My first love/ Taekook

Jealousy

Jungkook

Tae byl na tom den ode dne líp a líp, jen se stále neprobudil z kómatu a to mě tížilo. Tae je v kómatu už několik týdnu za tu dobu , jsem tam chodil každý den a neustále na něj promlouval. Několikrát jsem mu vysvětlovat situaci, kterou jsem měl v Japonsku , proč jsem si musel s někým chodit, pravdu o tom, že jsem to dělal jen kvůli tomu, aby mě nevydědil táta. Pravdu o tom, jak mi sebral všechnu elektroniku a já neměl jak ho kontaktovat. Pravdu tom, že jsem byl spíš vězněm u prarodičů. Všechno jsem mu to říkal a prosil at se probudí aby ro mohl slyšet cele od znova a odpustit mi. 

Celý dny jsem seděl u jeho postele a držel ho za ruce, líbal ho na čel při příchodu a odchodu. Povídal jsem si s ním jaký jsem měl den, jak se cítím a jak mi chybí. Doufal jsem, že to slyší. Bohužel tu byl problém s Dylanem jeho přítelem, který byl pro Taeho víc než fantastický. 

Uvědomil si, že Tae si takového kluka zaslouží., Uvědomil jsem si , že jsem pro Taeho byl spíš přítěží a že díky mě si prošel peklem." Zase tu jsi ?" sedl si vedle mě Dylan. 

" Vadí to ?" 

" Přestaň, říkal jsem že mi to nevadí. Slyšel jsem od Taeho o tobě hodně a vím, že to nemyslíš zle" 

" Být já na tvým místě , tak tě sem nepustím. " 

" Já vím" seděli jsme v tichosti vedle sebe  a koukali na ležícího Taeho. " Miluješ ho stále?" 

" Víc než cokoliv na světe Dylane, ale vím že s tebou ho čeká život takový jaký si zaslouží " setřel jsem si slzu.  Jungkooku, popravdě tě obdivuju. Já bych to ,co ty nedokázal. Nedokázal bych nechat člověka, kterého miluj někomu jinému 

" Půjdu si pro kafe,  chceš něco?" nemám na nic chuť ani náladu. potom, co Dylan odešel chytl jsem Taeho ruku a začal zpívat písničku na kterou jsem si vzpomněl při pohledu na něj.

"Žárlím na déšť

který padá na tvojí kůži
Je blíž než kdy byly mé ruce

Žárlím na vítr
který profukuje skrz tvé oblečení
Je blíž než tvůj stín
Oh, žárlím na vítr

Přál jsem ti jen to nejlepší
co tento svět může dát
A když jsi mě opouštěl, řekl jsem ti
není nic co bych mohl odpustit
ale vždy jsem si myslel, že se vrátíš a řekneš
že vše co jsi našel
byl zármutek a trápení
je to pro mě těžké říct, žárlím na způsob
jakým jsi šťastný beze mě

Žárlím na noci
které netrávím s tebou
Zajímá mě, kdo vedle tebe leží" 

Setřel jsem si slzu a odešel na záchod. Musím se dát trochu dohromady. Nechal jsem otevřené dveře a slyšel jak vchází dovnitř Dylan. Uslyšel jsem zalapaní po dechu a ten jemný hlásek ,který říkal " To jsi zpíval ty?" okamžitě jsem se přitil blíž ke dveřím, ale tak aby mě Tae nemohl vidět. Dylan se otočil  a viděl mě. Ukázal jsem mu ať řekne  " Ano" 

" Ano, byl jsem to já " slyšel jsem ten nádherný smích a moje srdce bušilo jak o závod. " Díky tobě jsme se probudil"  byla to jako kudla do srdce. Dylan neustále navazoval kontakt se mnou a já ho pobízel ať souhlasí. " Jak dlouho jsem byl kómatu? Slyšel jsem často hlas, který se mnou mluvil , ale nemohl jsem odpovědět jako bych byl uzavřeny někde v místnosti a nemohl ven. Díky tomu, že jsi zpíval se místnost otevřela. " Každý slovo mě ničí a moje slzy tekly proudem.  Po čtyřech jsem vylezl na chodbu a posadil se na zem. Zrovna přišel Jin. " Probudil se " oznámil jsem mu a on se ani neptal a vrazil do pokoje. 

Bolelo to, tak moc to sakra bolelo. Nechal jsem ať si Tae myslí, že ho probudil písni Dylan, protože díky tomu je šťastný. Kdyby věděl, že jsem to byl já byl by zklamaný. Takhle je to mnohem lepší.  Přišel za mnou Dylan a jeho pohled na mě byl lítostivý. 

" Proč jsi nevyšel a neřekl, že jsi to byl ty ?" vážně se na to ptá ?

" Je lepší, že jsi myslí, že jsi to byl ty " 

" Děkuju, za vše co jsi pro něj udělal. Mužů ti to nějak vrátit?"

" Neříkej mu, že jsem tu byl. Je lepší když bude stále v domnění, že jsem v Japonsku " 

" Jungkooku, proč tohle děláš?" 

" Chci aby byl šťastný, protože ho miluju Dylane. Šťastný je , když je s tebou a zapomněl na mě "

Dylan mě obejmul hodně silně až jsem skoro nedýchal. " Doufám, že najdeš někoho kdo udělá šťastného  tebe"  usmál jsem se  pomalu odcházel z nemocnice. Tae muže být šťastný jedině, když si nevzpomene, že ještě žiju.