12. Nic to neznamenalo

499 22 1
                                    

Dorazili jsme na pláž, už z dálky jsem slyšela hlasitou hudbu. Vystoupili jsme z auta a šly jsme směrem k pláži. Uviděla jsem Kelce kterej nás šel přivítat "Vítejte na naší menší after party Midsummer" řekl a podával nám kelímky s pitím, napila jsem se "Co to vůbec je" zeptala jsem se "Můj speciální drink, snad vám chutná" řekl Kelce a začal se smát, Kelce začal něco šeptat Topperovi a já se začala rozhlížet abych viděla kdo tu je. Uviděla jsem Rafa. Zase byl s tou holkou. Pak jsem uviděla Dylana, nevěděla jsem za kým jiným jít tak jsem šla za ním "Ahoj" řekla jsem "Ahoj, už jsem myslel že nedorazíš když jsi tak utekla z Midsummer" řekl Dylan a začal se smát "Samozřejmě že jsem dorazila přece bych si to nenechala ujít a neutekla jsem, jen jsem šla s kámošema na sraz" řekla jsem.

Celkem dlouho jsme si povídali, byla jsem udivená že toho máme tolik společného. Měla jsem žízeň "Dojdu si pro pití" řekla jsem "Jasně já tu počkám" řekl Dylan. Přišla jsem k takovýmu menšímu stolu kde bylo hrozně moc druhů pití, vzala jsem si pivo a chtěla jsem odejít "Takže nakonec jsi se vrátila ke kooks? už te nebavili být s těma pogues" řekl Rafe a začal se smát, byl sjetej bylo to na něm vidět. "Ty jsi sjetej" zeptala jsem se ho "Možná" řekl Rafe "Achjo proč to děláš, neřeknu kdyby to bylo jen párkrát ale ty jsi sjetej skoro každej den. Jsi závislej Rafe" řekla jsem "No a co, proč se tak staráš" zeptal se "Protože mi na tobě záleží a nechci aby jsi měl zkaženej život Rafe" řekal jsem "Měla by jsi se radši jít starat o toho tvýho novýho kluka" řekl "To není můj kluk, ty snad žárlíš" zeptala jsem se ho "Proč bych měl žárlit já můžu mít jakou holku chci, kdy chci" řekl "To jsem si všimla že střídáš holky jako ponožky" řekla jsem naštvaně "Jen nežárli" dořekl a přišla k nám ta holka ke který se lepil celej den "Tohle je Alisson..... Moje nová přítelkyně" řekl Rafe, chtělo se mi brečet ale snažila jsem se udržet úsměv "Ahoj ráda tě poznávám ale už musím jít" řekla jsem a odešla jsem zpátky k Dylanovi. Když jsem za ním přišla bavil se ještě s nějakymi dalšími lidmi "Trvalo ti to nějak dlouho" řekl když jsi mě všiml "Promiň ale já už půjdu domů, jsem unavená byl to dlouhý den" řekla jsem, opravdu jsem už chtěla být pryč a hodně daleko od Rafa "Já tě doprovodím jisti chceš" řekl Dylan "Ne to je dobrý, mám to domů kousek" řekla jsem, vstal a objal mě na rozloučenou "Měj se a uvidíme se na té večeři" řekl Dylan "Joo tak ahoj" řekla jsem s úsměvem a odešla jsem.

Nechtělo se mi ještě domů ale nevěděla jsem kam mám jít. Přišlo mi že už nikoho nemám a že mi v Paříži bylo líp, moji kamarádi jsi mě nevšímali, člověk kterej jsem si myslela že mě má aspoň trochu rád mě nejspíš nenávidí. Začalo pršet a tak jsem šla domů ale zůstat doma jsem v plánu neměla, potřebovala jsem si vyčistit hlavu.

Přišla jsem domů, potichu jsem přišla do pokoje. Převlíkla jsem se do pohodlných tepláků vzala jsem si tričko které bylo nejblíž, bylo Rafovo v tu chvíli mi to nevadilo, byla jsem ráda že aspoň nějak semnou je. Popadla jsem batoh a dala do něj pár potřebných věcí. Vzala jsem si mojí oblíbenou velkou mikinu, boty a šla jsem potichu dolů. Na stole jsem našla kus papíru a propisku a napsala jsem vzkaz pro matku aby o mě neměla strach "Neboj se o mě brzy se vratím, Annie" vzkaz jsem nechala na stole aby byl vidět a potichu jsem vyšla ze dveří, nevěděla jsem kam půjdu ale šla jsem prostě někam. Do uších jsem si dala sluchátka a poslouchala jsem můj playlist smutných písniček.

Přišla jsem do přístavu, už se skoro rozednívalo. Došla jsem k přepážce kde se kupují lístky na loď "Jeden lístek na loď která odjíždí jako první" řekla jsem a pani za pultem se na mě divně podívala "První loď jede do Charleston" řekla paní a podávala mi lístek "Přesně tam jedu, děkuju" odpověděla jsem a odešla jsme hledat tu správnou loď. Po chvilce jsem jí našla a nastoupila jsem na ní. Loď asi tak po 5 minutách vyjela a já usnula.

Další část je venkuu :)) omlouvám se ale mám toho ve škole celkem hodně protože jsme v maturitním ročníku. Ale zítra mám v plánu vydat další kapitolu, zase k večeru a v sobotu možná dvě nebo v neděli :))

Rafe Cameron and meKde žijí příběhy. Začni objevovat