My first love/ Taekook

Jesus

Jungkook se mi celou cestu do třídy smál, že mutuju i , když moc dobře věděl, že mi jen trošku přeskočil hlas. Dny ubíhali a my každým dnem byly s Jungkookem blíž a blíž. S ním jsem se cítil jinak, poprvé jsem se cítil dobře za celou dobu ,co žiju. Dokonce si toho všimly ostatní. "Komu pořád píšeš?" Seděli jsme u večeře a já stále psal Jungkookovi , protože právě dával fotbal a já nemohl koukat jelikož máma chtěla rodinou večeři. Tak mi Jungkook musel dávat echo. "Píše si s Jungkookem" Odpověděl za mě Jin.

"Poslední dobou tady slyším jen jméno Jungkook, Co s ním máš ?" Podívala se na mě máma přísně. "Kamarád "

"Lžeš mi "

"Nelže , fakt s ním nic nemá." Odkdy je Jin můj tiskový mluvčí. "Můžu se zeptat? Jak to budeš snášet až odejde? "To se mě musíš ptát zrovna teď? Nemůže se zeptat až , když Jungkook odejde? Nechci o tom ještě přemýšlet dokud neodjede. "On odchází?" Mami ty jsi mě snad neposlouchala celý ty dva měsíce, co jsem ti o tom říkal? "Já nevím "

"Jak nevíš? Vždyť odchází příští měsíc" Já vím! Nemusíš mi to připomínat. Sakra Jine. "Musíš mi slíbit, že se z toho nezhroutíš!" A co když jo?  "Jine, přestaň." Napomenula ho máma. Neměl jsem chuť už ani jíst. "Kam jako jdeš?"

"Do pokoje!" Prásknul jsem dveřma. Oni mě prostě nemohou nechat být. Lehnul jsem si do postele a byl na telefonu.

Jk: Jsi nějaký divný

Th: sám jsi divný!

Jk: Uklidni se tygře

Th: ...

Jk: sorry, tygříku

Th: zmlátím tě až budeš šoupat nohama o zem

Jk: Vystrčil si drápy?

Th: Kooku ,neprovokuj mě

Jk: Víš, že dnes slavíš 2 měsíce bez drog?

Th: Vím

Jk: Byl to teda boj!

Th: Co kecáš jsem to zvládl úplně na pohodu

Jk: jasně, a to že jsem musel skoro každou noc ti lézt do oken a pomáhat ti proti záchvatům

Jk : držel vlasy, když jsi zvracel.

Jk: Koupal tě , když ses nemohl hýbat.

Jk: Sehnal ti prášky proti bolestem

Jk: Přivazoval tě k posteli, když ses škrábal do krve

Th: Fajn! Díky, jak ti to můžu vrátit?

Jk: Slib mi , že se toho nikdy nedotkneš

Th: Slibuju

Jk: Fajn teď mi otevři okno. Začíná mi být zima

Že ten debil je zase tady. Otevřel jsem okno a on dovnitř vlezl jen v mikině. Jak to, že nikdy není nemocný. Podle jeho oblékání bych už byl v horečkách "Co tu děláš?"

"Mám se vrátit?" Už zase otevíral okno. "Ne , zůstaň tady. Pojď pod deku. Je zima" Lehli jsme si k sobě a já se na něj natiskl. Byla mi strašná zima i, když topení bylo zapnuto." Klepeš se"

"Ne fakt?" Měl jsem zimnici. "Jungkooku , zazpívej mi něco" Často jsem ho nutil aby mi zpíval. Jeho hlas mě nutí se cítit líp. Jako by mě jeho zpěv vytrhnul z reality a přenesl někam , kde je vše v pořádku "Co by jsi chtěl?"

"Cokoliv "

"Možná nikdy nebudu tvůj rytíř v lesklé zbroji.

Možná nikdy nebudu ten, koho představíš své mámě.

A taky možná nikdy nebudu ten, kdo ti přinese květiny.

Ale mohu být ten jeden, ten jediný pro dnešní noc

Možná nikdy nebudu dlaněmi, do kterých vložíš své srdce.

Nebo pažemi, které tě budou držet, kdykoliv budeš chtít.

Ale to neznamená, že právě teď nemůžeme žít,

protože mohu být ten, koho budeš milovat čas od času. "

"Proč zrovna tuhle?"

"Protože popisuje mojí situaci "

"Ty ses zamiloval?"

"Už dávno Tae"

"Řekneš mi do koho, nebo to je tajemství?" Čekal jsem, že se to stane, ale budu mu to přát. Budu mu přát , aby byl šťastný ať bude s kýmkoliv. "Je to člověk, který ani neví jaký city k němu mám. Je to člověk, který si myslí, že jsme jen kamarádi a to mě bolí. Rád bych mu řekl, že v něm vidím i něco víc. Je to člověk se kterým se cítím šťastný. Když ho vidím tak svět okolo mě jako by zčernal a já vidím jen jeho. Moje srdce chce to jeho a moje oči šílí po něm. "

"Rád bych věděl, kdo to je. Nikdy jsem tě takhle neslyšel mluvit. Takže to musí být někdo speciální!" Posadil jsem se na postel a čekal na jeho odpověď a prosil ať neřekne jméno Jimin.

"Tae "

"No?"

"Bože , ptal ses mě na jméno člověka, kterého miluju"