Just be friends

Kapitola 8.

Ani po hodině společně stráveném odpoledni, no vlastně večeru, vzhledem k tomu, že venku panovala tma, se Kiba nedokázal plně uvolnit a bavit se. Snažil jsem si těch jeho nenávistných pohledů nevšímat, ale pořád mi naháněly husí kůži. Sice už není tak vzteklý, aby po Sasukem okamžitě vyjel, ale v mysli už asi potřetí zakopával jeho mrtvolu. Vím, že pro něj bude těžké Sasukeho přijmout, a můžu za to já. Pokaždé, když se odbočilo k tématu Uchiha Sasuke, pořád jsem si jen stěžoval, jak moc mě trápí, a že už nevím, co mám dělat. Kiba má vštípené v paměti, že mi Sasuke jenom ubližuje a vztah s ním nepřináší nic dobrého. Je pravda, že mě Sasuke využíval pro vlastní pocit bezpečí, ale zároveň to byla moje chyba, že jsem mu nedokázal říct ne, i když jsem mohl kdykoli. Bál jsem se, že by mě opustil, našel si jiné rameno na pláč, ale to by mu mohlo jen ublížit. Sasuke byl v tomhle hodně labilní, dokonce jsem často přemýšlel a stresoval se, jestli se nechytne špatné party a nezačne brát drogy. To už bych nevěděl, jak bych mu pomohl.

"Jak jste se poznali?" zajímal se Uchiha a upil ze své sklenice. Jak ho tak pozoruju, řekl bych, že Kibu nenápadně provokuje, proto jsem mu stiskl ruku, aby s tím okamžitě přestal.

"Ále," mávl brunet rukou a snažil se chovat přátelsky, ale v jeho hlase jsem slyšel ten sarkasmus, který se zastavil na špičce jazyka, "takový obyčejný setkání na autobusáku." Pohodil rameny a s červenými tvářemi se podíval z okna na ulici, kde začalo hustě sněžit.

"Obyčejný?" pozvedla potutelně Hin obočí.

Brunet se na ni usmál a dodal: "To nejneobyčejnější, co kdy existovalo." a políbil ji. Měl jsem z nich opravdu radost a myslím, že Sasuke taky, především proto, že byl na chvíli mimo Kibova vražedného pohledu.

"Povídejte," pustil mou ruku, aby si mohl podepřít hlavu. Mírně ji naklonil na stranu, takže mu do obličeje spadl pramínek vlasů.

"To bylo ještě před vánočními prázdninami," usmála se Hinata a na krátkou chvilku si opřela hlavu o Kibovo rameno, pak začala vyprávět. "Stála jsem na zastávce a čekala na bus, ale nakonec ho zrušili kvůli špatnému počasí, a musela jsem místo něj jet vlakem. Tak jsem běžela na nádraží, protože mi nezbývalo moc času, asi jenom... hm, deset minut, fakt nevím. Když jsem dorazila, koupila jsem si jízdenku a vlak už zavíral dveře a připravoval se k odjezdu. Na nástupišti už nikdo nebyl, proto jsem začala panikařit. A pak se objevil anděl," usmála se na Kibu a políbila ho na tvář.

"Nejsem anděl," protočil Kiba očima a jeho tváře zčervenaly do sytějšího odstínu. "Jenom jsem otevřel dveře, řekl jí, ať rychle nastoupí, a pomohl jí s batohy."

"Ale bylo to o fous. Jednou nohou jsem stála na zemi, když se vlak rozjel," oddechla si s rukou na hrudníku.

"A pak jsme si začali povídat a scházet se. A dali se dohromady," dodal Kiba. Celou dobu se díval na mě nebo Hinatu, Sasukeho úspěšně ignoroval. Věděl, že by se zase rozčílil, sotva by se na něj podíval.

"A jak jste se dali dohromady vy dva?" nahodila Hinata nadšeně a svýma až bílýma očima těkala po mně a po Sasukem.

Znervózněl jsem. Náš začátek vztahu nebyl tak romantický jako ten jejich a už vůbec ne příjemný. Neříkám, že se se Sasukem cítím nepříjemně, právě naopak, ale necítím se dobře kvůli tomu, co se mi před prázdninami stalo. Právě, že to začalo kvůli učiteli. O tom nechci mluvit.

Když tak o tom přemýšlím, nejsme oficiálně pár. To jsem jen naznačil Kibovi, aby ho hned nezabil. Popravdě se mi to líbí, ale odteď se hrozím toho, jak budeme se Sasukem sami. Určitě bude chtít víc než jen držení za ruce a lehká objetí.