Bend Around the Wind - Ohýbat se kolem větru

Kapitola 32 - Niklák za tvůj polibek

Galaxie Andromeda

Soustava Tumbla

Širý vesmír

V posledních několika hodinách vyčistil svou zbroj, svou zbraň a své nože, dvakrát přeskupil svůj lektvarový kabinet a rovněž vyměnil povlečení na své posteli. Pak několik minut zíral na postel a uvažoval o tom, zda by se neměl přesunout do úplně jiné místnosti. V hlavě mu bušilo a on věděl, že kdyby měl opravdu přístup ke své magii, z konečků prstů by mu každých pár vteřin létaly jiskry. Všechny jeho pokusy vyčistit si hlavu byly dosud marné, jeho mysl se prostě neustále znovu a znovu točila ve spirále kolem těch samých věcí.

Hloupý. Hloupý. Hloupý! Uvolnil se, ztratil ostražitost. Chyba, vždycky ta samá chyba. Nebyl blázen, měl to vědět. Sentiment, ubohý prokletý sentiment, jako vždy. Měl na sebe takový vztek! Nikdy neměl Starkovi dovolit se k němu dostat tak blízko, dostat se mu pod kůži, ale nechal se vlákat do falešného pocitu bezpečí pěknými slůvky a hrdinskými činy. Poučí se vůbec někdy?! Věděl to, alespoň si myslel, že to věděl. Měl to čekat. Zarazil se těsně před tím, než nakopl svou postel, protože tohle... tohle zkrátka začínalo být patetické. Tak zatraceně patetické.

Tak se místo toho jen posadil na postel, aby se zklidnil a sesbíral zpátky vše, co se náhodou vysypalo. Zatlačit to dolů, kam to všechno patřilo a kde to mělo zůstat. Stále se potřeboval své lekce učit tvrdou cestou, jak se zdálo. Co si vůbec myslel? Hloupý, tak moc hloupý. Chtěl něco spálit nebo něco rozbít, ale na lodi samozřejmě nebylo nic, co by mohl zničit, tak mu nezbylo než sedět na posteli, zatímco jeho mysl mu zas a znova připomínala jeho naprosté idiotství. Ani nevěděl, jak dlouho tam takhle seděl. Po chvíli se cítil jen otupělý.

„Loki."

Povzdechl si a na okamžik zavřel oči. Neotočil se ke dveřím, ani když je znovu otevřel.

„Co chceš, Starku?"

„Seděl jsi tu celý den?" Loki nepovažoval za nutné odpovědět. Stark po chvíli ticha pokračoval. „Hele, na takovýhle mluvení mě zrovna moc neužije, dobře? Doma by se na mě už každej díval, jako na exota jen proto, že se o to vůbec snažím. No, ne že bych se nesnažil vyvinout úsilí dřív, ale nikdy to nedopadlo moc dobře. Nejsem v tom dobrej, to už jsem říkal."

„Co chceš, Starku?" opakoval Loki, aby zastavil tu tirádu slov.

Stark se zhluboka nadechl. „Co kdybychom tu věc s výměnou slov zkusili znovu, ale tentokrát bez toho aniž bychom se snažili navzájem rozebrat?"

„Není o čem mluvit."

„V tom s tebou nesouhlasím," oponoval Stark a vešel dál do místnosti. Ani nezaváhal, než se posadil na postel vedle Lokiho.

„Nemám právě zájem o to, co mi chceš říct," oznámil mu Loki pouze.

„Škoda," odpověděl Stark lehce. „Stejně budu mluvit a loď není dost velká, abys ode mě mohl utéct."

„To v každém případě, mluv tedy." Stark byl umíněný a Loki se mu nemohl vyhýbat navždy, mohl by si to stejně tak dobře odbýt. Stark jistě chtěl uklidnit své svědomí, takže Loki ho nechá vyslovit svá prázdná slova. Ačkoli nečekal, že se ukáže tak brzo, ale to vlastně nic neměnilo.

„Někdy jsi vážně bastard, víš to?"

Och, tento rozhovor bude stejně slastný jako ten předchozí.

„Já vím," nebyl důvod to popírat.

„No, to i já," odpověděl Stark. „Zdá se mi, že něco z toho... se blížilo už dlouho."