FNaF - Nový Začátek

21.

*Pelt*

Vzbudila jsem se na pódiu u mých přátel. Ještě spali. Zaslechla jsem něco v servisu. Rozhodla jsem se tam podívat. Pomalu jsem se zvedla a šla tam. Přiložila jsem ucho na dveře
,,Kurva!" Slyšela jsem tam. Slyšela jsem nějaký rachot, jak kdyby někdo táhnul plech. Napadlo mě se ještě podívat kolik je hodin. Podívala jsem se na pravou stěnu ode mě. Bylo pět ráno. Za chvilku přijdou zaměstnanci. Přiložila jsem opět ucho na dveře.
,,Tak uvidíme jak budeš fungovat." Zaslechla jsem. Pak jsem se rozhodla jít radši zpět na pódium. Když jsem tam došla opatrně jsem si sedla zpět na místo. Flixy sebou hýbla. Podívala jsem se na ni. Pořád spí. ,,Uf..." Oddychnu si potichu. Pak jsem zahlédla jak se otevírají dveře od servisu. Rychle jsem sklopila hlavu a dělám že spím.
,, Hmmm... Tak tohle je zvláštní." Řekl ten dotyčný. Ale podle hlasu ho asi znám. Ale nemohu si na to jméno vzpomenout. Pak jsem jen slyšela jak se zabouchly dveře od exitu. Otevřela jsem opatrně oči. Nikde nikdo. Pak jsem viděla že je Flixy vzhůru.
,,Doufám že jsem tě nevzbudila." Řeknu a ukážu na ni prstem. Ona se začne smát. Já po chvíli taky. Asi to vzbudilo i ostatní. Protože Heroic řekl ,,můžete být ztichaa?" Já s Flixy se začneme smát ještě víc. On zavrčí. Já se na něj podívám. ,,Co je?" Zeptám se.
,,Co by bylo? Chci spát."
,,Tak to máš smůlu, zlato. Za chvilku je otevíračka." Řekne Flixy. Já se pozastavila nad tím slovem 'zlato'. Zamyslela jsem se. Buďto to řekla že srandy a nebo... Ale co si to namlouvám. Vždyť přece miluje Bonnieho. Kterého jsme už fakt dlouho neviděli. Nad tímhle jsem trochu posmutněla. Hodně mi chyběli. Pak jsem se podívala na ostatní. Dívali se na mě.
,,Eeemm... C-co je?" Řeknu nervózně.
,,Nic. Jen že jsi byla nějaká zamýšlená." Řekne Neon. Já se na ni podívám.
,,A to vadí?" Řeknu trochu podrážděně.
,,Ne?" Řekne.
,,No tak... Ale to je jedno." Řeknu a zvednu se. ,,Tak se jdeme nachystat?"
,,Jasný!" Řekne Flixy a usměje se. Pak se všichni zvedli.
Po chvíli jsme byli nachystáni. Flixy zrovna rovnala nějaký stůl. Šla jsem za ní.
,,Hej, Flixy?" Ona se na mě podívá. ,, Já. Musím ti něco říct."
,, Poslouchám."
,,Ale já myslím o samotě. Třeba v servisu." Řeknu. Ona kývne a spolu jdeme do servisu.
,, Víš..." Řeknu když zavře dveře.
,,Ano?"
,,Dneska ráno jsem slyšela nějaké zvuky tady v servisu, něco jakoby někdo táhnul plech."
,,A?"
,,Někdo tu byl. Podle hlasu já lidí nepoznám. Ale určitě ho znám. Ale nemohu si vzpomenout na jmé-" ne dopovím, protože mě přeruší.
,,William. To je přece jasné." Řekne a usměje se.
,,A Joo..." Řeknu a plácnu se do ksichtu. Ona se začne smát.
,,No jo no. Já za to nemůžu že mám na prd paměť." Řeknu a zasměju se taky.
,,Myslím že tu věc dál támhle do zádu." Řeknu a ukážu na dveře. Flixy se tam podívá.
,,Teď na to nemáme čas." Řekne a usměje se. Já kývnu že vím. Pak jsme tedy odešli. Heroic s Neon už stáli na svém místě. Já s Flixy jsme se tam šli též postavit. Sklopily jsme hlavu a dělali že ještě spíme. No. Aspoň si Heroic může dostat.

*V šest*

*Heroic*

Čekal jsem na vhodnou chvíli kdy se můžu úplně vzbudit. Už byla šestá hodina ráno. Konečně jsem slyšel dveře.
,, Vstáváme!" Řekl někdo. Já jsem zvedl hlavu a zamrkal očima, abych si zvykl na to ranní světlo. Pak jsem se kolem sebe rozhlédl. Ostatní už jsou taky vzhůru. Odešli jsme z pódia. Já jsem šel do dětského koutku a čekal až budu moct přivítat děti. Flixy zase čekala na dospělé, aby mohla přivítat je. Neon se starala o to, aby na všech stolech byli to co tam má být. A Pelt... Ta pomáhá Flixy s nošením. Takže je asi v kuchyni.
Už sem běželo pár dětí. Hned jsem je zdravil a nony mě. Podával jsem jim hračky když je chtěli ale nedosáhly na ně. Pak jsem si s nimi i hrál. Ale tohle po několika hodinách i přestane bavit. Dělat tohle čelí den je pak nuda.

*Flixy*

Zdravila jsem nově příchozí lidí, kteří si pak šli někam sednout. Když už nikdo nechodil, šla jsem pro objednávky.
Když jsem měla všechno objednávky, šla jsem na Pelt do kuchyně. Tam jsme vše společně připravili. Pak jsme vše poodnášely k daným stolům. Měli jsme chvilku volno. Tak jsme se věnovaly nějakým dětem. Je asi dobře že sem William nechodí přes den. Ale je zase otravné že sem chodí v noci. Fakt by mě zajímalo co tu je tak zajímavé, že sem chodí každou noc. Teď jsem to neřešila.

*Na večer*

Už několik lidí odcházelo. Bylo kolem sedmé večer. Já jsem seděla na Pódiu a loučila jsem se s těmi lidmi, co za mnou přišli. Ostatní odešli bez rozloučení.
Když už odešla poslední skupinka, tak jsme šli vše uklidit.
Když se s námi později rozloučili i zaměstnanci, tak jsme konečně měli klid. Teda... Až dokud nepřišel William. Všichni jsme se na něj koukali. On měl asi strach. No jo. Měl to v očích. Heh.