My first love/ Taekook

Promise

Jungkook

Uběhl další týden a já byl na tom stejně. Všichni to se mnou vzdali , takže mě nechali se utápět dál v mých pocitech a emocích. Několikrát jsem vytočil Taeho číslo a než to zvedl, tak jsem to típnul. Cítím se tak na dně, přemýšlel jsem nad tím, že si vezmu svůj vlastní život. Několikrát mi přijde do hlavy, že bych si mohl vzít nuž , udělat jeden tah a byl by klid. 

 Řekl jsem si, že si zajdu zakouřit před dům. Potřeboval jsem trochu vzduchu a vítr přes okno mi nestačí. Seděl jsem na obrubníku a potahoval z cigarety. Měl bych přestat kouřit Denně vykouřím tak 20 cigaret možná i víc. Koukal jsem jak kolem mě procházejí vše možní lide, hubení, oplácaní, smutný, veselý, neutrální , rodiny s dětma, páry- Přemýšlel jsem o tom, jaký mají život oni.  

Viděl jsem jak nějaký člověk zběsilé běží až skoro padá.  Přišlo mi to vtipný jen do té doby než jsem viděl kdo běží.  " Jine!" zastavil jsem ho. Věděl jsem, že něco není v pořádku. " T-tae o-on ...nechápu..o-on" zastavil jsem ho. " Uklidni se a mluv" 

" Dneska přiletěl, když si bral taxík domů. Nabourali. "

" Jak je na tom?"

" Je v kritický stavů rozbrečel se. " Pojď svezu tě do nemocnice" Bylo mi jedno, co mám na sobě nebo jak vypadám a nebo jak rychle jedu. Hlavní bylo aby jsem se dostal , co nejrychleji k Taemu. Jin byl na telefonu a mluvil se svojí mámou, která už byla v nemocnici. 

Auto jsem rychle zaparkoval a běželi jsem směrem k sálu. Viděli jsme jak máma Jina a Taeho sedí na židli a pláče. Ne...snad...ne on nemohl-

 " Mami, už něco víš?"

" Možná bude ochrnutý Jine..." rozbrečel si oba dva. Prostě jsem sedl na zem. teda spíš jsem se skácel. To si ze mě osud snad dělá srandu. " Dylan už letí. " Dylan? 

" Mami, jak dlouho tam je Tae?"

" Už je na pokoji. Jen nemám sílu ho teď takhle vidět." Jin když to slyšel běžel za Taem a já mu byl v patách. U dveří do pokoje nás zastavila sestra. " Jste rodinní příslušnicí?"

" Ano, jsme bratři" Přeměřila si nás. a pak pustila. 

Stáli jsem tam a koukali na bezbranného Taehyunga, který byl napojení na všech možných přístrojích. " Jungkooku..." brečel Jin a já ho obejmul. " Bude to zase všechno dobrý. Slibuju ti to " 

Stále jsem to lína opravit xd možná příště