Short Stories

The Fault In Our Stars (TVD, Delena, CZ)

Když jsem od Eleny odešel, uvědomil jsem si sílu svých slov. Bylo to těžké, ale bohužel pravdivé. Elenu miluju, ale když jsem zemřel tak díky tomu ovládnutí začala od začátku. Liama nesnáším, ale Elena s ním vypadá šťastně a já nechci aby trpěla. Podle Ricka na tom Elena byla vážně špatně po mé smrti a teď je z ní sluníčko.

Jedna věc mě vážně zaráží...proč si Elena na všechno nevzpomněla když je Rick opět člověk? Teoreticky by mělo ivlivnění zmizet ne? Jenže za to určitě může Jo, ta doktorka která dostala Ricka. Je to čarodějka a já přijdu na to proč. Říkala že nemůže čarovat, spíše nechce a k tomu jí chci právě donutit. Já tu potvoru donutím aby používala svou magii a jako první vrátí Eleně paměť. Vím že jsem řekl že pro ni chci to nejlepší, ale zároveň ji chce u sebe. Celé ty měsíce jsem přežíval s představou že až se vrátím zpět, obejmu Elenu a řeknu jí jak moc jí miluju.

Nejen že nemám Elenu, ale Bonnie se pro mě obětovala a zůstala tam s tím psychopatem Kaiem. Nechtěl jsem se vrátit bez ní, ale Bonnie vždy myslí na ostatní a ne na sebe. Podíval jsem se na paní Mazlivku a musel jsem se usmát. Bon-bon toho medvídka miluje. Říkala že ho ztratila jako malá. Když jsme byly v tom očistci, byly jsme v roce 1994 a v tu dobu mohlo Bonnie být devět maximálně deset. Musím Elenu dostat zpátky. Slíbil jsem jí sice že jí nechám být, ale nedá mi to. Jsem zvědavý kdo mi pomůže jí vrátit vzpomínky, protože ke hranicím s Mystic Falls už jí nikdy nepustím. Potom co se pokoušela vrátit si vzpomínky jejich překročením to už nebudu riskovat.

Na to Elenu až moc miluju a tohle by jí mohlo zabát. Už předtím málem zemřela, a to já nedovolím. Nevrátil jsem se jen kvůli tomu abych ji viděl zemřít ne? Při životě mě tam držely jne vzpomínky na ni a na všechno dobré co jsem spolu prožily. Možná si to teď nepamatuje, ale já se musím postarat o to aby si na mě, a hlavně na nás, vzpoměla. Tohle se mi nelíbí. Znovu jsem vzhlédl k obloze a kromě hvězd jsem nic neviděl. To ty hvězdy, nejen že mě nutí vzpomínat na ten večer při dešti, ale myslím si že nám osud prostě nepřál. Tolik jsme toho prožily a teď má být konec? Jen tak? Nechci aby to ode mě vyznělo divně, ale vzpomínky jsou něco, co bych nerad měnil.

POHLED ELENY

Zůstala jsem tam chvíli ještě v šoku stát. Co mám teď jako dělat? vybalit Liamovi pravdu jen tak? Jako mám za ním přijít a na rovinu mu říct: ,,Ahoj Liame, včera jsme se nepohodly jo a jen tak pro ingo jsem upírka. Super co."

Ne to nepůjde. Všechno má své meze a já nechci aby o mě a Caroline někdo věděl. A už vůbec ne Liam. Nic proti němu, mám ho ráda a má hezký úsměv, ale nemyslím si že by udržel tohle tajemství v tajnosti. Není tajnůstkářský typ a za chvíli už by nás chtěly upálit na hranicích Whitmoru. Není dobrý nápad mu to hned tak vyklopit. Nevím co mám dělat. Co mám sakra dělat?!

,,Co se děje? Hoří že jsem mě volala?" zeptala se mě Caroline, taky nemá nejlepší náladu. Co se to poslední dobou sakra děje?! Je tohle normální? Všechno se kazí až moc rychle.
,,Liam něco tuší a řekl že když mu to neřeknu, tak na to přijde sám." řekla jsem jí, sedla si na postel a podívala se na mě.
,,Tak to jsme v háji. On je slepičí prdelka, za chvíli to ví celá škola a bude se opakovat to co loni. Další záchraná akce ze spárů augustýnů." řekla Caroline, musela jsem jí dám opět za pravdu. Poslední dobou jí měla až moc často.

Teď když jsem si myslela jak mi všechno vychází, tak se všechno pokazí.
,,Všechno jde do kopru Caroline. Když si chci vzpomenout tak si nevzpomenu! Jediné co pomohlo bylo to, že jsem překročila hranice města Mystic Falls. Já nevím co mám dělat!"
,,Počkej, počkej. Kdo tě tam odtud dostal?" zeptala se neklidně Caroline.
,,Damon, byl tam se mnou."
,,No vidíš, a vzpoměla jsi si na něco?" dodala Caroline a posadila se ke mě.

,,Jen útržky, nic moc si nepamatuju a potom se Damon choval strašně divně. Řekl že mě miluje natolik aby mě nechal žít po svém." odpověděla jsem jí, plácla se do čela.
,,Bože! Přežily jste toho spolu tolik a on to teď vzdá?!" vyhrkla rozčíleně, je to ta samá Caroline? Sice mám Damona za vraha, ale musím vědět pravdu. Podle mého deníku a té krabice jsem ho opravdu milovala.
,,Co? Jak to myslíš?",,Ne že bych ho nějak zbožňovala, ale musíme ti nějak vrátit vzpomínky. Kdyby tu byla Bonnie tak by to bylo také jiné. Mohla by ti vrátit vzpomínky protože je to čarodějka a ty to umí." chrlila ze sebe informace dokud jsem jí neutla.

,,Liv." odpověděla jsem, podívala se na mě a potom přikývla.
,,To mě nenapdalo." uznala, přece jenom mi mozek ještě slouží. Vyběhly jsme i s Caroline z pokoje a šly hledat Liv. Byla v baru a myla skleničky.

,,Liv?" oslovila jsem jí, moc se nemusíme od toho incidentu kdy jsem ji málem zabila.,,Eleno, Caroline. Potřebujete něco?" zeptala se, ale netvářila se zrovna odvázaně.
,,Jsi čarodějka a určitě umíš zvrátit ovlivnění." usmála jsem se, přikývla.
,,Super, ovlivnil mě původní ze kterého je teď člověk. Dokážeš to?" zeptala jsem se jí znovu, zamyslela se.
,,Proč bych ti měla pomáhat?" osočila mě...a je to tady.
,,Uvědom si že to bude bolet." dodala jsem, ďábelsky se usmála. Moc dobře vím že na tohle přistoupí, protože mě dost nesnáší.
,,Tak v tom případě jdeme na to." zasmála se a vzala nás dozadu. Začínám se bát.

POHLED DAMONA

Bloudil jsem po lese i s paní Mazlivkou. Bonnie je pryč, Elena si mě nepamatuje a já si říkám že jsem tu naprosto zbytečně. Celé ty čtyři měsíce mě při smyslech držela jen vzpomínka na Elenu, na její krásný smích a na úsměv, který mi vždy dokázal zvednout náladu. Vždy když jsem se podíval do čokoládových očí mojí překrásné přítelkyně věděl jsem, že ona tu se mnou zůstane.

Myslel jsem si že to bude tak jako dřív, protože letní prázdniny byly to nejlepší co jsem v životě zažil. S Elenou jsem trávil každý den, chtěla cestovat hned potom, co ukončí vysokou. Měl jsem v plánu ji vzít do Paříže. Vím že si na mě nepamatuje, ale jak mám dosáhnout toho aby si mě pamatovala? Chci aby si vzpoměla na všechno to krásné co jsme spolu prožily. Celou tu dobu se smála, neslyšel jsem ji tak dlouho se smát snad nikdy. Nejlepší vzpomínka byla ta, když padala hvězda a začalo pršet. Zní to asi přehnaně romanticky, ale byl to nejlepší okamžik za celé ty dva měsíce. Mířil jsem do baru, bylo tu prázdno. Nikdo tu nebyl a to dokonce ani barman. Rozhlédl jsem se kolem, ale vážně tu nikdo nebyl. Z místnosti kde se obvykle schází personál se ozval křik, dívčí křik. Elenin křik!

POHLED ELENY

,,Domito casu memoriam redeat." opakovala Liv stále dokola, pod návalem vzpomínek které mě nutily měnit názor a cítit bolest, jsem křik neudržela na uzdě. Caroline měla slzy v očích když přihlížela tomu, jak Liv ruší Rickovo ovlivnění. Ne že by to zrovna lechtalo. Slyšela jsem dveře.

,,Eleno!" slyšela jsem zděšený Damonův hlas...Damon!

,,Ne Damone! Liv jí zbavuje ovlivnění." říkala mu Caroline a držela ho zpátky. Jenže to byly muka, viděla jsem že Damon to nerad vidí. Viděla jsem jak reagoval když jsem kvůli vzpomínkám málem zabila. Nakonec to Damon nevydržel, sedl si ke mě a přitáhl si mě do náruče.

,,Bude dobře Eleno." šeptl mi, ještě chvíli to pokračovalo a potom Liv přestala. Podívala jsem se na ní a ona přikývla. Všechny ty vzpomínky byly zpátky. Prudce jsem ho objala kolem krku. Pevně mě sevřel v objetí a zasmál se.

,,Eleno, lásko." zanotoval mi do ucha, tolik se mi ulevilo že mám své vzpomínky zpátky! Zvedl se i se mnou a nesl mě pryč. Musela jsem se smát. Všechno zlé je k něčemu dobré. Zastavil se se mnou až venku.

,,Doufám že takovou kravinu už nikdy neuděláš." řekl, zasmála jsem se.

,,Slibuju a ty mi slib, že teď už je to navždy." zazubila jsem se na něj, políbil mě a já byla ráda že si tohle pamatuju.
,,Slibuju." usmál se a znovu spojil naše rty. Nikdy jsem se necítila tak dobře jako s ním. Vzpomínky jsou vše co mám a už nikdy neudělám takovou kravinu.