My first love/ Taekook

2

Prázdniny utekly příliš rychle a já jsem se právě připravoval do školy. Jin-Hyung byl na záchodě a já tušil, že první školní den nestíháme. Řekl jsem mu, aby vstal trochu dřív, protože jsem věděl, že to nebude stíhat, když vstane v sedm.

Začal jsem bouchat na dveře koupelny. "Hyung! Nestíháme!" Myslím, že mě ani neslyšel, protože pořád zpíval své ultra-retro písně z roku 1985.
Opravdu se mu tyhle písničky líbí, dokonce se obléká i do retro stylu, ale musím říct, že mu to hrozně sluší. "Tae, použij moji koupelnu. Slečinka brzo nevyjde," řekla mamka tak nahlas, aby to slyšel i Jin v koupelně. Povzdychl jsem si a odkráčel do prvního patra.

Rychle jsem udělal hygienu a oblékl se do bílých šatů, které mi koupila mamka, a také do modrých bot, které mi koupil Jin. Utrácejí na mě moc peněz, mohl bych si najít nějakou brigádu.
Koukal jsem do zrcadla a upravoval se, chci udělat dobrý první dojem, i když si stejně myslím, že se tam s nikým bavit nebudu.

"Vypadáš krásně, Tae," stojí ve dveřích Jin a políbil mě do vlasů. "Vypadal bych mnohem lépe, kdybys nebyl půl dne v koupelně." Hodil na mě pohled vraha a já ho se smíchem obešel.

Z kuchyně jsem si vzal toast a vyšel ze dveří. Hyung mě hned následoval. "Máma bere auto do práce, jedeme busem. Doufám, že umíš rychle běhat." Zavazoval si tkaničky. "Proč?"
"Vidíš ten autobus?" Ukázal na velký žlutý bus, který se blížil k zastávce, jež byla dost daleko od nás. "Vidím."

"Tak tím musíme jet!" rozběhl se směrem k autobusu a já hned utíkal za ním, i když se v bačkorách běží sakra špatně. "Dělej!" křičel na mě.

"Zkus ty běhat v bačkorách, debile." Zastavil jsem se, abych se vydýchal. "Tae!" Jin už držel dveře busu, abych mohl nastoupit. "Díky." Oba jsme byli celý zpocení.

Posadili jsme se na volná místa. "Nemůžu dýchat!" Chytl se za srdce.

"Ty jsi drama queen. Kdybys nekouřil, měl bys lepší fyzičku."

"Hele, kotě, ticho. Měl bys raději víc jíst, jsi jak kost a kůže. Běželi jsme tak 100 metrů a já myslel, že odpadneš." Jím dostatek jídla.

"Kde je ten toast?!" Podíval jsem se na své ruce, ale neměl jsem ho tam. Musel jsem ho upustit, když jsem běžel. "Vyhodil jsi ho!" Plácl se do čela. Klid, bylo to jídlo, ne mrtvola.

Otočil se na nás černovlasý kluk. "Máš hlad?" Jin kývl hlavou. "Tady je bageta." Černovlasý kluk hodil Jinovi krásně zabalenou bagetu. Ještě před rokem mi Jin dával rady, abych nebral nic od cizích, a teď si vezme jídlo od kluka, kterého zná sotva dvě vteřiny.

"Najez se, jsi hubený." Hodil po mě černovlasý pytlíček bonbonů. "Jinak jsem Yoongi." Potřásl si s Jinem. "Kim Seokjin a tohle je Tae," představil bych se sám.

"Vy jste spolu?" strašidelně se na nás usmál
Yoongi.
"Ježíš, ne, to je můj bráška." Dal mi pusu do vlasů. Sakra, Jine! Máš v puse jídlo.

"V jaké jste třídě?" Vypadá milý, možná bych měl kamaráda. "Já jsem v prvním a Jin je v posledním."

"Hezké, můj bratranec je v posledním. Je hodně chytrý, kdybys něco potřeboval, jdi za ním." Takto nabízí služby svého bratrance? "Jaký jsi ročník ty?" zdvořile jsem se zeptal.

"Druhý, ale neboj, moje ségra jde do prváku." A kde je? Neměla by tu být s ním? Přeci jen je to její první den na střední. "Neměl bys jí jako starší bratr odnést do školy?"

"Ach, zlato, moje sestra je horší než kluk. Byla by větší pravděpodobnost, že ona ochrání mě než já jí."

Jin Hyung se začal hlasitě smát. Obrátili jsme se na něj, ale neviděli smysl jeho smíchu. Jin nám ukázal na zadní sedadlo. Byl tam jeden kluk, který dělal kotrmelce a spadl na zadek. Trochu trapné. "Tohle je Jungkook. Je to školní děvka číslo jedna. Držte se od něj dál. Nenechte se obelstít jeho tetováním, ve skutečnosti je mnohem horší. Prodal játra na černém trhu za telefon!"
"Tak doufám, že alespoň za iPhone 12," zasmál se Jin. Debil.

Můj žaludek se nepříjemně stáhl. Tohle není normální člověk. Jak mohl prodat játra? A proč teď drží alkohol v ruce? Může vůbec pít, když nemá játra? "V jakém ročníku je?"

"V posledním." Vypadá starší. "Kolik mu je?"

"21." Moment. "Už měl dávno maturovat. Tak proč tady je? Kolikrát mohl propadnout? Nevypadá moc chytře."

"Propadl několikrát, tedy spíš byl několikrát vyloučený."

"Opak tebe," plácl mě Jin po stehně.