Short Stories

My last love (TVD, Klaroline)

Mám toho po krk! Všechno co tu bylo krásným, jde do kopru. Tohle město bylo plné nadpřirozených bytostí a teď je rada pomalu vyhání z města. Moc upírů tu už nezůstalo a po smrti Bonnie a Damona se jich vypařilo více. Kdo tu zůstal? Jen já, Tyler, Stefan a Alaric. Jsme tu jen my jako zastánci nadpřirozena. Tohle se mi nechce líbit. Nejen v Mystic Falls se dějí zvláštní věci, protože jsem se zkoušela dovolat Klausovi a ten mi to nezvedal. Je to divné, nikdy můj telefonát neignoroval a když už tak zavolal zpátky. Já se mu snažím dovolat už skoro pět dní, ale žádná odezva. Kdybych nesmazala číslo na Rebeku, možná by byla jediná kdo mi to zvedne.

Elena odešla dva dny po smrti Damona a Jeremy s Rickem se za ní hystají do New Yorku. Tyler se rozhodl tu i na protest rady zůstat. No a já se Stefanem? Nemáme jasno, ale všechno tohle mě deptá. Rada i ostatní obyvatelé zkoušejí železník nacpat do všeho, takže nemůžeme ani chodit do hospody. Matt nám už také nepomůže, protože byl v Grillu když ho Damon vyhodil do vzduchu. Ano, přišly jsme o Matta i o Grill. Znovu jsem vytočila Klausovo číslo, ale jako vždy to jen zvonilo a nikdo to nezvedal.

,,Stefane to se mi nechce líbit." řekla jsem už po osmé a odložila telefon na konferenční stolek v obýváku.

,,Mě taky ne, Klaus by ti to zvedl bez váhání." řekl a nalil si další skleničku brandy.

,,Kde že to Klaus žije?" zeptala jsem se, města se mi pletou.

,,V New Orleans. Ty tam snad chceš jet?"

,,Možná. Někdo by Rebece měl říct že Matt zemřel, milovala ho." řekla jsem mu, ale on ví že tam chci jen kvůli Klausovi.

,,Sama tam nepojedeš Care. Jedu s tebou." prohlásil Stefan, v to jsem doufala. Sama bych tam taky nejela!

,,Tak fajn, sbal si kufry Salvatore! Vyrážíme." zasmála jsem se a vypálila do pokoje si sbalit. Od doby co pořádají ty železníkové akce jsem se více méně nastěhovala ke Stefanovi. Měla jsem jen měnší cestovní tašku, protože v New Orleans mají dobré obchody. Potom mi to docvaklo...Stefan by mohl mít číslo na Rebeku! Seběhla jsem i s taškou dolů a vzala Stefanovi mobil. Hledala jsem kontaktech Rebeku a když jsem ji našla vytočila jsem to číslo automaticky.

,,Stefane."

,,Ne, to jsem já, Caroline."

,,Aha, co se děje že mi voláš blondie?"

,,Já...to se těžce říká přes telefon, kde jsi? Jsi s Klausem?"

,,Ne, ale já nemám moc času na tlachání. Řekni mi to."

,,Tak dobře. Víš Rebeko, Matt před týdnem zemřel."

,,Jak?"

,,Při výbuchu Grillu, nestihl utéct."

,,Já...promiň Caroline, ale končím."

,,Upřímnou soustast Rebeko."

,,Jo." s tímto jednoduchým slovem náš hovor ukončila. Asi jí to hodně sebralo, měla ho opravdu ráda.

,,Jak to vzala?"

,,Jak by to mohla asi vzít Stefane? Měla ho ráda." řekla jsem a vrátila jsem mu do ruky mobil. Naposledy jsem se rozhlédla po tomto penzionu a bylo mi jasné že se do něj už asi nikdy nepodívám. Mámě jsem napsala esemesku, protože jinak bych se asi rozbrečela. Nezbývá mi nic jiného než odejít. Hodily jsme tašky do auta a jely do New Orleans. Cestou jsem měla čas přemýšlet. Proč není Rebekah s Klausem? Pokud vím nehnula se od něj, byla mu věrná jako pes a najednou je pryč? Klaus jí musel něco udělat, protože ona by jinak nikdy neodešla. Cesta do New Orleans byla náročná, ale když jsme se v řízení střídaly dalo se to přežít. Najít sídlo Klause nebylo těžké. Najednou jsem tam stála, před sídlem Klause.

S hlubokým nádechem jsme vešly dovnitř a byla to zjevně chyba. Obklíčilo nás několik desítek upírů.

,,O-ou." šeptl Stefan, ale co. Musím riskovat ne?

,,Klausi!" křikla jsem mírně naštvaně, za chvíli už scházel ze schodů v celé své kráse.

,,Běžte si po svých." okřikl upíry a všichni odešla hlavním vchodem pryč.

,,Caroline." usmál se a šel mě obejmout. Nebránila jsem mu, ale Stefana si nevšímal. Taky jsem ho objala a zasmála jsem se. Když se odtáhl přetáhla jsem ho časopisem přes rameno. 

,,To bylo za co?!"

,,Za to že jsi mi nezvedal telefony! Víš kolikrát jsem ti ty idiote volala?!" vyjela jsem na něj, Stefan se hihňal.

,,Na mou obranu lásko, jsem ten mobil ztratil někde ve městě." bránil se Klaus a vyndal jiný mobil. Zavrčela jsem na něj.

,,A to ti nedošlo že tě někdy budu shánět hm? Nebo Stefan? Bekah?" vyjmenovávala jsem, musel mě zastavit.

,,Spomal lásko, všechny čísla mám. Klid ano?" chlácholil mě Klaus, musela jsem přikývnout. Dolů přiběhla dívka, byla docela hezká.

,,Klausi co se děje?" zeptala se zmateně, ale koukala na Stefana.

,,To nic Davino. Tohle je moje přítelkyně Caroline a její doprovod Stefan." usmál se, ona ho napodobila.

,,Stefane, co kdyby tě tu Davina provedla?" řekl aby se Stefana zbavil a zabralo to. Jakmile odešly praštila jsem Klause do ramene.

,,A tohle bylo za co?!" zeptal se mě znovu Klaus, zasmála jsem se.

,,Tvoje přítelkyně?" namítla jsem, sklopil hlavu a usmál se.

,,Ano, vadí ti to?"

,,Ne, ale že by jsi mě varoval předem? Klausi Mikaelsone někdy mi piješ krev!" řekla jsem mu a rozesmála jsem se.

,,Proto tě miluju Caroline." usmál se Klaus, poprvé to řekl nahlas. Rozesmála jsem se a šla jsem k němu. V očích mu poskakovaly jiskřičky štěstí a tvář mu zdobil nádherný úsměv.

,,Taky tě miluju." usmála jsem se na něj a políbila jsem ho. Tohle mi chybělo, to naše kočkování, popichování, ale abych to shrnula, chyběl mi on. Ten panovačný a tvrdohlavý Klaus, který měl vždy pravdu. On je moje poslední láska.