasí zkazilo a pršelo, jako by nikdy nemělo přestat. Zůstala  jsem po práci doma a využila volného odpoledne k běžnému úklidu. Tom musel máknout v servisu, už tak tam práci pár dní zanedbával kvůli mě .
Mamka pracovala jako účetní v jedné plzeňské firmě a zůstávala tam teď dlouho, aby se jí práce nekupila už před odjezdem na dovolenou. Taky jsem měla černé svědomí, že jsem ji tu nechávala často samotnou a chtěla jsem si to u ní trochu vyžehlit.
Pustila jsem si nahlas muziku, napustila vodu a dala se do vytírání. Ještě jsem nebyla ani v půlce a vyrušil mě zvonek od branky.
Byly skoro tři hodiny odpoledne a nikoho jsem nečekala.
Z chodby jsem zahlédla bílou dodávku a chlapíka v kšiltovce s velkou krabicí v ruce. Že by si mamka něco objednala?
,,Dobrý den," zavolala jsem, ,,Něco nám nesete?"
Muž ukázal na krabici ,,Zásilka pro Elen Královou."
,,Aha...ale já jsem si nic neobjednala..."
seběhla jsem k vrátkům, abysme nemuseli křičet.
,,No, platit nic nebudete, jen mi to tady podepište." chlápek pokrčil rameny a strčil mi přes plot pod nos desky s papíry a propisku.
Rychle jsem udělala na příslušný řádek jakýsi čmáranec, papír moknul a psát na něj moc nešlo. Vyfasovala jsem krabici a běžela jsem se schovat, i během té chvíle jsem zmokla skoro do poslední nitky.
Na krabici kromě mojí adresy byly už jen nálepky z Florey.
Florea? Květiny? Co to?
Krabici jsem postavila v kuchyni na stůl, z bloku na lince jsem vytáhla nůž a opatrně rozřízla lepenku, kterou byla krabice zalepená.
Obočí mi vystřelilo vzhůru, zalapala jsem po dechu. Tedy to snad...
Z lepenkové krabice jsem opatrně vyprostila další krabici, asi sedmdesát centimetrů vysokou, tentokrát průhlednou, plastovou.
V ní seděl medvídek se samých květů růžových růží, v tlapkách držel srdíčko tvořené bílými květy. Plastová krabička byla převázána bílou stužkou a pod mašličkou byl zastrčený malý lísteček. Lístek jsem vytáhla třesoucím prsty, rozložila a ohromeně četla.
VŠECHNO TI VYNAHRADÍM, JEN MI TO DOVOL. OBA VÍME, ŽE JSI MOJE.       
                A.