Married Because Of A Promise

Bodyguard

Rebekah se rozběhla za Marcelem. To byl ten chlap, který jí sledoval. Marcel a Klaus se znali roky, dokonce byli i přátelé, což nebylo u Klaus úplně běžné. Naštěstí karty hráli v její prospěch.

,, Nikovi nic neřekneš." Marcel se tomu zasmál, což Rebeku dokonale vytočilo.

,, Proč bych to měl dělat?" Rebekah se na něj usmála a šlápla mu na nohu tak silně, že se mu její podpatek zaryl do nohy.

,, Protože jinak řeknu Klausovi o nás dvou. Já jsem jeho sestra, on mě miluje, neublíží mi. Ale co se stane, když zjistí, že jeho v podstatě nejlepší přítel se sápal na jeho malou sestřičku?" Zeptala se a vytáhla podpatek z jeho nohy.Byla na něj naštvaná, jelikož zašpinil její botu svou krví.

,, Fajn. Jak chceš." Souhlasil neochotně. Rebeka se usmála.

,, Děkuji. A opovaž se mi ještě jednou zničit botu." Řekla, kopla ho do holeně

Caroline už byla doma z nemocnice. Byla smutná, ale nemohla jen tak ležet ve své posteli a litovat se. Sice ztratila své dítě, ale musela žít dál. To by si její sestra i její dítě přálo. Ale nenáviděla se, že neodešla, když měla šanci. Klaus jí v podstatě dovolil odejít, ale ona byla tak mimo, že odmítla. Potřebovala totiž někoho u sebe, ale teď už ne. Klause smrt jejich dítěte taky zasáhla. Byl víc rozzlobenější, víc paranoidní a víc majetnický. Teď by ji nikdy nepustil, tak udělala jen jedinou možnou věc, utekla. No, pokusila se o to. Klaus ji chytil a zatáhl ji zpět do jejich pokoje. Ona tam nechtěla, bránila se a v následků toho teď měla bolestivou modřinu na paži. Jeho sevření bylo totiž tak silné, že tam zůstaly otisky jeho prstů.

,, Jak se jen opovažuješ utíkat?:Dal jsem ti šanci jít a ty jsi řekla, že nechceš. Měla jsi šanci a nevyužila jsi ji. Mělo ti být jasný, že žádná jiná šance už nebude." Caroline z očí vypadla slza. Do tohohle muže se zamilovala. Klaus nebyl takový, ale zlomila ho smrt Claire a jejich dítěte.

,, Byla jsem mimo. Potřebovala jsem někoho. Teď je mi líp, ale tobě ne. Změnil jsi se. Kdyby tě teď viděla Claire, ve vteřině by tě odpustila." Caroline neměla zmínit Claire a došlo jí to, jakmile její jméno řekla. Klaus vzal sklenici a hodil ji o zeď. Sklenice se rozbila hned vedle Carolineiny hlavy. Klaus nebyl násilník. Nikdy by neublížil ženě. Jen potřeboval někam nasměrovat svůj vztek. Kamkoliv jen ne na ni.

,, Neříkej její jméno. Ona byla láska mého života. Zamiloval jsem se do ní a pak zemřela mou vinou. Věděl jsem, že se to mohlo stát, ale byl jsem moc sobecký, abych jí nechal jít. Pak mě na své smrtelné posteli donutila říct, že si tě vezmu. A když jsi otěhotněla, byl jsem tak šťastný, ale teď jsem ztratil i to." Caroline ho objala. Nebyla tady jediná, kdo trpěl, jen on to přeměnil ve vztek. Musela mu pomoct. Musela ho zachránit. Musela je oba zachránit.

Následující den Klaus napsal Rebece, že se mají sejít za hodinu v obývacím pokoji. Netušila proč. Možná se dozvěděl o ní a Tomovi. To nebylo možné. Nebo ano? Byl to Klaus. Vždy všechno zjistil. Proto byl taky tak dobrý. Vždy byl o deset kroků před vámi. Každý její krok do obýváku byl těžší než ten předchozí.

,, Tady jsi. Trvalo ti to." Nevypadal naštvaně. Byl by, kdyby to věděl. Možná, že se usmívá, protože si v hlavě představuje, jak ho bude mučit.

,, Co chceš?" Zeptala se bez špetky emocí v hlase. Nemohla mu dát nic najevo.

,, Vzhledem k téhle situaci jsem se rozhodl ti pořídit bodyguarda, který tě bude hlidat čtyřiadvacet hodin sedm dní v týdnu dokud to neskončí." Rebece se ulevilo. Opravdu moc. Možná až moc.

,, Super." A sakra. Klaus se na ni zmateně podíval.

,, Od kdy ty chceš mít ochranku?" Jeho sestra to nesnášela. Vždy když zahlédla nějakého jeho může, příšerně ho seřvala.

,, To byl sarkasmus. " Klausovi to nepřipadalo jako sarkasmus. Znal svou sestru a věděl, kdy byla sarkastická a kdy ne. Nechal to prozatím být, jelikož neprotestovala. To teď zrovna nepotřeboval

,, Dobře. Rovnou ti ho představím." Řekl a do místnosti vešel muž.

,, Rebeko, to je Stefan Salvatore: tvůj bodyguard.