Short Stories

Happy End (TVD, Katherine a Elijah)

Seděla jsem na lavičce v parku a klepala jsem se. Super! Já, Katherine Pierce tu sedím sama v parku, mám hlad a je mi zima. Lepší kombinace se sejít dnes nemohla. Mám to ale štěstí že? Zvedla jsem se a nasadila jsem si kšiltovku aby mi nikdo z těch hlupáků tady neviděl do obličeje. Ještě by mě mohli oslovit jako mou lacinou kopii, to by mi ještě tak scházelo. Procházela jsem se po městě a do baru mě přilákala vůně kuřete. V kapse jsem vyhrabala posledních dvacet korun, alespoň si koupím hranolky.

V baru jsem si sedla do nejvzdálenějšího koutu a dala jsem se do jídla. Dva dny jsem už nic nesnědla a nepila.

,,Ale, ale není to Katherine Pierce." zasmál se posměvačný hlas nedaleko ode mě, takhle pisklavý a otravný hlas má jen jedna upíří coura. Vzhlédla jsem a přede mnou stála Rebekah, super, tohle mi chybělo.

,,Taky tě ráda vidím, ale pokud mě omluvíš, mám hlad." odsekla jsem jí a dál jsem se věnovala jídlu. Sebrala mi ho.

,,Hej! Naval to sem!"

,,Kde je lék." zavrčela, ta holka si vážně sedí na vedení.

,,Já jsem ten lék ty chytráku! Cožpak si myslíš že mi tluče srdce jen tak?!" vyjela jsem na ni, tohle se jí už nelíbilo.

,,Fajn, jsi docela chtěný zboží ne? Pojď se mnou." řekla, ale já seděla a hranolky si přisunula blíže ke mě.

,,Hele, copak si myslíš že bych tě zabila? Potřebuju ten lék!" řekla, to se mi zdá jako pádný důvod k tomu abych se dožila pátku. Je úterý takže si ještě můžu ,,užít,, lidský život.

,,Fajn, ale zapomeň na nějaký bratříčkování. Pořád tě nenávidím." zavrčela jsem na ni.

,,Taky tě nenávidím, ale myslím si že to každý ví." bručela rozčíleně, šla jsem za ní jako pes. Divím se že to řeknu, ale ona je moje poslední naděje na to, že neumřu hlady! Sakra vždyť mě složila na kolena i hloupá chřipka! Nejsem nadšená tím že jsem odkázaná na tu původní mrchu, ale je to na nic. Vzala mě k nim, vypadalo to že dům je prázdný. Zavedla mě do jednoho z mnoha pokojů.

,,Fajn, tady zůstaň než si pro tebe někdo přijde." zavrčela a zamkla. To je super! Ta potvora mě tu zamkla! Za co? Proč? Práskla jsem sebou na postel a usnula jsem. Poprvé za několik dní jsem se mohla zachumlat do teplých peřin. Probudilo mě až zavrzání dveří.

,,Tady máš něco na sebe, už si pro tebe někdo jede. Nebudu tě mít na krku." řekla, položila na komodu pár kousků oblečení a zase odešla. Tentokrát nezamkla. Ihned jsem zalezla do koupelny a napustila jsem si horkou vanu. Tohle mi opravdu chybělo. Horká vana, hodně pěny a alespoň nějaké zázemí. Když voda začala stydnout tak jsem vylezla a obmotala kolem sebe osušku. I teď jsem slyšela jak se dole někdo dohaduje, ale nedokázala jsem rozlišit komu ty hlasy patří. Vyfénovala jsem si vlasy a vyšla jsem z koupelny. Rebekah mi tu nechala opravdu jen to nejnutnější.

Oblékla jsem se a šla jsem k oknu. Bohužel jsem tam nedošla jelikož jsem zakopla a než jsem se nadála tak jsem ležela na zemi.

,,Kataríno." slyšela jsem sametový hlas a přála si aby mě nešálil sluch. Zvedla jsem se a opravdu tam přede mnou stál. Elegantní jako vždy, na sobě měl drahý italský oblek a v očích měl zvláštní jiskru.

,,Elijaho." řekla jsem zaraženě, bála jsem se toho co se mi stane. Srdce jsem měla pomalu až v krku strachy. Vezme mě za Klausem? Vysaje ze mě jeho sestra život?

,,Jsi člověk." vydechl když slyšel mé srdce tlouct jako o život.

,,To jsem, ale neboj. Plánuju natáhnout bačkory brzo, nebudu na obtíž." snažila jsem se znít jako že se nebojím, ale zná mě.

,,Já si přijel pro tebe Kataríno a ne sledovat jak se necháváš zabít. Rebeko děkuju že jsi ji ohlídala." řekl, to si dělá srandu?

,,Ohlídala? Nejsem dítě sakra!"

,,Uklidni se Katherine nebo se vrátíš zpátky na ulici!" křikla po mě už naštvaná Bekah.

,,Raději ulici než panovačnou a zakomplexovanou původní upírku." prskla jsem rozčíleně, Elijah si musel stoupnout mezi nás.

,,Klid vy dvě. Rebeko ty ji nech a Kataríno taky by jsi se měla krotit." mírnil nás obě, nakonec jsem ho poslechla a na prostest jsem si ruce založila na prsou.

,,Fajn." odsekly jsme na stejno a já jsem se k nim otočila zády.

,,Kataríno, proč jsi taková?"

,,Proč? Moje laciná kopie do mě narvala lék, jsem člověk chápeš?! Já, Katherine Piercová jsem člověk!" řekla jsem a otočila jsem se k němu. Vzal mou tvář do dlaní.

,,Kataríno, teď to může být zase jako dřív." usmál se na mě, možná má pravdu.

,,Ale Elijaho, jsem člověk."

,,Já vím že ano Kataríno, ale ty by jsi to nechtěla vrátit zpátky? Nechtěla by jsi vrátit zpátky ty časy kdy jsi se smála? Kdy jsi byla sama sebou." říkal mi, koukla jsem se na něj a uvědomila jsem si že má pravdu. Možná by to mohlo být tak jako dřív, bývala jsem přece šťastná a to hlavně s ním.

,,Možná máš pravdu."

,,Můžeme to zkusit znovu Kataríno, jen my dva." řekl, přikývla jsem.

,,Jen my dva." řekla jsem, svůj slib potvrdil jemným polibkem. Možná i já mám nějakou šanci na šťastně prožitý lidský život. Ne vše sice končí happy endem, ale ten můj ano.