ĸpop one ѕнoтѕ |yaoι|

Jeonghan | Joshua

"Dobrý den, konečně jste tu. Jsme rádi, že tu můžeme uvítat někoho mladého a zaučit ho na našich pacientech. Pan... Hong Joshua, správně?" vychrlila recepční na mladého chlapce, který se u ní začal hlásit, jako nezkušený student vysoké školy, který potřebuje mít nějakou praxi.

Mladý vyděšený chlapec jen přikývl. Bylo to na něj moc rychle. Ani se nestačil vzpamatovat a ta žena už se zvedle s tím, aby jí následoval.
Chlapec tedy šel za ní, ale musel trochu utíkat, protože jí vůbec nestačil. Cestou se dozvídal různé věci, jak to tu chodí a podobně.

"Tak... A vy jste si tedy vybral pacienta s...DID poruchou?" ženu to nejprve překvapilo, jelikož nečekala, že by si chlapec mohl vybrat rovnou někoho tak náročného.

Chlapec jí ujistil, že to není žádný omyl a přesvědčil ji o tom, že to zvládne na jedničku.
Neochotoně mu tedy předala desky s informace o pacientovi, který byl v pokoji u kterého stáli.

"Ten chlapec je nebezpečný. Žádný doktor u něj nevydržel déle než týden. Myslíte si, že tl zvládnete? Jste šílenec. Má v sobě celkem tři osobnosti. To pochopíte za pochodu. A jmenuje se Jeonghan. Nyní už vám mohu jen říct hodně štěstí." žena to ze sebe doslova vychrlila, jen aby tu nemusela být o nic déle než bylo nutné a rychle odběhla pryč.

Mladý chlapec zůstal stát na chodbě, kde nebyla živá noha a to ticho bylo až děsivě zvláštní. Rozhodl se pro to, že pomalu odemkne pokoj chlapce, který by měl být právě za těmito dveřmi.
Hnědovlásek byl nervózní. Už měl hodně zkušeností s takovými lidmi. Ví, čeho jsou různé osobnosti schopny. To jen před doktory se musí tvářit nezkušeně, jinak by ho sem ani nepustili.
Držel pevně v ruce složku s jeho papíry a opatrně nakoukl do místnosti, aby zjistil, jestli je vše v pořádku. Rozhlédl se po celé místnosti, kde se nacházela jen velká skříň na oblečení, dále tu byl psací stůl umístěný hned pod oknem a u něj bylo i staré křeslo. O kousek dál stála v rohu pokoje postel a vedle ní samozřejmě noční stolek.
Ale překvapilo ho, že v posteli neležel chlapec, ale dívka.
Mladý student si byl stoprocentně jistý, že žena se zmiňovala o mladém chlapci.
Mezitím, co byl zabraný touto myšlenkou, chlapec pomalu vcházel do místnoti. Za sebou hned zavřel a zamkl dveře, přičemž si nevšiml, že osoba, která ležela v posteli se už vzbudila díky příchodu Joshua.
Rozespalýma očkama se rozkoukával po pokoji, dokud nespatřil přicházejícího mladíka, který byl zády k němu a u psacího stolku něco dělal.

"Co tu hledáte?" zavrčel nepříjemně chlapec v posteli a pomalu se jeho tělo zvedlo do sedu.

Nenáviděl, že každý doktor dělal to samé, jako tento mladík. Vždy někdo přišel do jeho pokoje bez zaklepání a hned se vrhl k jeho stolu, kde měl položené osobní věci.
Hněsovlásek se lekl a omylem upustil složku, která hned spadla na zem s tichou ránou, které se také lekl.
Druhý mladík se tomu musel jen uchechtnout s myšlenkou, že zrovna tenhle strašpytel se ho má pokusit snad léčit nebo něco podobného.

"Oh... Dobrý den, pane Jeonghane. Moc se omlouvám za vyrušení, ale...jedna sestřička mě za vámi poslala, abych se na vás podíval. Jste můj nový pacient. A omlouvám se, já jsem Hong Joshua." řekl nervózně hněsovlásek, když zvedl složku a položil ji zpět na stůl.

" Jste tu zbytečně. Můžete zase jít. Nemám na vás náladu." povzdychl si chlapec s dlouhými šedými vlasy, které si začal smotávat do drdolu.

Hnědovlásek jen nechápavě hleděl na chalpce, který vstával z postele a nespouštěl pohled z Joshua.

"Nevydržíte ani týden." uchechtl se Jeonghan a zamlel hlavou.

Sledoval svého doktora a prohlížel si ho od hlavy k patě. Joshua by lhal, kdyby řekl, že ho chlapcův pohled neděsil. Byl takový tajemný. Úplně cítil, jak ho z toho pohledu pálila už tak dost zničená kůže.