I love you! (Black Veil Brides)

I love you! (Black Veil Brides) A zase my...

Adel:

Celá jsem se klepala a neměla jsem sílu to tělo, které sípalo ze sebe sundat. Strašně jsem se bála kdo by to mohl být a navíc bylo těžké. Lapala jsem po dechu a nahlas vzlykala. Měla jsem zavřené oči a asi po minutě mích vzlyků někdo ze mě to tělo sundal, ale já neměla odvahu se podívat kdo to byl. Jediné co vím je to, že jsem slyšela v dáli už sanitku a potom ruce, které si mě vzali do náruče a jako princeznu mě nesli pryč.
"Už je to v pořádku..." začal mi do ucha šeptat ten příjemný a uklidňující hlas. Chvilku jsem ho nemohla zařadit, ale nakonec ano a silně jsem ho objala rukama kolem krku a vzlykala jsem více jemu do hrudi.
"Teď tě položím na kapotu auta, ano?" řekl mi.
"Ne. Ne... prosím. Neopouštěj mě..." začala jsem ho prosit. Nechtěla jsem, aby mě pustil. Ale i tak mě posadil na kapotu auta, ale já se ho nepouštěla.
"Adel... Nikam nejdu! Jsem tady. Prosím... Podívej se na mě." pošeptal mi do ucha a já jsem jenom vzlykla a pustila ho. Začala jsem si utírat slzy do mikiny a pomalu a zároveň těžko jsem otevřela oči. Moje oči se hned setkaly s těmi nádhernými andělskými oči. Usmál se na mě. Taky jsem se usmála, ale hned mi do očí vyhrkli slzy, který mi setřel.
"Nebreč Adel..." zašeptal blízko mě. Usmála jsem se víc a setřela jsem si slzy. Dívali jsme si navzájem do očí a sanitka byla už u nás. V tu dobu si Andy klekl na zem a hned na to se stalo to co se nikdy nemělo stát. Přepadl na záda a já jsem viděla krev.
"ANDY!!" vykřikla jsem a do očí se mi nahrnuli slzy. Rychle jsem seskočila z kapoty auta a klekla si nad něho.
"ADEL! ANDY!" uslyšela jsem hlas CC-ho, který k nám běžel.
"Slečno... prosím ustupte." řekl jeden záchranář. Neměla jsem sílu. CC mě objal ze zadu a odtáhl mě po zemi stranou. Záchranáři se hned začali starat o Andy-ho, který měl zavřený oči. Naložili ho na nosítka a rychle zavřely dveře a nastoupili do sanitky. Aniž bych to čekala, tak se rozjeli pryč a mě během minuty zmizeli v dálce.
"Andy!!" vykřikla jsem a chtěla se postavit, ale nohy mě neudrželi. Kdyby mě nezachytil CC spadla bych na zem.
"MAMI!" vykřikla Poppy, která měla v očích slzy a přiběhla ke mě. Skočila mi kolem krku a já jsem jí silně objala. Poppy si položila hlavičku na moje rameno a brečela stejně jako já. CC mě podpíral a držel nás obě v náručí.
"Mami..." uslyšela jsem hlas Tristana. Podívala jsem se na něho. Nebrečel nic. Pomalým krokem šel ke mě. Když se ke mě blížil nevydržel to a rozběhl se ke mě. Už byl skoro stejně velký jako já. Silně mě stiskl a tím i Poppy, která byla oprati němu drobnější. Tristana jsem taky silně objala. Tristan si svojí hlavu položil na moje rameno.
"Mami. Mám tě rád. mám rád tátu. Mám rád svojí sestřičku a mám rád svého budoucího sourozence. A věřím, že táta bude v pořádku, ale teď musíš být silná. Ne jenom kvůli strejdům a tetám, ale i kvůli Poppy, kvůli našemu budoucímu sourozenci a taky kvůli mě a sobě! Táta bude v pořádku!" zašeptal mi do ucha Tristan. Usmála jsem se a trochu nahlas vzlykla. Po chvilce objímání a brečení jsem je pustila a utřela si slzy.
"Máš pravdu." řekla jsem a podívala jsem se na něho svýma rudýma očima. Nevydržela jsem to a oba jsem si znovu přitáhla do náruče.
"Miluju vás..." zašeptala jsem.
"My tebe taky mami." řekli oba dva nejednou.
"Pojď... Odvezu vás do nemocnice!" řekl CC. Pustila jsem ty dvě svoje štěstíčka a všichni jsme naskočili rychle do auta.
"Co ostatní??" zeptala jsem se a CC nastartoval auto. Hned jsem se připoutala a děti taky.
"Dohodli jsme se, že všichni bychom tam dělali jenom bordel, když jsme se tak rozrostli a tak jsme se shodli na tom, že pojedu já, ty a děti." vysvětlil CC a šlápl na plyn. Chytila jsem se pevně a křečovitě sedačky.
"CC!!" vykřikla jsem, když strhl auto do zatáčky...

*-*

Dojeli jsme do místní nemocnice a i s dětmi jsem vběhla do ní. Hned mě do nosu udeřil ten hnusný zápach desinfekce. Hned jsem si to přešla k recepci.
"Dobrý den." pozdravila mě ta recepční. byla to mladá asi kolem 25, holka. měla krátké zrzavé vlasy a vřelý úsměv.
"Dobrý, přivezli sem mého manžela. Andy Biersack se jmenuje." vyhrkla jsem a slečna něco začala psát do počítače a hledala tam.
"Pan Biersack je momentálně pořád na sále. Můžete zatím počkat v čekárně." řekla mi a usmála se.
"Děkuju." řekla jsem a spolu s dětmi a CC-m jsme se vydali do čekárny, kde jsme si sedli do ne moc pohodlných křesel. Poppy už nebrečela jenom se klepala. Tristan jako správný bratr jí objal kolem ramen a něco jí šeptal. Nad tím se Poppy usmála. To vykouzlilo úsměv mě. Vedle mě si sedl CC a udělal to samé co Tristan.
"Bude v pořádku Adel." řekl mi CC. Podívala jsem se mu do očí.
"Měla jsem zavřený oči. nevěděla jsem co se děje CC.." řekla jsem a spolkla vzlyk.
"Víš... ono.. Když k tobě mířil ten chlápek, tak jsme se s Andy-m po něm rozběhli. Andy po něm skočil a tehdy byl první výstřel myslel jsem, že šel mimo a tak jsme zakroutil tomu chlápkovi se zbraní a tehdy byl druhý a ten chytil ten chlápek. A nedošlo mi, že to schytal Andy. Andy mě potom poslal najít děti." řekl potichu CC. Po tváři mi se mi začali spouštět slzy. CC mě schoval ve svém medvědím obětí. Nevím jak dlouho jsme tak byli. Asi hodinu nebo dvě doku nepřišel doktor...

Až dodělám střední školu klidně mě zabijte, ale dříve ne!!! Prosím... Svůj život miluju, i když s ním takhle hazarduju. jí vím, jsem cvok, ale co se dá děla. Děkuju vám za komentáře, který mě potěšili, ale i rozesmutnili a začala jsem se cítit vůči vám hrozně a nechtěla jsem vám ublížit. Moc se omlouvám. Doufám, že i tak mě budete mít rádi a i tuhle povídku. :)

Vaše Adel :)