Short Stories

Can be free (CZ)

Seděla jsem mezi nimi a i když ke mě byly přátelští, pořád měli v sobě lovce. Viděla jsem malá vlčata jak se mezi sebou škádlí, tahají se o kus zajíce nebo si prostě jen hrají na honěnou. Dospělí vlci na ně dávaly pozor, i přede mnou je svým způsobem chránily. Pečlivě jsem se zadívala na jednoho z vlků a viděla majestátní zvíře. Na černo-šedou srst dopadaly různě velké sněhové vločky, jeho oči se na mě zadívaly a vlk zaujal pozici pro hraní. Che si hrát. Svým způsobem mi stále připomínají psi, ale oni jsou volní. Mohou jít kamkoli a kdykoli. Okolo krku nenosí obojky a vzdálenost nemají řízenou vodítkem.

Každý z těchto zvířat žije po svém. Když vidím jak si hrají musím se pokaždé usmát. Lidé mají potřebu je zabíjet jen proto, že i oni se snaží přežít. Prsty jsem prohrábla sněhobílou srst matky vlčat. V tu chvíli se na mě podívala, ale nechala se hladit. Když jsem tuhle smečku viděla poprvé, měla jsem strach, ale oni mě mají rádi. Jakmile si přišly pro pohlazení i ostatní a já byla obklopená smečkou vlků uvědomila jsem si, jak moc pro mě znamenají.