Just be friends

Kapitola 15.

Jestli mě něco fakt nebaví, tak je to rychlokontrola a oprava mých starých povídek, v nichž se nachází tolik chyb, překlepů a nejasností, že mi nad tím často zůstal rozum stát a často jsem se za sebe styděla. Ale jednou je to moje dílo, tak prosím, sním si to i s drobečkama....

Děkuji moc všem, kdo si tuto povídku přečetli (spíš kdo to vydržel :') )

><><><><><

"Kam si myslíš, že jdeš?!" zařvala ta osoba a přitáhla si mě zpátky. Ten hlas jsem už někde slyšel, ale nemohl jsem si vybavit kde. Rozhodně se jednalo o kluka. "Teď zaplatíš za to, cos mi vzal...!" zuřil a drtil mi paže. Rukama mě sevřel kolem těla a snažil se mě vysvléknout, jenomže se mu to moc nedařilo, protože jsem se bránil. Dělal jsem, co jsem mohl, abych se dostal z jeho vězení a utekl. Vrátil se mi ten strach, který mě pomalu opouštěl. Nechtěl jsem být znovu znásilněný. To už bych se zbláznil úplně.

Rozsvítilo se světlo, čehož jsme se oba dva lekli. Někdo ho musel opravit za těch několik týdnů, co jsem tu nebyl.

Uviděl jsem tvář toho, který se mě tu pokoušel znásilnit. Nikdy by mě nenapadlo, že mi mohl chtít ublížit zrovna on. Vypadlo mi jeho jméno... sakra!

"Naruto, jsi tu?" zeptal se Sasuke, který zrovna přišel.

Svitla mi naděje, že mě zachrání, tak jsem se zase pokoušel dostat ze sevření.

"Tak se nějak ozvi," povzdechl si Sasuke posměšně.

Usmál jsem se a kluka mlátil hlava nehlava, abych se od něj osvobodil. Byl jsem přetočen na břicho a ruku sem měl zkroucenou za zády. Tou druhou jsem mlátil do podlahy, aby Sasuke co nejdřív přišel. Kopal jsem nohama, aby ze mě ten parchant sesedl. A nakonec se mi to podařilo, jenomže jeho tělo vrazilo do nábytku, který začal padat jako domeček z karet. Chránil jsem si aspoň hlavu, zbytek těla čelilo bolestným ranám.

"Naruto?!" zakřičel Sasuke, když viděl tu spoušť. "Kde jsi?!" křičel dál a vydal se mě hledat. Nebylo to ale potřeba, sám jsem se vynořil zpod hromady židlí, stolů a bůh ví, co ještě. Měl jsem jediné štěstí, že se nad mým tělem zasekla jedna židle, jak jsem pak zjistil, takže jsem byl částečně chráněn, kromě nohy, která zůstala zaklíněná pod knihovnou. Ale co ten druhý kluk?

"Proboha," zaúpěl Uchiha a snažil se dostat ke mně. "Jsi v pořádku?!"

Ale sotva vylezl na první kus dřeva, objevil se ten kluk a to rovnou za mnou. Z čela mu tekla krev přes půlku obličeje a v ruce svíral kapesní nůž.

Dostal jsem strach. Věděl jsem, že teď mi šlo i o život.

"Saii?!" vykřikl nechápavě Sasuke a druhý tmavovlasý hoch na něj krátce upřel zrak.

"Když tě nemůžu mít já, nemůže tě mít ani tento chcípák!" vykřikl, rukou mě držel přes ramena a ostří mi přiložil ke krku. Přestal jsem zděšením dýchat.

"Ne! Přestaň!" prosil Uchiha. S každým krokem, co udělal blíž k nám, jsem ucítil, jak mi Sai tlačí na napnutou kůži na krku. "Co chceš?! Dám ti cokoli!" sliboval výměnou za můj život.

"Hehehe," zasmál se krátce, pak začal opět křičet. "Celou ti dobu jsem chtěl tebe! TEBE!!! PROČ SI MYSLÍŠ, ŽE JSEM VŽDYCKY PŘILEZL S PRACHAMA DO TVOJÍ POSTELE?!" řval z plných plic.

"Co se tu děje!" zakřičel příchozí školník. Nebyl však sám. Jeho doprovod tvořila ředitelka a dva kantoři. Musel je přivolat ten hluk způsobený padajícím nábytkem. Všichni zůstali stát, jak nás uviděli.