Short Stories

Lost and found (TO, CZ, Davina a Kol)

Bylo zvláštní tu tak ležet a čekat na smrt. Možná něco jako dejavu, ale teď je to jiné. Cítil jsem se jinak. Když se na to pvídám, tak vím, že je to má již třetí smrt: při proměně, potom v domě Gilbertových a teď tady, na špinavé podlaze v mausoleu místního hřbitova. Skvěle vybraná lokalita pro smrt, bravo Kole.

Možná to teď bolí víc, ne možná, ale určitě. Není to tím že jsem čaroděj, ale tím, že mám pro koho žít. Tentokrát ale nejde o Beku ani Nika, ale o mou malou čarodějku. O čarodějku, která mi ukradla srdce. Donutila mě zpochybnit vše, v co jsem tak naivně věřil. Matka mě oživila s tím, že jí pomůžu zabít Nika a abych se dostal ke kolíku, musel jsem svést čarodějku. Nebyl jí nikdo jiný, než moje malá čarodějka, Davina Claire. měl jsem za úkol ji svést, krást jí kolík a dát ho matce. I přes ty překážky - mám na mysli Mikaela - jsem neměl tak silnou vůli jak jsem si myslel. Jak si matka myslela. Doufala že má touha po Nikově smrti bude silnější než krása Daviny. Spletla se.

Už když jsem ji uviděl, měl jsem jasno v tom, že poplést jí hlavu nebude jen tak. A taky jsem měl pravdu. Ta potvůrka mi odolávala sakra dlouho. Je silnější než si ostatní, i ona sama, myslí. Dovolím si říct, že by hravě přemohla i naši matku. Strčila by jí do kapsy mrknutím oka a musí si to uvědomit. Dříve nebo později jí to dojde, doufám že spíše dříve. Přitom co se tady děje, by měla rozsah své moci znát. Když zavřu oči, vidím její nádherný a upřímný úsměv, hnědé oči zářící pohodou a sametové hebké hnědé vlasy, které jí padají do půli zad. Její smích sice nebyl slyšet často, ale byl nádherný. Davinin smích se nedá zapomenout.

,,Kole!" slyšel jsem a přál si, aby to byla moje malá čarodějka. Podíval jsem se a byla to má sestra. Stejně si na její nové tělo nemůžu zvyknout. Sedla si ke mě, mou hlavu si položila do klína a vzala mě za ruku.

,,Davina." hlesl jsem, zajímá mě jen moje čarodějka.

,,Je v pořádku. Bude tu každou chvíli." usmála se na mě Bekah přes uslzený obličej. Věřil jsem jí. Chci jí něco říct, Davina si zaslouží vědět pravdu. Za pár minut jsem ji viděl přijít. Ve tváři se jí značil strach, v očích se jí leskly slzy a já nechtěl aby pro mě ronila slzy. Nechci aby plakala kvůli mě. Sedla si ke mě a vzala mě za ruku.

,,Beko, potřebuju znát to kouzlo." řekla Davina, ne. Jen to ne. To kouzlo by jí mohlo zabít. Je to dost nebezpečné. I kdybyse to kouzlo povedlo, přežil bych a ona ne. To raději já než Davina.

,,Neříkej jí ho Bex."

,,I na smrtelný postely odmlouváš Kole." napomenula mě sestra, má pravdu.

,,Kole, proč?" vzlykala Davina a slzy si razily cestu po její nádherná tvářičce.

,,Žádné slzy Davino, pamatuješ?"

,,Chci ti pomoct Kole, copak to nechápeš?" rozčilovala se moje krásná čarodějka.

,,Nemůžeš mi pomoct Davino." řekl jsem jí, rozplakala se a opatrně mě objala. Pevně jsem jí sevřel v objetí a věděl že se blíží můj konec. Políbil jsem Davinu ke spánku a snažil se zastavit její pláč.

,,Pamatuj si, ukradla jsi mi srdce malá čarodějko." šeptl jsem jí, usmála se.

,,Ty mě taky Kole." usmála se přes slzy Davina, věděl jsem to. Bylo to poprvé co jsem se zamiloval, a i když jí to nechci nechat samotnou vím, že Bekah se o ní postará místo mě. Odešel jsem milovaný, to byla ta bolestná věc, která se t vyskytla tentokrát. Láska udělala tuhle smrt tou poslední.