Mezi dnem a nocí ✓ [DOKONČENO]

Mezi dnem a nocí

V rychlosti jsem si oblékla tílko a kraťasy bez kalhotek, které jsem nemohla najít. Alexovo tričko se válelo v chodbě, kam bylo přes prosklenou část dveří vidět, kopla jsemu ho, on ho v letu chytil a rychle si ho oblékl ke kraťasům, které už měl na sobě.
Nedělala jsem si iluze, že postava za dveřmi netuší, co se zde odehrálo.
Ještě jsem si rukama trochu uhladila vlasy a v rozpacích jsem otevřela dveře.
,,Tome..."
,,Nerad ruším. A ještě víc nerad bych byl za dál za vola." řekl jmenovaný bez pozdravu a aniž by se vyzul prošel chodbou až do obýváku. ,,Nebo mi snad chcete tvrdit, že se tu spolu modlíte?"
Alex stál uprostřed obýváku, ruce v kapsách, ve tváři vážný.
Tomův výraz byl naprosto odlišný. V jeho obličeji se během chvíle vystřídalo tolik emocí, že jsem úplně přesně věděla, co mu běží hlavou.
Pohledem sjel mé tílko bez podprsenky, otočil se na Alexe a oči se mu zastavily na bratrově krku, kde mu na kůži přímo zářil fialový cucflek.
,,Já se sem jako pitomec ženu, abych byl s tebou co nejdřív a chytím vás přímo při činu, tomu bych býval nevěřil ani ve snu. O tobě jsem si, Elen, myslel, že jsi jiná. Přitom stojíš za stejný hovno jako tady ten..." Tom rozčileně mávnul rukou směrem k Alexovi.
,,Asi bude lepší, když půjdeš, brácho." Alex zachovával klidnou hlavu.
Tom ve svém proslovu pokračoval: ,,Přesně jsem to tušil a ty's ještě dělala jako kdybych ti křivdil... Nic, necháme toho, co jsem potřeboval, to jsem viděl. Zasloužíte si jeden druhýho. Milujte se a hlavně se nemnožte. Sbohem, jdu do hajzlu." otočil se na patě a odcházel.
Šla jsem chodbou za ním.
,,Mrzí mě to, moc se omlouvám, Tomáši." řekla jsem jeho vzdalujícím se zádům.
Tom se zastavil a přes rameno se na mě podíval.
,,Nepotřebuju tvou lítost, upřímnost by bývala bohem lepší. Měj se, Elen."
Vyšel otevřenými dveřmi do tmavnoucího večera a už se neohlédl. O malou chvilku později jsem uslyšela motor jeho auta a zakvílení gum, jak v naštvání sešlápl plyn až k podlaze.
,,Tak tohle se nepovedlo." řekla jsem a sesunula se v obýváku k Alexovi na gauč. Obejmul mě kolem ramen a políbil mě na čelo.
,,Přesně takhle takovou věc zjistit nechceš, to je teda fakt. Jak z blbýho filmu. Ale neboj se o něj, oklepe se z toho."
Měla jsem tak plnou hlavu Alexe, že jsem na Tomáše úplně zapomněla. Ačkoliv jsem nevěděla přesnou hodinu jejich návratu, měl mě varovat neustále vyzvánějíci telefon.
Po tom jaké měl v poslední době Tom obavy mě mělo trknout, že za mnou bude chvátat. Strašně mě mrzelo, jakym způsobem se to provalilo.
,,Je mi fakt hrozně líto, že se to dozvěděl takhle, krucinál."
,,Jistý je, že ho to nepřekvapilo. Netrap se tím, i kdybys mu to stihla říct jinak, líto by ti to bylo stejně."
Zhluboka jsem se několikrát nadechla, jako bych potřebovala doplnit kyslík.
Alex se mi zadíval do očí, maličko se pousmál a zeptal se: ,,A co my dva? My jsme zase pár?"
V tomhle jsem jasno, už jsem věděla co chci a jak to chci.
,,Od chvíle co's mi vpadl zpátky do života, tě nemůžu dostat z hlavy. Pak jsi mi řekl to, co jsem netušila a všechno se ještě zhoršilo. Nemůžu spát, jíst, přemýšlet. Dneska mě úplně odrovnala pitomá písnička..." spustila jsem a nenechala se přerušit, potřebovala jsem vyklopit všechno, co  jsem měla na srdci.
Alex mě nepřerušoval, propletl naše prsty a poslouchal.
Pokračovala jsem: ,,Chci nám dát šanci, ale pět let je dlouhá doba. Za ten čas jsme se oba jistě změnili. Takže chci úplně nový začátek. Nechci vzpomínat na minulost. Prostě nechci začínat vztah ve vzpomínkách, kdy to hnusný zkazí všechno, co bylo hezký. Chci začít, jakobysme žádnou společnou minulost neměli. Chci abysme se poznávali jako kdybysme se nikdy neznali."
Rozpačitě jsem se usmála.
,,To zní jako plán. A já to beru." Alex mě k sobě přitáhl, posadil si mě do klína a zezadu mě obejmul.
,,Tak jo. Ahoj, já jsem Elen."
Alex mě políbil na krk a do ucha mi zašeptal: ,,Jsem Alex a rád tě poznávám."
Ve chvíli, kdy se ze dne stala noc, se  minulost stala budoucností a já jsem věděla, že tentokrát nám ji nikdo nezkazí.