My first love/ Taekook

In the evening we fly

Jin

Ráno jsem vstal o hodně brzy než ostatní. Nevím, co mi je ale začínám se víc a víc cítit mizerně. Vím, že takhle situace okolo Taehyunga se mnou hodně zatřásla. Začínám cítit, jak pomalu , ale jistě nezmůžu nic "Zlato , jeden syn se mi ničí a druhý syn se mi hroutí. Bolí mě vás takhle vidět" Podíval jsem se na mámu, která přišla do kuchyně. "Nic to není. Mamko o mě strach nemusíš mít. Měli by jsme se starat o Taeho"

"Jiné vím, že máš rád hodně Taeho, ale nevzpomínej na sebe. Já na tebe nezapomínám" políbila mě na čelo. Tohle neudělala hodně dlouho. "Jak to šlo s těmi letenky?"

"Večer odlétáte" Chtěl jsem zakřičet, proč tak brzo, ale byl jsem ticho. Ať už to máme vše za sebou! "Zvládneš to Jiné?" Usmál jsem se a přikývl. Bude to pro mě těžký, ale pro Taeho to udělám. Uslyšeli jsme zvonek, kdo může zvonit takhle brzo ráno? Hned na to jsme uslyšeli silné bouchání na dveře. Běžel jsem s mámou ke dveřím, když jsem je otevřel byl tam Namjoon a držel Ariu a Jimina pod krkama. "Pusť je! "Jiminovo i Árii obličej začal červenat. Když je pustil spadli přímo k nám do bytu. Máma jim pomohla vstát.

"Co se děje Joone?

"To , co se stalo Taemu udělala Aria a Jimin o tom věděl" Máma se podívala na Ariu ublíženě. V tu chvílí mi přeskočilo. Totálně mi šiblo. Chytl jsem Ariu za krk a zvedl jí do vzduchu. Vím, že se ženský nebijou, ale tohle není ženská , ale nestvůra, "Pusť jí" Křičel Jimin, ale jeho už držel Namjoon. "Kdo to byl za kluka?"

"Tak , kdo to byl?!!" Třásl jsem s ní. Máma mi sáhla na rameno" Jiné, pusť jí" Nechtěl jsem jí pustit, ale nejspíš bych jí zabil. Aria spadla na zem a začala kašlat. "Udus se "

Šel jsem k Jiminovi "Kdo to byl? Jimine okamžitě mi řekni, kdo to byl abych ho mohl zabít!"

"Nemůžeme to říct . Udělal by to samý nám"

"Za to , co jste provedli by jste si to zasloužili dvakrát tolik" Musel jsem mu jednu vlepit, abych se aspoň trochu uklidnil. "Jak jste to mohli udělat mému synovi? Mému synovi, který je psychický nemocný! Tae si prochází peklem! Chápete, co jste provedli? Díky vám se mu zhoršil Little Spáče! Díky vám už několik dní nejedl, díky vám se chtěl zabít. Co jste za lidi, že s tímhle pocitem vinny můžete dál chodit po světě. "Všichni jsme koukali na mámu a poslouchali její slova. Aria začala brečet "Omlouvám se, moc se omlouvám. Kdybych mohla vezmu to zpět!"

"Odejděte , tohle potáhnu k soudu. Taemu bylo ubližováno už útlého věku a já ho nenechám se dál trápit. Připravte na to vaše rodiče. Budu chtít pro vás a pro všechny, kdo v tom měl prsty spravedlivý trest" Nic neřekli a odešli.

Otočil jsem na Joona "Proč nejsi ve škole?! dneska máš mít testy aby tě pustili k maturitě!" I on začíná dělat problémy. "Ty taky Jiné! Zapomněl si nahlásit, že máš přerušené studium "

"Vyhodili mě?" přikývnul. Další rána "I tebe vyhodili?"

"Ne , já jsem řekl, že jedu na dovolenou a že ty testy si napíšu až přijedu. Musel jsem psát ředitelovi aby to povolil. Napsal jsem tam, že jedeš se mnou, ale neuznal to"

"Sakra ! Nevadí, hlavně ať je Tae v pohodě. Kam jedeš ?" Máma na mě pokroutila hlavou. "Do Japonska. Tvoje máma mě požádala jestli bych nejel s vámi. Mám sestřenici, který tam žije. Tím pádem máme i ubytování a jelikož tam žije, tak nám rychleji pomůže najít Jungkooka" Podíval jsem se na mámu. "Děkuju mami"

"Je toho na tebe moc. Nemohla jsem dovolit, aby jsi vzal všechno to břemeno jen ty sám. Cesta do Japonska prospěje i tobě"