Just be friends

Kapitola 14.

Ráno jsem se probudil na zemi. Neotevíral jsem oči, nechal jsem je zavřené v domnění, že ještě usnu. Chtěl jsem dosnít ten sen, jak jsme se se Sasukem milovali. Takový se mi ještě nezdál.

Přetočil jsem se na bok, aby se mi lépe leželo a mohl jsem tak rychleji usnout, ale zavadil jsem vedle sebe o tělo. Bylo tak příjemně hřejivé, tak jsem se k němu přitulil. Ucítil jsem Sasukeho vůni, musel jsem se usmát. Bydlí u nás dost dlouho na to, aby jeho přirozený pach vymizel, ale on tu stále byl. Voněl stejně jako před lety, kdy jsme byli ještě děti a hráli si spolu.

Jenomže v tu chvíli se mi všechny sny rozplynuly, protože jsem otevřel oči. Srdce mi v hrudníku bilo jako zvony v kostele.

Díval jsem se na jeho spící tvář. Objímal jsem ho kolem pasu stejně jako on mě. Takže to přece jenom nebyl sen. Byl jsem šťastný ale zároveň jsem si přál, aby se to nestalo. Já toho nelituju, ale on bude. Hned, jak se vzbudí a uvědomí si, co se včera stalo, bude si rvát vlasy z hlavy, aby si pro příště pamatoval, že se to nesmělo stát a už se to ani nestane.

Položil jsem dlaň na jeho tvář, po které jsem ho pohladil. Užíval jsem si jeho blízkosti, dokud ještě spí. Musel jsem využít každé chvilky, která se naskytla, proto jsem ho i políbil. Naposledy. Na památku.

Včerejší noc byla splněním mého několikaletého snu. Ne vyspat se se Sasukem, ale být pouze v jeho náručí. Jediné, co mi k tomu chybělo, je opětovaná láska.

Odkryl jsem ze sebe deku, kterou nás Sasuke v noci zřejmě zakryl. Znechuceně jsem se zašklebil, když jsem zároveň s dekou odkryl své i Sasukeho nahé tělo pokryté skoro suchým semenem. Raději jsem si to namířil do sprchy dřív, než bych se z toho stihl pozvracet.

Než se Sasuke vzbudil, začal jsem dělat snídani. Chtěl jsem, aby udělal první krok a sám si určil, jak by náš vztah měl pokračovat, i když tak nějak tuším, kterou cestu si zvolí. Zase začne básnit o tom, že to podělal, že jsme měli zůstat jenom kámoši, nic víc.

Pustil jsem si rádio, což se v dnešní době už moc nevidí, ale já měl rád jednu rockovou stanici, kterou jsem mohl poslouchat od nevidím do nevidím. A při chvílích, kdy potřebuju zaměstnávat ruce i oči, je rádio lepší možnost než třeba televize.

"Dobré ráno," pozdravil Sasuke nejistě. Vyhýbal se očnímu kontaktu a snažil se nějak navodit konverzaci. Téma bude jistě včerejší noc, která se, hádám, nikdy nestala a nebude se opakovat.

Ukázal jsem na ruce dva, pak tři prsty, aby si vybral počet toustů. Choval jsem se naprosto přirozeně, vůbec jsem se nemusel přetvařovat, zatímco on nevěděl, který výraz nahodit.

"Čtyři," řekl sklesle. Prstem přejížděl po vzorech na ubrusu a pečlivě jeho dráhu sledoval. Pak se posadil na židli.

Vložil jsem tousty do toustovače a přešel k Sasukemu. S kamenným výrazem jsem mu hleděl do očí. Nutil jsem ho tak začít mluvit, protože jsem viděl a věděl, že toho má na srdci hodně.

"Naruto," chytil mě za ruku, ale nesvíral ji nijak pevně. "Včera... omlouvám se za včerejšek. Nechci se vymlouvat na alkohol, že za to může on, ostatně jsem to byl já, kdo do sebe házel jedno pivo za druhým. Moc, opravdu moc mě to mrzí."

Chytil jsem ho za obě tváře a zvedl mu hlavu, tou svou jsem zavrtěl. Nevadí mi to, Sasuke. Včerejší noc bylo to nejúžasnější v mém životě a nikdy toho nebudu litovat i přesto, že mi to připomnělo zlou zkušenost. Pokud na to budeš chtít zapomenout, zapomeň. Já si tu vzpomínku uchovám v srdci navěky.

"Lhal jsem ti," přiznal se. Krátce jsem přimhouřil oči a svěsil jsem ruce podél těla. Teď mu jaksi nerozumím. "S tím, že tě nemiluju," vysvětlil.