My first love/ Taekook

Chicken

Cítil jsem se sám. Tak neuvěřitelně sám bez Jungkooka. Celý víkend jsem proležel v posteli a nechtěl vycházet. Cítil jsem prázdnotu. "Musíš vstát Tae" Přišel do pokoje Jin a já dělal, že ho neslyším. Nikam nechci a už vůbec nechci do školy. "No tak" odhrnul peřinu a já dál dělal, že spím. "Sakra "vytáhl mě za nohu z postele ven. Nechal jsem ho ať si dělá, co chce. "Ozval se ti Jungkook?"

"Neozval . Už na mě zapomněl při zmínce o Jungkookovi jsem chtěl brečet. Řekl, že napíše, ale nic. "Nezapomněl , třeba jen byl strašně unavený a usnul. Dnes určitě napíše "Jasně Jine. Dávej mi útěchu, která stejně nepomůže. "Hele mám toho dost. Pojď už vybral jsem ti krásný teplý šaty." Na oblečení nemám ani pomyšlení. Neochotně jsem vstala šaty zahodil. Dnes se necítím moc dobře. Chce mi jen spát a spát.

Vytáhl jsem prostě černé tepláky a mikinu. I když nebylo sluníčko tak jsem si vzal kšiltovku a sluneční brýle. "Jdeš do školy nebo na pohřeb nějaký celebrity? Lidi tě nepoznají" To je mi ukradený. Jiná jsem obešel a šel do kuchyně. Cítil jsem vůni jídla a můj žaludek se začal obracet. Podíval jsem se na mámu a máma na mě. "Kdo umřel?"¨

"Moje duše" Odpověděl jsem jí a vzal si aspoň jablko už teď vím, že na oběd prostě nepůjdu. Odešel jsem si vzít boty a slyšel jak se máma ptá Jiná , co se děje. Ten jí nic, ale neřekl. "Proč jdeš tak rychle pryč? Máme čas"

"Jdu pěšky"

"Pěšky ? Je to 5 kilometrů" Jen jsem pokrčil rameny a prostě šel. Cítím se jako bych umřel. Vím, že volání do zahraničí stojí dost peněz, ale musím zavolat Jungkookovi a popřát mu všechno nejlepší na nové škole. Vytočil jsem jeho číslo, ale ozvalo se mi, že toto číslo neexistuje. Co se stalo? To se mě chtěl tak moc zbavit, že si zničil kartu a není online několik hodin?

Proč Jungkooku?

Zašel do uličky a sedl si na zem. Tohle nedám, prostě to nedám. Slzy mi tekly po tváři a já pomalu začal řvát od bolestí na mojí hrudi. "Kuřátko " Ozval se nade mnou hlas. Rychle jsem se postavil a setřel tváře. "Copak tu dělá takové osamocené kuřátko?" Znal jsem ho. Viděl jsem ho ve škole několikrát. "Nech mě. Musím do školy" chtěl jsem odejít, ale chytil mě za rameno a přirazil ke zdi. "Budě tě to bolet. Nerad to dělám, ale co bych pro svojí kamarádku neudělal" Olízl mi tvář. Začal jsem panikařit. "Pusť mě "snažil jsem se ho od sebe odstrčit, ale byl silnější. "Prosím nech mě "Akorát se smál a tahal k autu. Křičel jsem o pomoc, ale nikdo mě neslyšel. Hodil mě na zadní sedačku a věděl, že tohle nebude dobrý. Sedl si na mě a jeho pěsti se setkávali s mým obličejem. Cítil jsem jak mi teče krev z okna. "Nemluv , bude to horší "Upozornil mě a já zůstal ticho. Jediné, co jsem mohl dělat byl pláč. .

"To je pozdrav od Árii" Sundal mi kalhoty.