FNaF - Nový Začátek

3.

*Flixy*

Seděla jsem s Bonniem u stolu a povídali jsme si o blbostech.
,,A pak jsem chtěla seskočit a místo toho, abych dopadla na nohy tak jsem spadla na hubu. Ahah... A pak jsme se všichni rozesmáli." Řeknu. Oba se smějeme. Pak jsme se uklidnili. Chvilku jsme byli zticha. Pak Bonnie řekl ,,A jak si zvykáš na robotické tělo?"
Já se usměju a kouknu na stůl. ,,Je těžké si zvyknout po dvou dnech, ale celkem jsem si zvykla." Uchechtnu se a podivam se na něj. Usměje se taky. ,,Heh. Joooo to známe všichni." Řekne a koukne na ostatní. Usměje se a já taky. Pak položím hlavu na stůl. ,,Chybí mi má rodina..." Řeknu potichu. Bonnie se na mě podíval. ,,Já vím. Mě také po té dlouhé době chybí..." A obejme mě. Já si sednu normálně a obejmu ho taky. Pak jsme se od sebe odlepili a usmáli se na sebe. Pak kouknu na hodiny. ,,Je skoro pět." Řeknu potichu. Bonnie se podívá na hodiny taky. ,,Hmm..." Zabručí.
,,Nevím proč," řeknu ,,ale na dnešek se moc netěším... Chtěla bych být celý den jen aktivní a ne jen celý den být na pódiu a jen hrát a zpívat písničky." Bonnie se na mě otočí. ,,Tebe to moc nebaví, že?" Zeptá se opatrně. Já jen kývnu na souhlas. Chytne mě za rameno a řekne ,,Na to si zvikneš." A usměje se. Zase ho obejmu. Obejme mě též.

Bylo pár minut před šestou hodinou ráno a mi už jsme šli na svá místa. Freddy, Bonnie a Chica šli na pódium a ja jsem šla do dětského koutku s Foxym a Mangle. Moc jsem se netěšila. Ale co. Bonnie má pravdu. Zviknu si.
Pak najednou někdo otevřel dveře. Pootevřela jsem oči a podívala jsem se kdo to je. Byla to policie. Něco dávala na zeď u dveří. Pak odešla. Já jsem otevřela oči úplně. Pak jsem koukla na Mangle a dloubla jsem do ní. ,,Co je?" Řekne.
,,Jak je to dlouho od mě smrti?" Zeptám se. Mangle se zamyslí.
,,Asi kolem třetího dne." Já jen kývnu hlavou. ,,Pročpak?" Zeptá se. ,,Jen tak. Že tu teď byla policie a něco dávala na tamtu stěnu." Řeknu a ukážu na stěnu. Mangle se tam podívá. ,,Zlato, teď to neřeš. Jestli je to důležité, aspoň trochu, tak to začneme řešit večer. Teď se musíš soustředit na šou." Řekne Mangle s úsměvem a sklopí hlavu. Já ještě chvíli čumím na tu zeď a pak taky sklopím hlavu. Ptala jsem se jí, protože ty dva dny před tím, ještě nikdo v servisu nebyl. Takže nikdo nevěděl kde jsem a že moje staré tělo tam pořád leží... Mí přátelé tělo ale radši schovali pod deku. Ale snad ho někdo brzy najde.

*Devět večer*

,,Zavíráme!!" Řekl nějaký zaměstnanec. Mi jsme sklopili hlavy a dělali vypnutý. Zaměstnanci odešli a zamkli pizzerii. Chvilku jsem počkala a pak jsem otevřela oči. ,,Dobrý. Můžete, nikdo tu není?" Křiknu aby mě slyšeli na pódiu. Pak jsem šla k tomu papírku. ,,Aha..." Řeknu. Byla jsem tam a bylo tam že se hledám. Ztracená dne 15. 7. 1989.
,,Mangle?!" Křikla jsem na Mamgle a ta ke mě přiběhla. ,,Ano?" Řekne. ,,Kolikátého je dnes?"
Ta se zamyslí. ,,Asi 20." Řekne. ,,Pročpak?" ,,Ja jsem nezvestná už pátý den?!" Vykřiknu. ,,To jak... To je jak možný.... Možná to uteklo kvůli.... Ach jo...." Byla jsme úplně v šoku. ,,Musím si sednout..." Řeknu a jdu ke stolu. Sednu si a jsem strašně smutná. ,,Jak je asi na tom má rodina. Za tu dobu, co jsem zavražděná, se tu neukázali." Řeknu smutně. Mangle si sedla vedle mě a objala mě. ,,Já tě chápu. Ale už jsi jako my. To změnit nejde..." Řekne a dál mě objímá. Freddy a spol stále stáli na pódiu. ,,Proč se neprobrali?" Zeptám se.
,,No jo vlastně!" Já sebou trhnu.
,,Co?" Zeptám se. Koukla jsem se na hodiny a bylo skoro dvanáct večer
,,Dnes je tu hlídač!" Krikne Mangle znovu. Pak Freddy zvedne hlavu. ,,No ano. Tak mazejte na místo!'' a zase sklopí hlavu. Já a Mangle jsme šli do dětského koutku a stouply jsme si na místa. ,,A co budeme hlídači dělat?" Zeptám se. ,,Budeme ho lovit. Támhle je kancl. Má tam dvě haly. Jedna je tam a druhá tady. Je blíž, takže jsme tam s Foxym běhali vždy. Jelikož Flixy nebyla živá v tu dobu, tak si hlídač bude očividně myslet, že jsi furt jen robot." Řekne. ,,A neboj. My ti ukážeme jak na něj. Dnes zůstaň na místě a sleduj. Zítra... Neboli za chvíli dnes, máme volno. Bude víkend, tak tě pak můžeme naučit lovit hlídače." Dořekne a já jen kývnu hlavou na souhlas.

*12 večer*

*Mike*

Byl jsem strašně nervózní. Tohle místo mi pořád nahání hrůzu. Od doby co se stalo mému bratrovi. Ale práci potřebuji. ,,Tak jdem na to... Zase." Řeknu a začnu odemikat exit. Vezmu si baterku a jdu dovnitř. V hale jsem si posvítil na roboty. ,,Dnes to vyhraju." Řeknu si. Lidi mi nevěřili, když jsem jim říkal že ti roboti žijou. ,,Kdyby to zažili taky, tak by mi uvěřili, že žijete." Řeknu si a jdu do kanclu.

*Bonnie*

,,Dnes to vyhraju." Řekl Mike. Mike byl jediný kdo věděl že žijeme. A jediný kdo vzal práci hlídače.
,,Kdyby to zažili taky, tak by mi uvěřili, že žijete." Řekl po chvíli a asi šel do kanclu, páč se jeho kroky vzdalovaly. Jednou se mu to skoro povedlo. Ale i tak jsme ho dostali.

*O nějakou dobu později*

*Flixy*

Tak jo... Dnes tu musím jen stát a čumět do země. Bezva. Slyšela jsem Mangle kroky. Asi už šla do kanclu. Pak jsem je slyšela rychlejší, což znamená že běžela. Pak jsem uslyšela křik. Dveře se ale nezavřeli. Tak ho asi dostala. Pak vyšla z chodby já se na ni koukla. ,,Pojď." Řekne a já jdu. Mike tam seděl. Asi se vylekal tak až omdlel. ,,Takhle ho tu necháváme celou noc až do šesti. V šest pak odejde, ale... Nepamatuje si skoro nic. Možná jen to že sem přišel a občas si i řekne že by se měl udržet a ne usnout. Ale jednou se mu to skoro povedlo ,,přežít,, jednu noc." Zasměje se. Já taky.

*Bonnie*

Slyšel jsem že Mangle dopadla Mikea. Pak vyšla s Flixy z chodby a šly ke zdi. Bylo tam něco nalepeného. Pak tam něco Flixy říkala Mangle a zase byla smutná. Bylo mi jí líto.

O víkendu

*Flixy*

Seděla jsem jako obvykle sama. Ale tentokrát jsem byla v servisu. Chtěla jsem být sama. Seděla jsem na židli a měla jsem položenou hlavu na stole na rukou. Nudila jsem se. Zavřela jsem oči a usnula.

*Bonnie*

Byl jsem na pódiu. Freddy a Chica si povídali kousek ode mě. Foxy a Mangle si povídali v dětském koutku a Flixy.... Ta nevím kde je. Pak jsem vstal a šel k Freddymu. ,,Freddy?" Řekl jsem.
,,Ano?"
,,Nevíš kde je Flixy?" Zeptám se
,,Je v servisu." Řekne a než se stihl zeptat proč se ptám, tak už jsem byl z pódia pryč. Šel jsem směr servis. Když jsem byl u dveří tak jsem zaváhal, ale nakonec jsem vešel. Byla tam. Ale spala. Zavřel jsem dveře a sedl si na židli vedle ní. Koukl jsem na ni. *Kéž bych měl odvahu ji říct že ji miluju* řekl jsem si v duchu. Pak jsem si položil hlavu a usl jsem taky.