ĸpop one ѕнoтѕ |yaoι|

Seongjoong

"Já už nevím, co mám dělat. Každou chvíli se nás snaží všechny zabít." promluvil do telefonu rozrušený San, který byl stále zmatený z toho, co se před chvilkou stalo.

"Sane, hlavně se teď musíš uklidnit. Kolikrát jsem ti říkal, ať se do ničeho nepleteš." povzdychl si jeho společník, který byl momentálně ve vaně a snažil se na nic nemyslet.

"Tohle není moje chyba. A ty to víš! Jde mi jen o to, abych našel HongJoonga. Nic víc teď nechci." zvýšil hlas, který mu ke konci selhal.

"Už je pozdě. Zítra ho půjdu hledat, ano? Bude určitě v pořádku. Pokud utekl, tak mu nic není. Teď se jdi vyspat a nemysli na to." mladší blondýnek se snažil najít způsob, jak by Sanovi mohl pomoct, ale teď nemohl přemýšlet.

San souhlasil a ukončil hovor.
Blonďatý muž si povzdychl a odložil mobil na stolek, který se nacházel hned vedle vany.
Muž si opřel hlavu o kraj a zavřel oči.
Bylo pozdě večer a neměl sílu nad ničím přemýšlet. Nadechl se a pomalu se ponořil celý pod vodu, kde chvíli zůstal.
Dokázal se tak uvolnit a povedlo se mu na nic nemyslet, jak měl v plánu. Před očima viděl jen černo. Když mu docházel kyslík, pomalu se začal vynořovat z vody. Musel si promnout oči, aby se mu do nich nedostala voda.
S lehkým úsměvem na tváři ještě nějakou chvíli zůstal v příjemně teplé vodě a vylezl z ní, až když začala chladnout.
Blondýn se zabalil do ručníku jako sushi rolka a užíval si teplo ručníku, který si nechal nahřívat na topení.
Pak si otřel tělo od kapek vody, které na jeho těle zůstaly a ručník si dal na hlavu, aby si vysušil vlasy. Mezitím si na sebe oblékl dlouhý bílý župan, který si zavázal a tím se zvýraznil jeho úzký pas.
Když mu z vlasů přestala kapat voda, ručník vrátil zpět na topení a pohlédl do svého odrazu v zrcadle.
Muž byl velice pohledný. Jeho pleť byla bezchybná, měl velké hnědé oči, plné růžové rty. Když se usmál, podobal se černému drakovi z animované pohádky.
Nemohl si na svůj vzhled stěžovat. Jediné s čím nebyl spokojený, byl jeho trochu větší nos, ale všichni mu říkali, že bez něj by to zkrátka nebyl on.
Pousmál se nad svým nosem a začal si sčesávat vlasy z čela, aby mu nelezly do očí.
Ještě než odešel, vypustil vodu z velké vany a už se chystal do svého pokoje, ale zvonek mu překazil plány.
Muž nikoho nečekal, ale i tak sešel po schodech dolů, aby zjistil, kdo takhle pozdě zvonil.
Sousedy neměl a jelikož bydlel docela daleko od města, tak nebylo možné, že by to mohl být někdo, koho zná.
Nejistě odemkl a pootevřel dveře, aby viděl na osobu, která u něj zvonila.
Nikoho však neviděl, tak otevřel dveře víc, aby se mohl rozhlédnout, ale nakonec to nebylo nutné. Všiml si mladého vyděšeného chlapce, celého od krve.

"HongJoongu, co tu děláš?" zeptal se ho překvapeně vysoký muž.

Odpovědi se sice nedočkal, ale pevného objetí ano. Chlapec se ho držel jako klíště a odmítal muže pustit. Byl šťastný, že ho našel a věděl, že s blondýnem mu nic nehrozí.

"Pojď dovnitř." odtáhl od sebe chlapce a zavedl ho opatrně do svého domu.

Ihned za sebou zamkl a prohlédl si Joonga, který byl stále vyděšený.
Pomohl mu se svléct z mikiny, kterou měl na sobě.

"Už jsi v pořádku. Tady tě nikdo nenajde, ano? Půjdu ti připravit vanu, ať se můžeš umýt." upravil mladšímu rozcuchané vlasy a pomalu odešel nahoru.

Byl tak rád, že je Joong v pořádku a v duchu se modlil, aby mu nic nebylo.
Přišel k vaně, kterou začal napouštět teplou vodou, když v tom se tam ukázal i chlapec.

"Tak ukaž." muž k němu přešel a už mu chtěl svléknout triko, ale chlapec se zarazil.

"Nemusíš se bát. Už jsem tě viděl tolikrát, že už to ani nepočítám." ujistil ho blondýn a nakonec ho chlapec nechal, aby ho svlékl.