Short Stories

Lumos Maxima (HP)

Procházela jsem temnýmy chodbamy hradu v Bradavicích a kromě obrazů mi nikdo nedělal společnost. Kdyby Brumbál věděl že jsem tady, zase by mě odvedl na kolej. Natáhla jsem si kapuci aby mi nebylo vidět do tváře a pozorně si prohlížela kroky mého staršího bratra Siriuse Blacka.

,,Lumos maxima." šeptla jsem abych alespoň trochu viděla na cestu. Obrazy otáčely obličeje aby se alespoň trochu prospaly a já se jako nějaký špeh plížila nočními chodbamy školy čar a kouzel v Baradavicích.

Potichu jsem zahnula do prava a podle mapy jsme mu byla v patách. Moje hůlka pomalu zhasínala a já už pomalu neviděla ani na krok. Připravila jsem si hůlku a rozhlédla jsem se kolem sebe.

,,Lumos maxima." šeptla jsem znovu a když se hůlka konečně rozsvítila mohla jsem si i nadále svítit na mapu. Sirius se vracel a šel směrem ke mě.

Proto jsem se dala na útěk, viděla jsem že se rychle blíží mým směrem a když jsem už byla v koncích a bála se prozrazení, schovala jsem se za jeden z dlouhých praporů koleje Zmijozel, do které jsem kdysy chodila. Hůlka zhasla a já viděla že stojí přímo přede mnou. Nemohla jsem si ani dovolit dýchat. Když zmizel z dohledu rozhdla jsem se už dále neriskovat a vypadnout! Když jsem vyšla hlavní branou, ohlédla jsem se zpět a usmála jsem se.

Hůlku jsem přiložila ke svému oblíbenému šmírovacímu prostředku a usmála se.

,,Neplecha ukončena." řekla jsem, mapa se sama zavřela a já ji rychle schovala do kapsy. Nasedla jsem na koně a rychle jela pryč.