Stín minulosti // Niam//Larry

1

,,Sešly jsme se zde, aby jsme uctili památku a vyprovodili na poslední cestě Avelyne Horan. Milující, laskavou..." Dál nedokážu poslouchat, v hlavě mi hučí a vše jde mimo mě. Mimoděk vnímám ruce Harryho a Louise, kteří svírají mé dlaně vyjadřujíc mi tak podporu.

Přišel jsem o posledního člena rodiny, o toho nejdůležitějšího. Babička mě vychovala, poté co rodiče zemřeli. Nikoho jiného jsem nikdy neměl. Vždy jsme to byli jen my dva a teď tu jsem sám. Na koho se obrátím, když budu smutný? Když budu potřebovat pomoc? Když nebudu vědět jestli hodit těstoviny do studené nebo vroucí vody?

Slzy skrývám za černými brýlemi přijímajíc kondolence. Babička byla velmi vážená dáma a rozloučit se s ní přišla spousta lidí.

,,Ni? Zvládáš to?" Zeptá se po chvíli Harry.
,,Ale jo." Zašeptám, aby se mi hlas nezlomil.
,,Už jen chvíli a pojedeme domů." Konejší mě Louis.

Nevím co bych bez nich dělal. Jsme nejlepší přátelé už od školky, před pěti lety spolu ti dva začali chodit a před půl rokem se zasnoubili. Babička se těšila na jejich svatbu, vždy říkala, že ti dva si jsou předurčeni a měla pravdu. Neznám zamilovanější a dokonalejší pár.

Po obřadu a kondolencích se rozjedeme k mému bytu. Harry s Louisem mě dnes nechtějí nechat o samotě a já ani sám být nechci. Když konečně vysléknu oblek, který mám chuť spálit, Harry už chystá nějakou dobrotu, zatím co Louis sedí na lince a ujídá mu pod rukama.
,,Sakra Louisi! Počkej chvíli." Rozčiluje se na oko Harry, sám ale bere kousek rajčete, které Louisovi vkládá do úst.
,,Co chceš dělat Ni?" Zeptá se Lou, když mě uvidí.
,,Podíváme se na nějaký film? Nechci na nic myslet." Povzdechnu. Louis jen přikývne, seskočí z linky a začne vybírat film. Ví, že já bych nic nevybral. Harry má po chvíli hotový zeleninový salát, všichni tři se posadíme před televizi a pustíme film. Zkus mě rozesmát. Jak příhodné Louisi, protočím nad jeho výběrem očima.

Kluci se mnou zůstali do druhého dne, než museli oba odejít do práce. Já tak poprvé, od chvíle kdy babička zemřela, zůstal sám se svými myšlenkama.

Zadívám se na fotku mě a babičky, bylo mi asi pět, sedím ji na klíně a oba se smějeme. Je to má první pořádná vzpomínka. Babička mě lechtala, chvíli před tím jsem spadl a odřel si koleno, chtěla mě rozesmát abych neplakal a to se ji jí povedlo.

S povzdechnutím fotku vrátím na zeď a plácnu sebou na gauč.

***

O dva dny později sedím v kanceláři právníka, který má na starost její poslední vůli.
,,Pane Horane, jste jediný příbuzný. Tudíž celé dědictví připadá vám. Na přání vaší babičky, vám ještě dnes bude doručena speciální zásilka. Nevím co v ní je, ale bylo mi kladeno na srdce, že ji musíte dostat co nejdříve." Zmateně se zadívám na právníka. Jaká zásilka?
,,Jaká zásilka? S čím?" Nechápu.
,,To bohužel nevím. Doručí vám ji ještě dnes. Tady mi podepište tyhle papíry a od této chvíle můžete s majetkem nakládat dle vlastního uvážení." Podepíšu několik papírů a mohu odejít. Tímto se vlastně celý její život uzavírá. Jako by tohle bylo vše, což ve skutečnosti i je. Jen se mi tomu stále nechce věřit. Stále doufám, že přijde ještě něco. Něco čím by mi řekla jak pokračovat v životě dál, kým být.

Celou cestu domů mi vrtá hlavou ta zásilka. Proč by babička nechávala něco takhle posílat? A jestli to je důležité proč mi to nedala sama? Nebo se aspoň nezmínila? A taky proč to neměla uschované v domě? Musí to mít nějakou speciální péči? Je to snad živé? Ježíši, doufám že mi nekoupila nějaké zvíře.

Celé odpoledne pochoduji nervózně po bytě a čekám na onu zásilku. Louis s Harrym zamířili z práce rovnou ke mě, takže tu nervózně pochodujeme tři.
Zvonek se ozve až před šestou večerní. Vystřelím ke dveřím, kde mě překvapí muž s obrovskou placatou dřevěnou krabicí. Podepíšu mu papír, předá mi krabici a odejde.

,,To vypadá jako obraz?" Zapochybuje Harry.
,,Třeba ti babička odkázala obraz, za který dostaneš miliony." Pokrčí Louis rameny.
,,Jako že ty v jejím domě nestačí?" Povytáhnu ironicky obočí. V jejich domě je nespočet obrazů a snad všechny mají obrovskou hodnotu. Stejně jako staré vázy, šperky a další kraviny za které bych dostal spoustu peněz.
,,Tak třeba tenhle je prostě speciální." Zkouší dál Louis.
,,Pojďte to otevřít." Rozhodne Harry.

Do bedny se nakonec dostane Louis pomocí šroubováku. V bedně je obraz, zabalený v látce. Opatrně ho vytáhneme a odkryjeme. Na něm je namalovaný brunet, nejspíše nějaký rytíř nebo tak něco. Na sobě má šaty zdobené volánky a celkově vypadá velmi urozeně. Navíc je opravdu krásný. Jeho ostře řezané rysy, lehké vousy a hnědé vlasy co mu spadaly do čela. Pokud byl reálným člověk všechny ženy mu padaly k nohám. Teď zůstává jen otázka co dělá v mé jídelně.
,,Wau, je hezkej." Konstatuje Louis a Harry se na něj zamračí.
,,Jen říkám." Protočí očima a Harryho si udobří polibkem.

,,Je tady nějaký dopis." Ukáže Harry na papír složený v rohu rámu. Dopis vezmu do ruky a začnu číst nahlas.

Vévoda Liam Brian Viktor Von Payne byl roku 1678 uvězněn v obraze, jakož to trest za hřích proti koruně. Zamiloval se do mladého syna Viléma Horana, svou lásku dávali najevo až příliš. Vévoda i syn Horanův byli neprodleně popraveni, v okamžiku smrti Vévody zasáhla královna, jenž pro něj měla slabost a uvěznila ho v obraze, který mu skýtá bezpečí. Rodina Horanů, se zavázala obraz střežit dokud se v jejich rodě znovu nenarodí Vévodův vyvolený. Jakmile se vyvolený syn Horanův narodí a znovu se shledá se svou spřízněnou duší, Vévoda bude z obrazu vysvobozen.

,,Ježíši co to je za nesmysl." Rozesměju se.
,,Nějaká rodiná povídačka?" Zasměje se i Harry.
,,No nevím, zkus ho políbit." Vyzve mě Louis.
,,Co?" Vykulím na něj oči. Tady nejsme v pohádce a on rozhodně nevypadá jako Šípková Růženka.
,,Třeba jsi jeho vyvolený ty." Pokrčí rameny.
,,Nebudu tady ocucávat kdo ví jak starý obraz!" Založím si ruce na prsou.
,,Louis má pravdu, zkus to." popostrčí mě Harry.
,,Přísahám, že kdyby nebyl tak hezký tohle nedělám." Ukážu na ně dva prstem, k obrazu ale přistoupím. Za tu srandu to stojí. Opatrně přitisknu své rty na ty jeho.

,,Vidíte." pokrčím rameny, nic se nestalo.
,,Tak asi nejsi vyvolený." zasměje se Louis.
,,Co s tím budeš dělat?" zeptá se Harry.
,,Nevím, asi ho strčím pod postel." pokrčím rameny. Vyset na zdi mi rozhodně nebude!

Obraz necháme obrazem na stole v jídelně a pustíme si film. Kluci se rozhodnou přespat, protože se jim nechce domů. Mám dva pokoje pro hosty, jeden z nich využívají opravdu často. V poslední době častěji než obvykle, ale jsem za to vděčný. Nechci být sám.

Ráno mě probudí rána v kuchyni. Harry nejspíš už dělá snídani. Miluju rána, kdy si Harry přivstane a začne dělat snídani. Primárně jí dělá pro Louise, ale jak sám říká přeci mě nenechá hlady. Vyhrabu se z postele a rozejdu se do kuchyně. Očekávám pohled na Harolda, jak tančí kolem linky v boxerkách a tiše si prozpěvuje. Tam ale stojí u otevřené lednice, neznámý muž a pod ním je kaluž mléka.
,,Hej! Co tady děl.." Zaseknu se, když se otočí. To si děláš prdel!

---------------------------------------------------------
Jedna starší dopsaná co čeká na svou chvíli. No myslím, že nadešla. Středy jsou tak nudné, proč si je tedy nezpestřit?

Doufám, že se vám bude líbit. ❤

Fox_ie