Short Stories

Bonfire Heart (TVD, Katherine a Elijah)

Probudila jsem se do toho stejně nudného lidského stereotipu, přesně jako den předtím a takhle bych tu byla do nekonečna že? Co už, ne že tý dvojnický mrše nazezlívám to že mi lék vnutila, ale je silnější než já. Ona je upírka zatím co já jsem člověk. Už bych si měla zvyknout na to že Elena Gilbertová má vždy všechno a je to ta slečna dokonalá. Kde jsou časy kdy jsem to byla já. Jak ráda bych to vrátila zpátky, ale nic takového se už nedá.

Ne že bych se o to nepokoušela, ale upíří krev mi nesedne. Moje tělo jí nedokáže přijmout a věřte mi že vykašlávat krev není nic hezkého ani příjemného. Dupla jsme si už ve třetí hospodě kde mi nechtěly nalít a naštvaně jsme odkráčela pryč. Vlasy jsem si dala pod černou ošuntělou kšiltovku, kterou jsem našla na lavičce v parku a loudala jsem se po temných ulicích Mystic Falls. Měla jsem strašný hlad a bylo těžké jít si něco koupit když jsem v kapse měla sotva na malé pití a hot dog. No nakonec nade mnou hlad vyhrál. Sedla jsem si na lavičku a dala jsem se do jídla. Měla jsem strašný hlad.

To mi připomnělo že jsme nejedla už dva dny, takže jsem hlady skoro šilhala. Není lehké najít tu někde něco dobrého k jídlu. Byla úleva sníst něco teplého a zapít to sladkou limonádou. Řekněme že obyčejná voda není nic dobrého.

,,Katherine?" slyšela jsem jak mě někdo oslovil, ten hlas mi byl povědomí, ale teď jsem ho nedokázala přiřadit k žádné osobě kterou jsem znala.

,,Hm?" zamručela jsem a dál jsem se věnovala jídlu.

,,To se na mě ani nepodíváš?" divil se hlas který byl najednou až moc blízko, koukla jsem se a nemohla jsme uvěřit vlastním očím. Seděl hned vedle mě a když viděl mou tvář růstal na mě překvapeně koukat.

,,Elijaho, myslela jsme si že jsi se zdejchnul stejně jako ostatní." řekla jsem, pozorně si mě prohlédl.

,,Co se to s tebou stalo Katarino? Byla jsi tak panovačná a i styl oblečení jsi měla jiný." řekl Elijah, to je tedy všímavý původní upír.

,,Pokud jsi si toho nevšiml jsem člověk a nemám ani domov. Takže promiň že se raději věnuju jídlu, dva dny jsem neměla ani kousek jídla." řekla jsem mu, dal mi ruku na tvář.

,,Proč jsi se neozvala Katarino?"

,,Ty se ptáš proč? Klaus by mě zabil, jsem chodící lék proti upířímu životu. Řekni mi co bych u vás asi dělala hm?" zeptala jsem se ho, vzal zbytek mého hot dogu a hodil ho do koše.

,,Hej! Co budu jíst." namítla jsem hned, postavil se a natáhl ke mě ruku.

,,Ty se teď dáš dohromady a potom tě vezmu na normální jídlo a ne na tyhle hnusy." řekl Elijah, vztala jsem a šla jsem za ním. Nevím proč jsem s ním šla, ale asi mě motivovalo to jídlo.

,,Jak jsi se stala člověkem?" zeptal se mě Elijah, jo, otázky.

,,Elena mi ho narvala do krku když jsem jí chtěla zabít. Byl to ten den kdy měla promoce." řekla jsem, překvapeně se zastavil.

,,To už takhle žiješ tři měsíce?" zeptal se mě šokovaně, to je blesk!

,,Skoro tři měsíce, týden jsem byla u Salvatorových, ale nic není stálé. Damon si pohrával s nápadem mě v noci udusit polštářem jako jsem to kdysi udělala já Caroline." řekla jsem mu, trochu mě popostrčil dopředu.

,,Ty si teď půjdeš koupit něco na sebe a potom půjdeme na večeři. Nenechám tě takhle žít." řekl Elijah, najednou se o mě stará?!

,,A jak si to představuješ? Jsem jen člověk Elijaho! Mě už nikdo nezachrání nechápeš to?" vyjela jsem na něj, vzal mě za ruku.

,,Cožpak by jsi nechtěla být zase upírka?"

,,Chtěla a věř mi že se mě snažily proměnit zpátky na upírku už tři, ale nikomu se to nepodařilo. Mám v žilách lék, takže ze mě už nikdy nebude upírka. Jsem odsouzená k lidskému životu." řekla jsem mu, pevně mi ruku stiskl, ale usmál se.

,,Znám v New Orleans dobré čarodějky, něco s tím uděláme ano Katarino?" řekl Elijah, přikývla jsme a šla jsem si pro něco na sebe. V novém oblečení jsem si přišla víc jako já než ubohá lidská schránka. Vzal mě do drahé restaurace, ale mě bylo jedno kde se najím.

,,Tak pojedeš se mnou zpátky do New Orleans Katarino?" zeptal se mě Elijah, vzhlédla jsem od dobře vypadajícího jídla a zaváhala.

,,Jestli to Klaus zjistí tak jsme mrtvý oba víš to že ano?" zeptala jsem se ho, přikývl.

,,To vím, ale nenechám tě žít tady. U nás se budeš mít dobře, slibuju Katarino. Už nikdy nebudeš žít v chudobě Katarino." řekl Elijah, vážně ho štvalo jak žiju nebo se mi to jen zdálo? To je tak milý pořád?

,,Tak dobře, stejně nemám co ztratit." usmála jsme se na něj a dál se věnovala přírodnímu řízku a opečeným bramborám. Slyšela jsem jak se zasmál, ale kdyby nejedl dva dny vypadá stejně jako já.

,,Katarino, mé city k tobě se nikdy nezmění a doufám že víš že bych Nicklause nenechal aby ti ublížil. Už ne." řekl, na to jsem vzhlédla a poprvé za ty tři měsíce jsem se usmála.

,,Tvůj krásný úsměv mi chyběl." řekl Elijah, vážně jsem se teď začervenala?

,,Lichotníku." nařkla jsem ho a raději si pusu zacpala zeleninovou přílohou. Po vydatné věčeři jsme šly k jejich starému domu, zasekla jsem se na konci ulice.

,,Tak pojd Katarino, dům je prázdný. Nikdo tu není." chlácholil mě Elijah, vzal mě za zápěstí a jemně zatáhl. Šla jsem tedy s ním, od doby co jsem člověk tak se bojím i pavouků. Posadil mě na pohovku a někam odešel, hrála jsem si s telefonem. V tu chvíli se rozrazily dveře, tolik jsem se lekla!

,,Elijaho!" křikla a proletěla chodbou nahoru jako blesk. Oddechla jsem si, ale jak jsem se hnula tak mi spadl telefon a hranou narazil o skleněný stolek. Hups, moje chyba. Najednou přede mnou stála ta blonďatá mr...původní sestřička.

,,Co ty tu děláš?!" vyjela na mě Rebekah, v tu chvíli u mě stál Elijah.

,,Nech ji Rebeko, poletí s námi."

,,Nik bude zuřit! Raději odjeďte dříve než vás dva uvidí! Jako člověka by ji nenechal žít." řekla Rebekah, koukla jsem se na ni.

,,Jo, jaká ironie. Jsem chodící lék na upírství a ve městě plném upírů." řekla jsem, Rebekah se zarazila.

,,Ty máš v krvi lék?"

,,Jo to mám a věř mi že je to docela otrava." řekla jsem jí, vím že ona ten lék chtěla, ale tohle není legrace.

,,Nedostaneš ani kapku léku Rebeko. Jestli ho vypiješ, bude rychle stárnout, tvé roky se ti vrátí během několika měsíců. Věř mi osobní zkušenost." řekla jsem a našla slabý pramínek šedých vlasů.

,,Stárneš rychle Katherine." řekla Rebekah, zasmála jsem se.

,,To ano, jak jsem řekla i Elijahovi, nemám co ztratit." řekla jsem, potom jsem se koukla na Elijahu, bolel ho fakt že brzy zemřu, ale je to nevyhnutelné. Prostě zemřu.

,,Jedeme." řekla Rebekah, šla jsem jako poslední. Rebekah tu byla jiným autem, někdy si říkám kolik jich vlastně mají.

,,Proč jsi mi to neřekla Katarino? Proč jsi mi neřekla že umíráš Katarino?" zeptal se mě Elijah, koukla jsem se na něj a bylo vidět že ho to mrzí.

,,Protože to není věc se kterou bych se chtěla chlubit Elijaho." řekla jsem mu, koukl se na mě a vzal mě za ruku.

,,Má studené ruce."

,,To ano, následek selhávání orgánů. Chci si poslední týdny užít Elijaho." řekla jsem mu, stiskl mi ruku.

,,Slibuju že se budeš bavit Katarino." slíbil mi Elijah a s tímto jeho slibem jsem věděla že nezemřu jako nějaký tulák, ale jako Katarina Petrova. Lidská dívka zamilovaná do původního upíra.