My first love/ Taekook

Help Namjoon

Jin

Taehyung nemohl spát a tak jsme seděli do ráno a povídali si. Snažili jsem se neřešit, co se stalo a bavit se normálně. Celkem to i šlo, ale pak přišla otázka ohledně, toho o čem jsme mluvili odpoledne , když jsme šli od doktorky. Nahlas jsem polknul a nechal mluvit mámu, Tak mu to v rychlosti vysvětlila a jsme jen teď čekali na Taeho reakci. Já jsem teda tipoval, že bude bez reakce, ale on přímo vyskočil ze židle a začal jásat. S mámou jsme na sebe podovali a nemohli nic říct, jelikož jsme byly úplně v šoku. Za celou dobu nebyl takhle šťastný.

"Odkud jste na to vzali?"

"To není podstatné, ale máme jen na dvě letenky. Netušil jsem , že budou tak drahý " Jen dvě? Dají mámě vůbec volno , aby tam mohla jet? "Takže s tebou pojede Jin" já? O tom jsme ,ale nemluvili. "Jine, zlato já tu musím zůstat. Kdybych si vzala neplacený volno, tak nebudeme mít peníze na příští měsíc. To je pravda, ale já nikam nikdy neletěl a ani nevím, jak se tak dorozumíme, když neumíme ani slovo. Nadechl jsem a souhlasil. Teď musí jít moje obavy stranou. Děláme to pro Taeho, o mě nejde.

Ten den jsem šel spát a přemýšlel, co vlastně udělám. Měl jsem ze všeho takový strach, že jsem začal brečet. Psal jsem Namjoonovi aby mi pomohl a uklidnil mě, jenže neodepsal až pak , tak jsem mu vše vysvětlil a on mi napsal "Teď je ale vše v pořádku, ne ?"

Přišel jsem na to, že pomoc si musím poskytnout sám, jelikož i ten jediný člověk ,kterému jsem se byl ochotný svěřit mě zazdil.

Někdy je vážně těžké rozumět lidem, a popravdě už bych nejradši na vše zapomněl a žil , vlastně raději nežil.

Setřel jsem si poslední slzy. Musím jít dál. Nemůže takhle se mnou cloumat psychika, už víckrát ne. Nedovolím to .