Stín minulosti // Niam//Larry

3

Začínám se smiřovat s myšlenkou,že mi po bytě běhá několik století starý chlapík. Za ten týden co tu pobíhá se naučil používat vanu a záchod. Dvakrát omylem zapnul televizi, po třetí ji propíchl nožem. To byla naše první velká hádka. Já na něj křičel, že to je drahé a nemůže vrhat nože po mých věcech v mém bytě! On zas křičel, že to je ďáblův přístroj a podobné sračky. Zkrátka vysledek je už tří denní mlčení. Z pokoje vychází jen na jídlo, když ho zavolám, nají se a jde zpět. Vím, že kluci mu donesli nějaké knížky, takže předpokládám že dohání co prospal.

Zároveň jsem strašně naštvaný na babičku. Proč mi nic neřekla? Mohla mě varovat, vysvětlit mi o co jde, říct mi, abych sakra za žádných okolností nelíbal ten blbý obraz. Protože jsem došel k závěru, že právě kvůli tomu tady teď mám tento problém. Louis s Harrym chodili každý den, Louis mi promlouval do duše, Harry zase Liamovi. Jenže ani jeden jsme se nehodlali omluvit. Navíc, já nemám za co.

Vím, že jsem jeho jediná šance jak se nenechat zavřít do blázince. Což by se stalo hned jak by někde tvrdil že je čtyřista let starý vévoda. A že on vévodu vytahuje často. Může házet nože po televizi, protože je vévoda! Idiot!

Čtvrtého večera, když jsem vařil večeři se dveře jeho pokoje otevřeli. Strnul jsem v pohybu, ještě jsem na něj neťukal. Odchází? Kam chce jít? Ježíši! Nemůže jít jen tak sám ven, vždyť ho přejede auto, někdo ho okrade nebo zabije. Už, už se otáčím, abych ho zase hezky poslal do pokoje. Můj naštvaný výraz, ale mizí když stojí těsně za mnou.

,,Ehm..." koukám mu do očí a přemýšlím co jsem to chtěl říct. Něco jsem... Proč jsou jeho oči jako čokoláda?
,,Můžu ti pomoct?" ozve se jeho hluboký hlas, který mě vytrhává ze zírání.
,,No...no jasně." nervózně se podrbu ve vlasech a podám mu nůž, aby nakrájel zeleninu. Hned mu ho zase beru.
,,Radši....radši tady to míchej." podám mu vařečku a postavím ho k hrnci. Sleduju ho jak začne míchat omáčku v hrnci, když se to zdá být v pohodě vrátím se ke krájení zeleniny.

,,Dobrý Bože!" vykřikne najednou brunet vedle mě. Poplašeně se na něj otáčím a zírám. Hrnec je odsunutý z plotynky, Liam si drží ruku a můžu jen hádat že ten kretén položil dlaň na desku.
,,Ty jsi ale idiot." uchechtnu se, ale jdu pro lékárničku.
,,Jak to může být horké, když tam neni oheň?" diví se Liam. Jako ve spomaleném záběru vidím, jak se přibližuje k rozžhavené plotýnce jeho obličej.

,,Ne!" zaječím na celou kuchyň a světr div se, zafungovalo to.
,,Je to na elektřinu, jsou tam takové spirály které se rozžhavý.... Hele já fakt nevím. Prostě zmáčknu číslo, chvíli počkám a je to horký." pokrčím rameny a začnu mu ošetřovat dlaň.
,,Vy tady máte na tu elektřinu všechno, chtěl bych ji vidět." rozhlíží se kolem sebe jak kdyby ji doopravdy mohl vidět.
,,Tu neuvidíš, vede v drátech a ty jsou ve zdi. Vidíš ty krabičky? To jsou zásuvky a tam zapojíš šňůru a ta elektřina jde kam potřebuješ." Vím, že mé vysvětlování má mezery, ale sakra nejsem inženýr.

Když se vrátím z koupelny, kam jsem odnesl zpět lékárničku, Liam je shrbený u zásuvky. Jen s vykulenýma očima opět zpomaleně sleduji jeho prsty, které se blíží k zásuvce. Nejsem schopný ničeho, jen zírat. Už zcela zbytečně se slyším křičet ať to nedělá. Liam v tu chvíli dostává ránu, uskakuje od zásuvky a zlostně na ni shlíží. Všechno se to děje během pár vteřin, přísahám ale že já to vidím jako celovečerní film. Naštvaný Liam, nůž v jeho ruce, se bere nevím jak a jeden dobře mířený hod do zásuvky. Zablesknutí a následná tma naprosto všude.
,,Ty....ty jsi... Bože!" naplno se rozesměju, protože tohle je tak absurdní!
,,Ne! Ne-sahej...z-zabije tě...to." dostanu ze sebe mezi záchvaty smíchu, když se rozhodne nůž vyndat.
,,Proč by mě to zabíjelo?" podíví se Liam, od zásuvky se ale stáhne. Z vedlejších bytů se začíná ozývat nadávání sousedů, podle toho soudím, že vyhodil proud v celém domě.

,,Ok. Vytahni ho." Pobídnu ho, hned na to ale děkuju za tmu tady. Liam ten dvojsmysl nejspíš ani nepostřehl, sehne se k zasuvce pak se ale zastaví v půli pohybu a podívá se mým směrem.
,,Říkal jsi, že mě to zabije!" jsem si jistý že se mračí.
,,Nezabije, vypadl proud. Vytáhni ten nůž." pobídnu ho.
,,Ne! Chceš mě zabít?! A co je proud?" postaví se naproti mě se založenýma rukama.
,,Proud je elektřina a nechci tě zabít. Říkám, že tam teď žádná elektřina není, tak ho vyndej."

,,Vyndej ho ty!"

,,Ne! Co když mě to zabije?"

,,Takže mě chceš přeci jen zabít! Udělej to aspoň jako chlap v souboji!"

,,Hrabe ti? Prostě vyndej ten nůž!"

,,Kdo mi hrabe? Vyndej ho ty!"

,,Ty jsi ho tam mrdl! Tak dělej!"

,,Ne! Nebudu ho vyndávat!"

,,Vyndej ho!"

,,Ne!"

,,Dělej!"

,,Udělej to ty!"

,,Okamžitě ho vyndej!"

,,Nebudu ho vyndávat!"

,,Můžete nám vysvětlit co se to tu děje?" ozve se ode dveří Harryho hluboký hlas.
,,Mrdl tam nůž...."

,,Chce mě zabít!"

,,Nechce ho vyndat! Nenechám se zabít kvůli ..."

,,Kdyby byl chlap, bojuje čestně!"

,,DOST!" Křikne na nás Harry a my oba zklapneme. Přejde k nám, vytáhne nůž ze zásuvky a hodí ho na linku.
,,Sednout oba dva!" Já i Liam se potupně odebereme ke stolu, kde si sedneme. Louis mezitím vytáhne svíčky a zapálí je.

,,Musíte se spolu naučit vycházet. A bez protestu! Nialle vím, že se ti ta situace nelíbí, ale už se s tím smíř. Vyskočil z obrazu, je tady. Liame ty se musíš naučit používat věci v dnešním světě a ne je probodavat noži." propaluje nás střídavě Harry pohledem.

,,Já se snažím!" rozhodím rukama.
,,Není to tak jednoduché víš! Najednou se tu objeví a můj život je vzhůru nohama!" prskám naštvaně.

,,Myslíš, že pro mě to jednoduché je? Radši bych byl doopravdy mrtví než být tady. Nestál jsem o to! Chtěl jsem zemřít, byl jsem připravený zemřít s Viliemem! Neprosil jsem se o to! Není jednoduchý být tady, se všema těma věcma a tebou!"

,,No tak promiň, že tady jsem! Promiň že tě nechávám u sebe bydlet! Co ti na mě ještě vadí? Že vařím a starám se o tebe?"

,,Vadí mi, že vypadáš jako on! Vypadáš jako on a mě bolí jen pohled na tebe. Bolí mě vidět někoho koho miluju, kdo je mrtvý a přesto tě vidím každý den!" křičí na mě Liam. Jen sedím naproti němu a zírám. Když dlouho nic neříkám, zvedá se a odchází.

,,Ni?" opatrně mi Louis položí ruku na rameno.
,,Mě....nedošlo mi... Musí mu to ubližovat." povzdechnu si. Vím jaké je někoho ztratit. Jaké je přijít o někoho koho miluješ a on ho vídá každý den ve mě.
,,Nialle máme ho vzít na chvíli k sobě?" opta se Harry, na to ale hned zavrtím hlavou. Nemůžu ho vystát tady, ale nemůžu vystát ani představu že by tu nebyl.
,,Ne, já..my, promluvíme si." vydechnu potichu.
,,Kdyby cokoli zavolej." pohladí mě Harry po zádech a odchází. Poznají kdy potřebuji zůstat sám.

Dlouho ještě sedím u stolu a zírám před sebe než mám dostatek odvahy se zvednout. Zaklepu na dveře, ale na vyzváni nečekam. Liama najdu v posteli jak zírá z okna. Mlčky přijdu až k němu a posadím se na postel.

,,Omlouvám se. Nedošlo mi jaké to pro tebe je. Jsem sobec, já vím. Chci ti pomoct a chci s tebou vycházet, můžeme.... Můžeme to tedy hodit za hlavu a začít znovu?" zvednu k němu pohled. Kouká na mě a prohlíží si mě, jako by mě viděl poprvé.
,,Také se omlouvám, je to těžké ale musím se s tím smířit. Chci s tebou vycházet." pousměje se a i mé rty se roztáhnou do úsměvu.
,,Děkuju. Objednám nám pizzu k večeři. Proud už dnes asi nepůjde." povzdechnu si a zvednu se.
,,Dobře. A Nialle?" otočím se na něj a čekám co mi chce.
,,Co je to pizza?"

---------------------------------------------------------

Liam se snaží, Niall se snaží, nějak to ale nestačí.

A k tomu jsou jejich emoce jako na houpačce.

Jak tohle může dopadnout?

Fox_ie