Po zasnoubení se Klaus a Caroline vydali zpět dovnitř. Museli se dohodnout. Caroline nevěděla, co teď cítí. Jen si přála, aby to celé bylo jinak. Den její svatby měl být původně den svatby její sestry. Klaus se té svatby děsil. Všechno co na té svatbě bude, je odraz Claire. Caroline se posadila na gauč. Ulevilo se jí, že tam Rebekah nebyla. Nechtěla to rozebírat. Podívala se na svůj prsten. Byl nádherný. Měla by z něj být nadšená. Každá normální žena by byla, ale ona ne.
,, Musíme si promluvit o naší budoucnosti." Caroline přikývla jako znamení, že může začít mluvit. ,, Očekávám od tebe dědice. Co nejdřív. A aby bylo jasno. Beru si tě jen proto, že si to přála Claire. V našem manželství nebude žádná láska. Nikdy! Jediným koho jsem kdy miloval a budu milovat, je Claire a dědice, kterého mi porodíš. Nikoho jiného. Rozumíš?" Caroline cítila, jak se jí drtí srdce. Jak jí on drtí srdce. Přikývla a Klaus odešel. Dědic. Nenáviděla to slovo. Ona mu dědice neporodí. Ona mu porodí dítě. Aby řekla pravdu, nedokázala si Klause představit jako otce. Trochu se i bála. Než si to uvědomila, začaly jí po tvářích stékat slzy. Najednou byla v teplém náručí.
Klaus seděl se ve své pracovně a pil bourbon. Právě se zasnoubil s ženou kterou nemiloval, aby splnil slib ženě, kterou miloval. Jeho myšlenky šly na jejich první setkání.
Klaus seděl v jedné z uliček a sledoval svůj bar, když v tom si jí všiml. Vypadala jako anděl. Měla krásné zlaté šaty, zlaté sandálky na podpatku a blonďaté kadeře, které jí stékaly po zádech. Byla překrásná. Stranila se baru a pila appletini. Když uslyšel její hlas, byl přímo okouzlen. Nakonec ji šel pro pití a ukázalo se, že šla za ním.
,,Bourbon pro mě a appletini tady pro dámu." Podívala se na něj a svůdně se usmála.
,, Já appletini nerada. Dám si raději martini" Klaus kývl na barmana a on začal chystat nápoje. ,, Asi bych měla znát tvé jméno, když už mi kupuješ pití." Klause kráska zarazila. Nepamatovala si ho. Opravdu byla jiná než ostatní ženy, které kdy potkal. Místo toho aby mu to přišlo fascinující, by mu to mělo přijít spíše divné. Byli spolu před pár vteřinami.
,, Jsem Klaus a ty Claire." Claire přikývla.
,, Omlouvám se, že si tě nepamatuji. Dnes jsem potkala hodně mužů." Řekla a nervózně se usmála.
,, To je v pořádku."
Klaus se nemohl ubránit úsměvu. Tenkrát vypadala nádherně. V těch červených minišatech, černé boty na podpatku na podpatku a s se svými zářivými kadeřemi v culíku. Byla to jedna z jeho oblíbených vzpomínek. Další byla, když se do ní zamiloval.
Ona a Klaus se spolu procházeli parkem. Ruku v ruce. Nemohl si pomoci, ale zdálo se, že to Claire přijde trochu nepříjemné, ale ignoroval to. Cítil obrovský pocit štěstí. Znenadání začala hrát hudba. Claire se objevil ten zářivý úsměv, který viděl v den jejich setkání, ale pak už ne.
,, Pojď tančit." Řekla.
,, Ani za nic. Tohle není taneční sál. Tady se netančí."
,, No tak. Je to tu romantické, hraje krásná hudba. No tak." Klaus nakonec přikývnutím souhlasil. Claireim úsměv se ještě rozšířil a začali tančit. Podíval se jí do očí a uvědomil si, že nikdy neviděl nic krásnějšího. V tu chvíli si to uvědomil. Uvědomil si, že ji miluje. Nebyla jako žádná žena kterou znal. Žádná žena by s ním takhle parku netančila. Byla výjimečná. V tu chvíli neexistoval nikdo kromě nich. Ani si nevšimli, že hudba přestala hrát. Prostě tančili dál a dál. Podíval se jí do očí a políbil ji. V tu chvíli na ničem nezáleželo. Nezáleželo na tom, že je nejnebezpečnější muž na světě, který bez milosti zabíjel. Nezáleželo na tom, že ona byla jen nevinná dívka. Byli to jen oni dva a tak to chtěl napořád. Protože ji miloval. Ano. Klaus Mikaelson miloval někoho mimo své rodiny. Tohle nikdo nečekal a už vůbec ne on sám.
Klaus sešel dolů a viděl ji brečet. Oprava. Neviděl ji, ale Claire a jeho první instinktem bylo utěšit ji. Tak udělal to jediné, co dělat mohl. Objemul ji. Claire to vždy pomohlo. Caroline se v jeho objetí cítila příjemně.
,, Řekneš mi proč pláčeš, lásko?" Caroline se od nej okamžitě odtáhla jako by ji spálil. Neuvědomila si, že je to on.
,, Už když jsme byly já a Claire malé, hráli jsme si na svatbu. Každá jsme měli rozdílné představy a teď svatba na kterou jsem čekala celý svůj život bude svatba mé sestry. Její sny, její představy." Řekla a setřela si slzy z očí. To byla samozřejmě lež. Nebo alespoň na půl. Pravý důvod proč brečí mu říct nemohla. Klaus se nemohl dívat, jak naprosto přesný odraz Claire brečí.
,, Jestli chceš, můžeme něco změnit." Caroline zavrtěla hlavou.
,, To je v pořádku. Nebudu nic měnit. Nemám perfektního ženicha, tak nebudu mít ani perfektní svatbu. Už radši půjdu." Než se nadál, byla pryč. Zase začal přemýšlet o jejich prvním setkání a najednou si to uvědomil. Ten den potkal obě. Poprvé to byla Caroline. Zalíbila se mu Caroline. To světlo, které z Claire cítil ten večer, se objevilo jen párkrát. Několikrát přemýšlel proč. Pak mu to došlo. Byly to dvojčata. Na pohled úplně stejná. Nejdříve měla zlaté šaty pak červené. Pila appletini a pak jí nechutnalo. To byla jediná možnost. V hlavě si nechal přehrát všechny vzpomínky s ní a jen v málo z nich bylo z ní cítit to světlo. Jedna z těch vzpomínek byla ta, když se do ní poprvé zamiloval. Ne do ní, ale do Caroline. Když ji požádal o ruku a ona řekla, že si to musí rozmyslet. Nepožádal ji, ale Caroline. Když spolu mluvili o dítěti. Jeden den chtěla a druhý dělala jako by nic. A to bylo jen málo vzpomínek z toho mála. To byly ty nejdůležitější. Dny kdy se do ní zamiloval ještě o kousek více. Ty dny byl s Caroline. Asi každý normální člověk by ji chtěl poznat víc, zjistit. co by se stalo, kdyby se namísto dvojčete vrátil k té původní nebo zjistí své city k ní, ale Klaus ne. Ten se naštval. Naštval se na ni. Sebrala mu krásné vzpomínky s jeho životní láskou. Tyhle dny měl prožít s Claire a ne s ní. Byl si jistý, že za tohle Caroline zaplatí.
ČTEŠ
Married Because Of A Promise
FanfictionKlaus chodil s Carolineinou sestru a té na smrtelné posteli slíbil, že si vezme její sestru.