ĸpop one ѕнoтѕ |yaoι|

Zico x Crush

"Zicoooo!" zvolal na mladšího chlapce s krátkými vlasy obarvenými na blond jeho dobrý kamarád.

"Ahoj. Co ty tu?" usmál se překvapeně oslovený chlapec a objal svého malinkého kamaráda s radostí.

Byl o několik centimetrů nižší než blonďáček. I když se zdálo, že je to skoro nemožné, tak není. Jeho modrovlasý kamarád byl opravdu ten nejmenší muž, kterého znal. I většina dívek byla vyšší, což ho kolikrát dokázalo náramně pobavit.

"Jen tak jsem šel s Deanem ven a řekl jsem si, že bych se mohl za tebou zastavit." usmál se, až moc podezřívavě nevinně a mile.

Blonďáček nakrčil své upravené obočí a na tváři se mu objevil úšklebek. Bylo mu jasné, že za tím něco vězí. Znal svého kamaráda už dlouho, aby věděl, jak se chová, když něco nejde podle plánu.

"Co potřebuješ? A vůbec...s Deanem nijak moc často nechodíš. Co se stalo?"

Podivil se nad jeho poznámkou, že byl s ním venku.
Modrovlasý chlapec si jen dal ruce za záda a zamlel hlavou.

"Žárlíš snad?" naklonil se k němu zvědavě nižší chlapec a zasmál se.

Vyšší z chlapců se zasmál a pohlédl na svého kamaráda, který stál před ním s  úsměvem na tváři.

"Na co?" uchechtl se nechápavě mladší chlapec a sedl si na židli, aby jeho kamarád nemusel tak zaklánět hlavu.

Byl k ostatním vždy ohleduplný, ale co se týkalo jeho modrovlasého přítele, dalo by se říct, že byl k němu ohleduplný až přespříliž.

"Že jsem byl s Deanem." pochlubil se znovu pyšně modrovlásek a culil se od ucha k uchu.

Blonďáček se uchechtl nad jeho roztomilostí a nechápavě jen zamlel hlavou.

"Ne." s úsměvem zamlel mírně hlavou a sledoval chlapce před sebou.

"Ani trošičku?" zvedl starší chlapec jedno obočí a provokativně se na mladšího chlapce koukal.

Zico se snažil zůstat v klidu. Věděl, že ho chce Crush jen vyprovokovat. Rád škádlil ostatní lidi a zejména blonďáčka. Vždy se nad tím dobře pobavil.

"Ne. Ani trošičku." usmál se klidně blonďáček.

Zachoval chladnou hlavu a nedělal si s tím žádné starosti. Nebylo to nic neobvyklého.

"Ani malilinko? Byl jsem venku. S Daenem." zopakoval po několikáté modrovlásek s úsměvem.

"No...dobře." uchechtl se nechápavě blonďáček a sledoval svého kamaráda.

"Co když mě třeba znásilnil? Hmm?" našpulil svůj plný růžový rtík modrovlásek a smutně hleděl do očí vyššího chlapce.

"Hochu, to bys nerozchodil. Věř mi." uchechtl se blondýn a rozcuchal mu jemné vlásky s úsměvem.

"A to víš jak?" zamračil se naoko uražrně starší z chlapců.

Nelíbil se mu tón, jakým to řekl. Že by to řekl z vlastní zkušenosti? Nebo to znal od někoho jiného? Nedalo mu to a přemýšlel nad tím.

"Prostě...to vím, jasné?" provokativně se ušklíbl na modrovláska a vstal ze židle.

"To ho má nějak velkýho, či co?" zamrkal nechápavě starší z chlapců a vydal se pomalými kroky za blonďáčkem, sby se mu neztratil z dohledu.

"No...zas nic moc extra tam nemá." pokrčil blonďáček rameny a otočil se čelem k menšímu chlapci.

Opřel se o linku, která se nacházela přímo za ním a sledoval svého kamaráda, který před ním stál a vyzvídal.