Just be friends

Kapitola 13.

Čas plynul jako voda. Učitel dostal vyhazov ze školy a osm let natvrdo. Dokázalo se, že se Sakurou opravdu něco měl, a podle její i mé výpovědi se usoudilo, že jsme byli zneužiti. Prý to i nakonec přiznal, ale já už o tom nechtěl slyšet. Byl jsem vůbec rád, že to bylo za mnou. Doposud se ale neví, kdo byl ten falešný Sasuke. Učitel to prý neřekl, proto se mě policie několikrát ptala, jestli bych alespoň mohl tipnout, kdo by to tak mohl být. Někdo, kdo si byl s učitelem blízký a šel by kvůli němu i do jámy lvové, jenomže o nikom takovém nikdo nic nevěděl.

Sakura se se mnou začala více bavit, dokonce mě zve na obědy, procházky a tak podobně. Přestala se zajímat jenom o svůj vzhled a majetek a začala se konečně pořádně učit. Rád jsem jí pomáhal, trávili jsme tak spolu trochu více času než já s Kibou, což bruneta nutilo žárlit. Hned jsem mu ale dokazoval, že on je pro mě na prvním místě, co se přátelství týče.

Když už mluvím o přátelství...

Uběhly dny, týdny, skoro dva měsíce, co jsem se smiřoval s pouhým přátelstvím mezi mnou a Sasukem, ale neměl jsem zrovna pocit, že bych dělal nějaké pokroky. Nutil jsem se v jeho přítomnosti chovat stejně jako v přítomnosti Kiby, ale bylo to pro mě moc těžké. Taky jsem se cítil jako holka, co to právě dostala. Jednou jsem ho nenáviděl, jindy jsem pro něj mohl vyplakat celé moře a někdy jsem si s ním v pohodě povídal. Byl jsem hodně zmatený a čas mi nijak nepomáhal. A černovlásek taky ne. Často jsem měl pocit, že se na mě dívá úplně stejně jako já na něj. Dlouho jsme si hleděli do očí a četli si tak myšlenky. Trvalo to dlouho. Možná několik minut než jsme se vrátili do reality.

Kiba mě i Sasukeho pozval ven. Rodiče se chystali jet na setkání spolužáků po dvaceti letech, takže jsme byli sami doma až do nedělního odpoledne. Jak jinak strávit páteční odpoledne než se svými přáteli? Jenomže ono se nejednalo o nějak zvlášť příjemné setkání, což jsme se dozvěděli až na místě.

Kiba na nás čekal v parku s plechovkou fanty. Opíral si hlavu o ruku a vypadal opravdu ztrápeně. Ještě nikdy jsem ho tak skleslého neviděl. Hned mě napadlo, jestli se nestalo něco s Hin. Jestli se třeba nerozešli nebo nepohádali. Tak už to ve vztahu bývá, ale zrovna těmto dvěma bych to ani v nejmenším nepřál a vlastně si to ani nedokážu představit. Ti dva byli pro sebe stvořeni.

Přisedli jsme si k němu a začali navazovat konverzaci. Snažil jsem se ho rozveselit, ale neptal jsem se, co se stalo, ani Sasuke. Dokázali jsme si představit, jak by reagoval, proto jsme si oba vzali do hlavy, že se rozešli. Rozchod není lehká věc, když opravdu milujete. Ostatně to znám.

"Hinata je těhotná," řekl nakonec sám od sebe. V obou rukách svíral plechovku limonády a při silnějším stisku ji malinko zdeformoval.

Brada mi spadla až na zem, na které jsme seděli. Tohle jsem opravdu nečekal.

"V kolikátém je týdnu?" zeptal se Sasuke, jenž byl překvapený stejně jako já.

"V sedmém," řekl Kiba polohlasem a napil se z plechovky, než ji zmačkal a na první pokus hodil hodil do odpaďáku.

Bylo těžké popsat, co jsem zrovna cítil. Jako bych byl Kiba a prožíval si to, co on.

"A jak dlouho to víte?"

"Oba ode dneška," odpověděl Kiba a upadl do deprese. "Nevím, co bychom měli udělat. Rodiče to ještě neví, ale jak to zjistí...! Budou chtít, aby šla na potrat," poslední větu řekl zděšeně.

"Vy si to chcete nechat?" zeptal se Sasuke nechápavě. "V tomhle věku to není rozumné, sám to víš."

"Jo, vím to!" křikl po něm. "Jenomže pokud by šla na potrat, už by nikdy nemusela mít děti. A to si přece nezaslouží," složil hlavu do dlaní.