My first love/ Taekook

Never

Tae

Libí se mi jak je Eun otevřená. Nedělalo jí problém říct svou minulost aniž by se rozplakala. Chci být jako ona, je silná a všechno překonala. Jin s Joonem byly vzhůru a chystali jsme se na cestu za ředitelkou školství . Kupodivu v Japonsku bylo dost horko na letní oblečení. Proto jsem si vzal  košili místo zimní bundy, kterou mi máma přibalila. Šli jsme pěšky jelikož se chtěla Eun projít a já s tím neměl problém. Celou cestu jsme si povídali a zastavili na zmrzlině. " Počkejte tu, skočím za ní sám" odešel Nambo a my si sedli kousek od školství. Čekali jsme dobrou hodinu a když přišel tak vypadal unaveně " Studuje na policejní škole kousek odtud " 

" Co jsi proto musel udělat ?" 

" Pít s ní kafé a poslouchat jak má úžasného syna" Vypadal vážně hodně unaveně. Musím pak Nambuovi poděkovat. "Tak jdeme, ne?" 

Prý kousek. Šli jsme tak 5 kilometru pěšky. Už jsem  fakt prosil ať zastavím. Boleli mě nohy jak střep, nemohl jsem došlápnout na paty. Už jsem viděl fakultu, kterou jsme hledali. " Tak rozdělíme se" jako vážně Nambo? Co jsme v detektivce? " Joon s Eun, Já, Jin a Tae" Nikdo nic nenamítal a my se rozběhli do stran. Nambo se ptal lidi, ale všichni říkali, že ho neznají. Začínám si myslet, že ředitelka lhala. Posadil jsem se na lavičku a snažil se nabrat dost vzduchu. Ke mě přiběhla Eun, " Co je ?" nejspíš utíkala. 

" Omylem jsem srazila jednoho kluka "  A proto začala utíkat? 

" Podívej se na tu holku. Bude určitě namyšlená a ten kluk vedle ní bude kokot" Zaostřil jsem na pár o, kterém Eun mluvila a moje srdce explodovalo. " To je on, že jo ?" Eun viděla můj obličej a ptala se. Nedokázal jsem odpovědět. Jen jsem tam seděl a koukal na Jungkooka. Ostatní k nám došli. " Nenašli jsme ho Tae" 

" Vy ne, ale my jo " Ukázala na Jungkook jak drží tu holku za pas. 

" Zabiju ho " Joon chtěl vystartovat, ale Nambu ho chytil " Joone, dost. Odcházíme " 

" Tae, jdeme " Snažila se Eun mě zvednout. Popadl mě neuvěřitelný vztek. Tak moc velký, že bych mu rozbil hubu. Na co čekám? Jdu to udělat.  Postavil jsem a došel až k Jungkookovi. Jenže jsem se v půlce zastavil. Nestojí mi za to. 

Jungkook byl pro mě něco jako světlo ve tmě, viděl jsem v něm boha a kluka se , kterým chci žít, ale spletl jsem.  Přemýšlel jsme o slovech Eun a má pravdu. Chci žít život abych byl šťastný. Vrátil jsem za ostatníma. "Tae?" Zeptal se mě opatrně Jin. 

" Pojďme si užít Japonsko"  nikdo nechápal , co říkám, ale mě to bylo jedno. Obejmul jsem Jina. " Děkuju, že ses o mě staral a je mi líto, jaké jsi měl se mnou problémy. Slibuju, že od teď už všechno bude dobré. Miluju tě Hyung" pevně jsem ho sevřel. Koukal jsem jen na Jungkooka, ale Jin a jeho starost o mě jsem zcela přehlížel. Musím se omluvit i mamce.  " Jdeme"  

Cestou nikdo nevěděl, co říct, ale to by nebyla Eun " Proč jsi mu nedal do držky? Měl si na to právo" 

" Jednou mi někdo řekl, že mám život žít tak abych byl šťastný" Usmál jsem se na ní a ona na mě. " Nenech se trápit. Už nikdy "