FNaF - Nový Začátek

19.

*Flixy*

Pořád jsem seděla na tom samém místě. Slyšela jsem někoho mluvit a chodit. Očividně to byli zaměstnanci této pizzerie.
,,A oni je tam měli normálně na volný pohyb, jo?" Řekl jeden.
,,Jup. Měli. Tak mě napadlo jestli to tak neuděláme i mi." Řekl ten druhý.
,, André, záleží ale jestli tak zůstali nebo ne. Víš přece jak je to těžké je tak naprogramovat, ještě k tomu všechny." Řekl ten první.
,,Jasně že to vím, Dome."
,,Tak bez zkontrolovat Flixy. Zapni ji a uvidíme." Řekl André. Dom asi šel ke mě. Slyšela jsem kroky co se ke mě přibližovali.
,,Tak jo holka. Jdeme tě vyzkoušet." Řekl když ke mě přišel. Právě mě napadlo či ho jumpscarnu. Asi jo. Pokusím se vzbudit ještě před tím než mě zapne. Pomalu jsem otevřela jedno oko. Akorát vytahoval ovladač. Zavřela jsem oko. Po ani ne půl minutě jsem zvedla hlavu, otevřela oči a rozhledla jsem se kolem sebe.
,,AAAAAA!" Křikl André. Já se na něj podívala.
,,Eeeee.... Omlouva-a-am se." Krůtí brko. Už zase mám poškozený hlas. André si oddychl.
,,No ty vole... Dome!" Řekl. On sem přišel.
,,Jo?" Řekl.
,,Má furt těm free roam. Takže je to v pohodě." Řekl André. Dom mu na to kývl. ,,Ale má poškozený hlas." Řekl po chvíli opět André.
,,V minu-u-ulé pizzerii mě ta-a-am nejac-c-cí kluci podkop-p-pli nohu." Řekla jsem jim na to. ,,Je-e-eden zamest-t-t-tnanec se to poko-o-oušel opra-a-a-avit." Ale no tak.... Musíš ty pitomej hlase? Řekla jsem si pro sebe. Oni se na sebe podívali. Pak se podívali na mě. André se usmál.
,,Já se ti ho pokusím opravit." Řekl. Já jsem se na něj úsměvem podívala.
,,Jin-n-n-nak. Mý-ý-ý přátelé js-s-sou taky zapnu-u-utí." Řeknu po chvíli. Oni se na sebe podívali a pak na mé přátele. Ti mě asi slyšeli a tak se tedy probrali. André s Domem se zase na sebe podívali.
,,No... Aspoň máme ušetřenou práci." Řekl Dom a zasmál se. André též. Pak když přestali tak Dom šel zkontrolovat mé přátele. Já jsem tam pořád seděla. Koukala jsem do země.
,,Já se ti ten hlas pokusím opravit." Řekl najednou André. Já se na něj podívala.
,,Dek-k-kuji!" Řeknu mu a usměju se. On se též usměje.

*N. Foxy*

Seděl jsem u stěny s mými kamarády. Byl jsem hodne smutný že už nikdy neuvidím Flixy a ostatní z její party. Ale zároveň šťastná, že mám své staré přátele. Ale furt mě sere, že jsem ještě neviděl Bonnieho. Měl jsem sto chutí mu rozmlátit tu jeho kovovou držku. Pak jsem uslyšel něčí kroky. Podíval jsem se na chodbu. Viděl jsem stín. Hned podle stínu jsem poznal že je to Bonnie. Vstal jsem a čekal až přijde. Když konečně přišel tak jsem se na něj vrhl. ,,TY JEDEN SKURVENEJ HAJZLE!!" Křikl jsem na něj. On na mě vyděšeně zíral. Chytl jsem ho za jeho červeného motýlka.
,,Ne, Foxy, počkej." Řekl. Já jsem napřáhl ruku a hákem a vrazil mu jednu velkou ránu. On zavrávoral a málem spadl na zem. Ale stihl se chytit stěny. Držel se za tlamu. Já jsem k němu pomalu šel. Připravoval jsem se mu dát další ránu.
,,Foxy, kurva počkej!" Křikl na mě Bonnie. Já jsem se zastavil. Jen jsem ho teď pozoroval.
,,Já jsem neměl na výběr." Řekl po chvíli.
,,Jo tak neměl na výběr!?" Křikl jsem hodně naštvaně. ,,Tak neměl na výběr říkáš?"
,,Jo neměl jsem na výběr!!" Křikl na mě víc naštvaně. Pak se na mě podíval.
,, Já nemůžu za to, že nás Nightmare změnil v tyhle monstra. Já nemůžu za to že jsem mu pomáhal a nemůžu za to, že Flixy a ostatní teď nejsou s námi." Poslední větu řekl se smutkem v hlase. Sklopil hlavu.
,,Já za to prostě nemůžu." Řekl potichu.
,,Ale ano." Řekl jsem. ,, Můžeš." On se na mě podíval. ,,Kdyb jsi za to nemohl. Nejsme tady a v týhle podobě. Kdyby jsi za to nemohl, jsme pořád ve Freddyho Pizzerii. Kdyby jsi za to nemohl, tak Flixy a ostatní jsou s námi!!" Řekl jsem. ,,Od teď..." Odmlčím se. ,,Od teď už nejsi mým kamarádem." Řeknu. On na mě kouká s vykulenýma očima. Já se pak otočím a jdu si sednout k Mangle. Sedl jsem si k ní a objal jsem ji. Chudák zase byla rozložená. Po chvíli jsem se zase podíval na Bonnieho. Seděl na zemi a čuměl do země. Možná jsem to trochu přehnal. Byl jsem a furt jsem na něj naštvanej. Pak jsem sklopil hlavu a čuměl do země. Po chvilce jsem se podíval na Freddyho a Chicu. Spali. Byli u sebe a spali. Upřímně. Byli roztomilý. Pak jsem se podíval na Mangle. měla položenou hlavu a spala taky. Napadlo mě že bych Nightmarea poprosil, či by ji nějak nedal dohromady, ať nevypadá takhle. Ale pochybuju že mi mou žádost splní. Naposled jsem se ohlédl na Bonnieho. Něco si tam mumlal. Možná si to vyčítal. Všechno. Pak jsem se zvedl a šel jsem se tu trochu porozhlédnout. Šel jsem na druhou chodbu. Byla tam skříňka pod oknem. Na druhé straně byly dveře. Vyšel jsem zpoza rohu. Šel jsem směrem ke dveřím. Když jsem k nim došel, tak jsem se podíval do vnitř. Byl tam nějaký malý kluk. Měl u sebe baterku a pořád se díval do skříně. Nadzvedl jsem jedno obočí. On pak obrátil světlo baterky na dveře naproti. Zvedl se a šel tam. Pootevřel je a chvíli... Nevím co dělal... Ale po chvilce tam zasvítil. Pak si oddechl. Pak se podíval sem. Šel sem... Sakra. Co mám dělat? Když mě uvidí, tak co? Sakra. Co mám... Ne on už je tu. Já jsem v tu ránu ztuhl. On sem zasvítil baterkou. Já jsem na něj koukal s vykulenýma očima. Když mě viděl tak se na mě chvíli koukal. Pak ale dveře zavřel. No... Spíš zabouchl. Slyšel jsem ho nahlas oddechovat. Zaklepal jsem na dveře. Nic. Zkusil jsem to znovu. Pak už je otevřel. Byl vystrašený. Já jsem si pak dřepl.
,,Ty se mě bojíš?" Zeptám se. On jen kývne. ,,Mě se bát nemusíš. Já vím že vypadám odporně... Ale zlí nejsem." Pokoušel jsem se ho ujistit. On pak otevřel dveře úplně. Baterkou mi zasvítil do očí. ,,Aaaau..." Řekl jsem a zakryl jsem si ksicht.
,,Jejda... Promiň." Omluvil se mi
,,To je v pohodě." Řekl jsem mu a promnul jsem si oči. Pak jsem se zasmál. On taky, ale nervózně. Asi mi nevěřil.
,,Já jsem Foxy." Představím se podám mu ruku. On mi ruku přijme. ,,Já jsem..." Nedořekl. Pak se díval nade mě. Měl v očích děs. Pak ode mě odběhl. Já se zvedl a podíval se za sebe. Stál tam Nightmare. Já jsem se ho lekl a cukl jsem sebou. Couvl jsem.
,,Co to tu děláš?!" Zeptal se naštvaně. ,,Ty se nemáš s tím dítkem seznamovat, nebo spřátelit, ty ho máš děsit!" Já jsem se na něj jen díval a nic neříkal.
,,A kdo mi zabrání v tom ho neděsit?" Řekl jsem mu a čuměl jsem mu do očí. On vycenil zuby a zmizel. Já jsem si odfrkl. Pak jsem se podíval na dveře a pak jsem odešel za ostatními. Když jsem tam došel, sedl jsem si vedle Mangle. Sklopil jsem hlavu a zíral do země. Toho chlapce jsem děsit nechtěl. Na to mu, doslova, seru. Zavřel jsem oči a odpočíval.