Bend Around the Wind - Ohýbat se kolem větru

Kapitola 41 - Patová situace

Orbita Mléčné dráhy

Nebylo to poprvé, co si zlomila nějaké kosti, to vůbec ne, ale byl rozdíl mezi náhodným rychlým prasknutím a pomalým záměrným drcením, jež způsobovalo silné nepoddajné sevření. Vykřikla dřív, než stihla i jen přemýšlet o tom, že ani nemukne. Před očima se jí hned objevily mžitky, jak jí žhavý záblesk bolesti způsobil závrať. Přestala se vzpírat, protože každičký pohyb jí vysílal tělem nové vlny agonie. Muž, který ji chytil, byl vysoký, téměř tak vysoký jako Drongo. Měl tmavě zelené šupiny, téměř hnědé, ale ve skutečnosti to nebyl reptilián. Zorničky měl kulaté, jeho kůže byla na dotek moc teplá, takže možná kříženec nebo něco úplně jiného. Čtyři silné prsty se Juyu zarývaly do paže, ostré nehty se jí nořily do masa, až jí krev stékala po ruce dolů a na podlahu. Instinktivně se změnila do své původní podoby, bledou kůži nahradila zelená, ne že by ten velký muž už nevěděl, co byla zač.

V době, kdy se jí podařilo setřást šok z bolesti, se všude kolem bojovalo. Polekané výkřiky ustávaly jeden po druhém, zatímco se pálilo ze zbraní. Posluhovači vysokého muže chaoticky stříleli a poplašeně křičeli jeden na druhého. Nějakou chvíli Juyu trvalo, než si všimla své sestry, ale v momentě, kdy se tak stalo, vykřikla a začala se znovu rvát.

„Ne! Bee! Vypadni!" snažila se ji varovat. Její sestra byla silná, ale nebyla neporazitelná. Zápasení bolest v její paži zhoršilo, celou levou stranu měla díky tomu jako v ohni, ale nepřestala. Bee byla příliš rychlá, než aby se dala snadno zastřelit a pozornost vetřelců se rozdělila, když na ně někdo začal střílet. Pořád byla zajatcem, pořád cítila bolest a nacházeli se vprostřed bitvy, ale jen vidět Starka stačilo, aby se v ní vzedmul nával úlevy. Stark vždycky věděl, co dělat, a taky kde byl Stark, Loki nemohl zůstat daleko.

Bee zuřila, pohybovala se rychle, ale téměř bezmyšlenkovitě, sekala a řezala do každého, na koho dosáhla, zatímco kolem ní pršely energetické paprsky. Stark se ukryl za nějakými boxy, střílel rychle ale přesně, i když ne vždy se smrtícím účinkem. Byl skrytý a dost daleko, takže se k němu útočníci nemohli dostat, aniž by riskovali, že je zastřelí a jejich pozornost se povětšinou stejně upírala k Bee. Vysoký muž, který ji stále držel, se nezdál být bojem znepokojený, i když o několik kroků ustoupil, aby ze sebe učinil méně snadný cíl. Rozdrcená kost v Juyuině paži se díky tomu pohnula a ona zasyčela bolestí, než si skousla rty, aby byla zticha. Musela se od něj dostat pryč.

„Opravdu, ostnáči?" zakřičel Stark přes hluk boje. Další z cizincových mužů vykřikl, když přišel o ruku. Svíjel se na zemi, zatímco jeho druzi se na opačné straně nákladového prostoru snažili zahnat do kouta Bee.

„Používáš dívku jako štít? Jak to jde dohromady s tvojí hrozitánsky zlou image?"

„Využívám tvé slabosti," zaburácel muž nazpátek, když i on vytahoval zbraň ze svého opasku. „Mohl jsi na mě už vystřelit, ale příliš se bojíš, že zraníš svého malého skrullského mazlíčka."

„Tolik se mě bojíš, ostnáči?" zeptal se Stark. Juyu se pokusila otočit, aby viděla, co se děje s Bee, ale nemohla, slyšela jen zvuk boje, křik a ječení.

„Odvolej to malé zvíře," nařídil muž.

„Myslím, že nepřestane, dokud všichni tví muži neskončí mrtví u jejích nohou," odsekl Stark. „Můžu počkat, až s tím bude hotová."

„Moji muži nejsou tak nekompetentní, aby je přelstila malá holka!"

Juyu se cítila uboze, jak tak visela v mužově sevření, nechávajíc se takto využívat. Chtěla doufat, že Bee je všechny snadno přemůže, ale bylo jich hodně, mnohem víc...