I love you! (Black Veil Brides)

I love you! (Black Veil Brides) A zase my...

Adel:

Svezla jsem se po židli a pokračovala dál. Takhle jsem se chtěla dostat pod stůl, protože právě kolem mě prošli Emma s Ashem a potuleně se na sebe smáli a sem tam se jemně dotkli a nebo se osahávali. Ne, že bych to s Andy-m nedělala, ale... Cítila jsem se trapně, že jsem je u toho načapala v kuchyni. A k tomu oni si mě ani nevšimli a dál si pokračovali v cukrování.
Když jsem byla konečně skoro pod stolem mi podjela židle a já s hlasitou ránou dopadla zadkem na zem.
"Au." řekla jsem a seděla na zemi. Přede mnou se objevila potetovaná ruka. Byla to Ashova ruka. Ráda jsem jí přijala a Emma mi pomohla na nohy.
"Děkuju." řekla jsem a pustila Ashovu ruku. Oba dva se na mě podívali a smáli se od ucha k uchu.
"Proč se tak křeníte?" zeptala jsem se jich teď i se strachem v hlase a oni se začali culit víc. Připadala jsem si jako nějaká oběť, kterou mají v plánu momentálně vyslechnout a dostat z ní úplně všechno. A tím úplně všechno myslím od manželových spodků, až po váš účet do banky. Až na to, že ti dva se při pitoměle křinili.
"Co?" zeptala jsem se ještě s větším strachem v hlase než předtím a to se jim líbilo až moc. Oba dva se na sebe podívali a kývly si hlavou na náznak nějakého znamení. Já jsem pomalu začala couvat a ti dva se ke mě nebezpečně blížili.
"Jsem těhotná! Mám imunitu!" řekla jsem.
"Neboj se... neublížíme ti až tak. navíc.. Lechtání nikomu nikdy neublížilo." řekl nebezpečně Ashley a už se ke mě s Emmou blížili.
"Ne!" řekla jsem a chtěla začít utíkat, ale Ashley mě chytil a vzal mě do náruče, ale já nohama kopala a tak mi nohy vzala Emma a pevně svírající v náručí mě nesly do obýváku.
"Néééé!! Prosím!" začala jsem ječet a křičet po celým domě se smíchem v hlase. Položili mě na gauč a Ashley mě pevně držel, abych se nemohla hýbat a Emma začala s lochtáním.
"Nééé..." vypískla jsem a kroutila se jak žížala a doufala, že se z toho pevného sevření vyprostím, ale nic. Ashley mě držel až moc.
"ANDY!!! Pomoc!! Prosím!" začala jsem křičet a pískat a doufala, že si mě Andy najde a zachrání mě. Měla jsem doslova strach, že mě nechá na pospas jim a já předčasně porodím. Najednou jsem uslyšela dupání po schodech. Hodně hlasitý dupání. Za chvilku jsem viděla Andy-ho postavu s vystrašeným obličejem jak nás pozoruje a stojí jako tvrdé Y na místě.
"Tak mi pomož!!" křiknu, když se Emma dostane k počítání mých žeber.
"PURDY! Co mi osaháváš ženu!" vykřikne Andy tak, až se Emma lekne a ze mně spadne na zem s hlasitou ránou a Ashley mě pustí. Rychle se posadím a podívám se na něho. Je celý vyjukaný a neví co teď. Andy se ke mě přiblíží a vezme mě do náručí až vyjeknu.
"Andy... Pusť mě na zem. Jsem těžká." řekla jsem, ale Andy se jenom zamračil na Ashe a potom semnou šel ke schodišti, které vyběhl a šel semnou do našeho pokoje. Pokoj byl otevřený, takže jsme se jenom protáhli dovnitř a Andy nohou bouchl do dveří a ti se s ránou zavřeli. Následně mě opatrně položil na postel. Potom se odtáhl a otočil se ke mě zády a opřel se o stůl. Nevím co s ním zrovna teď bylo. Vypadal naštvaný, nebo spíše něco tajil co ho užíralo, takže ze zábavy se to proměnilo na nehezkou věc. Opatrně jsem se zvedla a přešla k němu. Zezadu jsem ho objala rukama a tváří jsem se opřela o jeho záda. Ucítila jsem, jak se najednou uklidnil a vzdychl.
"Víš o tom, že mě jednou zabiješ?" zeptal se mě tajemně až mi z toho naskočila husí kůže.
"Jak to myslíš?" zeptala jsem se.
"Myslel jsem, že rodíš, nebo se ti něco stalo, když si křičela moje jméno." řekl Andy potichu, že jsem ho skoro neslyšela. Stisk svých rukou jsem zesílila a chtěla jsem se přitisknout víc, ale bránilo mi v tom bříško, do kterého mě momentálně koplo moje budoucí děťátko a stejně jako minule jsem trochu sykla, ale hned se usmála. Pustila jsem Andy-ho, který se otočil čelem ke mě a vyhrnul mi tričko a hned se mu naskytl pohled na moje vypoulené bříško. Jemně se prstem dotkl kůže na mém bříšku a následně jsem uviděla jak se nejspíše miminko nožičkou zatlačilo vevnitř na stěnu té kůže břicha nebo jak to nazvat. Do očí mi vyhrkli slzy. ne bolestí, ale štěstí. Bylo to tak nádherné a kouzelné. Musela jsem se usmívat, když se dotkli Andy-ho rty místa, kde byla nožička našeho miminka. Projela mnou vlna štěstí. Bylo to nádherné.

Doufám, že se vám dnešní díl líbil. Jsem ráda, že zase můžu psát povídku I love you.... A taky si chci udělat jednu malou reklamu právě teď. Nepsala jsem jenom Učitelé Hudební výchovy a I love you, ale i Na kraji útesu, která je taky o nich, ale trochu jiným způsobem. Andy je bratr hlavní hrdinky, která je víc než člověk a tak. Ale to nebudeme rozebírat teď.
Děkuju vám za krásný povzbudivý komentáře, děkuji vám za votes. Strašně děkuji :333

Vaše Adel :)