ĸpop one ѕнoтѕ |yaoι|

Jisung | Changbin

Černovlasý muž svými klouby zaťukal na světle modré dveře, které byly polepené barevnými hvězdičkami.
Čekal před nimi do té doby, než uslyšel tiché 'Dále'.
Pomalu otevřel dveře a hned na to se mu naskytl pohled na velký pokoj, který hrál různými odstíny modré barvy.
Od tu nejsvětlejší modrou, která byla právě na posteli až po tu nejtmavší námořnickou, do které byly zbarvené závěsy u okna.
Mužův pohled se zasekl u mladíka, který zrovna seděl na posteli ve svém pyžámku a protahoval se.

"Dobré ráno. Snídaně je už na stole, tak se uprav a pojď se najíst, prosím." řekl slušně muž a s milým úsměvem na tváři zase odešel.

Mladík si tiše povzdychl a přehodil své ťapky přes okraj postele, ze které pomalu vstal a vydal se bosky k tmavě modré skříni, kde bylo uložené oblečení.
Svlékl si pyžamo, které zahodil kamsi do dáli pokoje a vytáhl si ze skříně své nejoblíbenější triko s dinosaurem. Avšak bylo úplně vespod, ale ani to nedělalo chlapcovi problém. Zkrátka si ho vytáhl, i když zbytek jeho oblečení už nebylo poskládané v komíncích, ale skončilo rozházené po celé poličce. Chlapec si byl jistý, že v noci k němu znovu přijde jeho kouzelná víla a dá vše do pořádku. Což byla také částečně pravda. Onou kouzelnou vílou je mladý muž, který ráno probouzel mladého chlapce.
Pokračoval ve svém převlékání a natáhl si na nohy své spodní prádlo spolu s volnými tepláky.
Mladík přešel k zrcadlu, aby se mohl pořádně učesat, i když na svůj vzhled nijak moc nedbal.
Jen se prohlédl v zrcadle, aby zjistil, že je oblečený i učesaný.
Když bychom se na chlapce podívali, na první pohled působí jako středoškolák, který je v posledním ročníku, jeho záliby jsou stejné, jako u většiny chlapců v jeho věku.
Avšak vzhled velmi klame.
Popravdě je hnědovlasému přes dvacet let, jeho záliby jsou kreslení, jízda na kole, vybarvování omalovánek a samozřejmě ODMLOUVÁNÍ.
A má to ještě jeden háček, ale to jste si asi mohli všimnout už sami.
Chlapec je na mentální úrovni šestiletého dítěte.
Černovlasý muž, který se o něj skoro celý život stará, je jeho adoptivní otec, i když ho tak hnědovlásek vůbec nevnímá.
Je pro něj akorát dobrým kamarádem, ale v žádném případě nesplňuje to, co by od rodiče očekával.

"Changbinnie, pojď už. Nebo ty palačinky vychladnou." ozval se zezdola hlas muže, na který mladík slyšel, hlavně pokud se jedná o palačinky.

Rychle seběhl schody, ze kterých málem spadl a než muž stihl napočítat do pěti, hnědovlásek už seděl u stolu a držel v ruce příbor.
Muž se usmál a nalil chlapci mléko do velké sklenice.

"Snad ti to bude chutnat." usmál se černovlasý a sedl si naproti mladíkovi.

"Díky Hanie." s úsměvem pronesl mladík a pustil se s radostí do své snídaně, kterou pro něj Jisung připravil.

Muž mu odpověděl, že není za co a vrázil se zpět k uklízení umytého nádobí. Na první pohled působil jako někdo, kdo je se stavem mladšího chlapce vyrovnaný, ale zdání klame.
Trápilo ho to den ode dne čím dál víc. Hlavně, když se chování mladšího stále zhoršovalo. Ani si nevzpomínal, kdy mu vlastně chlapec začal odmlouvat. Ze začátku si myslel, že je to třeba jen špatná nálada, ale to po pár dalších dnech hodil za hlavu. Nebylo to náladou. Chlapec zjistil, že muž je schopný pro něj udělat první poslední, jen aby byl spokojený. Starší to dělal spíš kvůli tomu, aby se nemusel dohadovat. Chlapec by nakonec i tak dostal, co chtěl. Bylo to pro muže těžké období, ale stále doufal, že se to jednou zlepší.

"Za chvíli přijde pan učitel. Měl by sis dojít pro věci." upozornil Han mladého chlapce.

To neměl dělat, jelikož mladík neměl vůbec chuť se dnes vzdělávat. Škola mu byla stejně odporná jako když mu někdo říká, co má dělat.