Just be friends

Kapitola 1.

Ale, Meeeeeei, jak můžeš přidávat další povídku, když máš tři rozepsané?

Páni a dámové. Představuji vám povídku z roku 2017, čili čtyři roky starou. Už když jsem se stěhovala z blogu na Watt, byla jsme plně rozhodnutá převést všechny své povídky sem. Jak můžete vidět, nepatří zrovna k nejkvalitnějším (především co se formátování týče (anglické uvozovky)), ale doufám, že to nikoho neodradí od přečtení. :3

Hmm... co ještě dodat? Snad jen: Enjoy~ ♥

><><><><><

Znám ho celý svůj život, býval jsem jeho nejlepší kamarád. Nikam jsme bez sebe nechodili, nikdy jsme na sebe nebyli hnusní, ale tý od doby, co chodíme na střední, se změnil, začal jsem pro něj být otravný. V soukromí se nic nezměnilo, ale před jeho příteli jsem byl jako jeho mladší sourozenec, co ho umí jen ponižovat. Chápal jsem jeho chování, lidi se mění, zvlášť v pubertě jsou jak aprílové počasí.

Nestěžoval jsem si, nechci to rozebírat, on má svůj život a já svůj. Je hezký a chytrý, proto po něm jedou holky i někteří kluci, ale nikdo ho nemiluje jako já. Uvědomil jsem si to už před nějakými pěti lety, ale zatím to nikdo neví, ani rodina, přátelé. Nikdo. Ani nemám potřebu se někomu svěřovat, ještě by mi začali radit, abych o něj bojoval, ale já nechtěl. Nechtěl jsem zkazit naše přátelství něčím takovým. Jak by asi zareagoval, kdyby se to dozvěděl? Nikomu nic neřeknu, nesmí se to dozvědět, protože věřím, že beze mě bude šťastnější, nechci mu stát v cestě za štěstím.

Ale když jsem přišel do našeho společného pokoje na internátu a už po několikáté viděl v posteli nahého cizího kluka ležícího na břichu s přehozenou peřinou přes dolní partie a držícího v ruce knihu, pomyslel jsem si, že takhle štěstí nenajde.

Zavřel knihu a svůdně se na mě usmál. "Ahoj." Nenáviděl jsem, když se na mě někdo dívá jako na děvku jen proto, že jsem blonďák s modrýma očima – ti prý přinášejí štěstí, tak to říkávala moje babička.

"Můžu se zeptat, kde je Sasuke?" odložil jsem tašku přes rameno ke stolu, na němž jsem měl položené sešity a učebnice do školy.

"Dává si sprchu," stále na mě hleděl, ale vstal a pomalým krokem přicházel ke mně. Samozřejmě, že mu sjela peřina a odhalila jeho intimní části těla. Okamžitě jsem se otočil zády, nechci se na něj dívat, bylo to trapný, tohle se mi ještě nestalo. "No tak, nestyď se," zašeptal mi u ucha, až jsem nadskočil.

"Nechej ho být," řekl Sasuke chladně s ručníkem kolem pasu a natáhl k neznámému klukovi ruku.

Ten se jen posměšně usmál a dal mu slibovanou odměnu. "Můžu ještě dostat polibek na rozloučenou?" povytáhl obočí, když se oblékl. Viděl jsem, jak se baví nad Sasukeho reakcí.

"Tak to si připlatíš ještě pár jenů," přimhouřil oči Uchiha. Nevím, co a kdy se zvrtlo. Začal se prodávat za celkem slušný prachy. Nejednou mě napadlo, že to bude tím, že nemá rodinu, proto si může dělat co chce. Já, kdybych někdy něco podobného udělal, táta by mě zabil.

Taky nechápu, jak ho to může bavit, proč to vlastně dělá? Rodiče mu nechali peněz dost i na tři roky bez práce.

"Hmpf, snad někdy jindy," zasmál se ještě kluk a před odchodem se podíval na mě. Jeho pohled se mi zaryl do paměti, že se mi roztřáslo celé tělo.

"Nevšímej si ho," poradil mi Sasuke a peníze pohodil na stůl. Nic jsem neříkal, prostě jsem se snažil předstírat, že se nic nestalo. Ještě nikdy tu nebyl někdo, kdo by měl o mě zájem, většinou jsem přišel do pokoje a viděl zklamané dívčí tváře, protože vědí, že Sasuke nikdy nebude jejich, nebo klučičí vítězné obličeje. Jaké to asi je? Spát se Sasukem...