Stín minulosti // Niam//Larry

10

,,Co myslíš?" nakrucuje se už aspoň po páté přede mnou. Tentokrát v nechutně upnutém bílém tričku a kostkované košili. 
,,Dobrý, stejně jako ty předtím. Nedělej z toho takovou vědu." protáčím očima a Liam se mračí. 
,,Jen jsem chtěl poradit." řekne dost smutně a to mě zvedá z gauče. ,,Promiň Li." chytnu ho za ruku a pousměju se. ,,Sluší ti to." 
,,Opravdu?" nevěřícně zvedne obočí a kriticky se prohlédne. ,,Ano, skutečně. Moc ti to sluší." pustím jeho ruku, když mi dojde že ji držím moc dlouho. 
,,Děkuju Nialle." usměje se na mě a jde do pokoje. Nejspíš se dochystat. S povzdechem si sedám zpátky na gauč a vytahuju telefon. Musím s někým mluvit. Vytáčím proto Louise. 

,,Lou? Mohl by jsi přijít tak za hodinu?" ptám se hned jak zvedne. 
,,Anoj Nialle, určitě. Jen Hazz je v práci ještě." informuje mě. Na to jsem vsázel. Harry je skvělý, ale Louis je ten realista. Harry je spíše romantický snílek a já potřebuju někoho, kdo se na mou situaci podívá realisticky. Řekne mi co dělat bez nějakých zbytečných romantických sraček. 
,,To nevadí. Jen dojdi." povzdechnu si. 
,,Dobře, děje se něco?" Slyším v jeho hlase obavy. 
,,Jo i ne. Prostě potřebuju něco probrat." pohled mi padne na Liama, který se vrací. 
,,Tak do hodiny jsem u tebe. Jde o Liama?" Snaží se zjistit o co jde. 
,,Budu tě čekat." hovor spěšně ukončuji. 
,,Nialle já... potřeboval bych ještě s něčím poradit." sedne si Liam vedle mě. Už zase dělá ty jeho štěněcí oči, které nikoho, vůbec nikoho, nepřesvědčí. 
,,O co jde?" napřímím se. 
,,No, já nevím co se na takovým rande dělá." Dostane ze sebe nervózně. 
,,Um no, jdete na večeři ne?" ověřuji si informace, které jsem pro své naštvání vypustil z hlavy. 
,,Jo jdeme." přikývne. 
,,No tak si budete povídat, najíte se. Objednej si něco co znáš, neexperimentuj. A taky za něj zaplat. Nediv se kolik to stojí, prostě přiložíš tu kartu k terminálu a víc nebudeš řešit jasné?" Ještě pořád mám v paměti, jak mě Liam ztrapnil když jsme spolu byli na obědě, aby poznal i restaurace. Nejdřív se divil co je polovina jídel, objednal si nějaký salát a po prvním soustě to vyplivl. To by bylo to nejmenší, kdyby se hlasitě nerozčiloval, že není žádný zasraný králík. Taky zkoušel poprvé platit sám, založil jsem mu účet, kam jsem mu převedl menší částku, aby měl u sebe vždy nějaké peníze. Navíc mu tam bude chodit výplata. Při jeho premiérovém placení šlo vše dobře, Liam přiložil kartu k terminálu, teminál pípnul a vyjel lísteček, kde Liam viděl sumu, které si do té doby nevšiml. Začal žádat aby mi peníze vrátili zpátky, že to je nehorázné... no zkrátka do té restaurace už nemůžeme. 

,,Dobře a co potom?" Pane bože to ten chlap chce po mě fakt návod na celé rande? 
,,No potom ho můžeš doprovodit domů nebo mi nabídnout ještě procházku. Žádný sex!" vyjeknu najednou. 
,,Žádný sex?" povytáhne obočí. 
,,No jo, to se na první rande nehodí. Vypadalo by to, že se s ním chceš jen vyspat a nezáleží ti na něm." Zachraňuji situaci. 
,,Dobře a polibek?" 
,,Ne!" Až moc rychle, až moc hlasitě. Sakra. 
,,Pusu na tvář, to je ideální začátek. Nikam nespěchej." Řeknu už o dost vyrovnanějším hlasem. 
,,Dobře, nebudu spěchat." přikývne zamyšleně. 
,,Skvěle." falešně se usměju. 
,,Tak já půjdu, musím ještě do květinářství." vstane z gauče a rozejde se do chodby, kam ho následuji. 
,,Proč do květinářství?" ptám se jako naprostý pitomec. 
,,Hodí se, abych mu donesl květinu." pokrčí rameny a obléká si lehkou mikinu. 
,,S tím bych si nedělal hlavu." zakroutím hlavou a opřu se o futra, ruce založené na hrudi. 
,,Určitě ho to potěší." obuje se a otočí se na mě s úsměvem. 
,,Jo, to se vsadím." pronesu podrážděně. ,,No tak si to užij a dávej na sebe pozor. Kdyby něco zavolej mi." 
,,Díky Nialle. Měj se." zamává na mě ode dveří než je zabouchne. 

Sakra, on fakt odešel na rande. Můj Liam šel na rande s jiným a já jsem asi už pěkně vadný, když ho nazývám svým. Louis přichází během půl hodiny, půl hodiny kterou pochoduju po bytě. Nemůžu sedět, mám v hlavě obrázek Liama s krásným úsměvem, květinou v ruce a tím idiotem po boku. 
,,Tak co je tak důležitého? A proč si nesedneš?" podívá se po mě Louis, když se posadí na pohovku a já pochoduju po obyváku. 
,,Liam má rande." zamračím se. 
,,A?" Otočím se na něj a dívám se na něj, jestli je fakt takový idiot. 
,,A? Má rande Louisi! S jiným mužem! No já nevím, možná když přišel o svou životní lásku tak bych čekal, že bude truchlit dýl. Ale co já vím." rozhodím rukama. 
,,Nebo jsi doufal, že budeš mít víc času na to ho sbalit?" zasměje se. 
,,Neměl kraviny." vyprsknu. ,,Nechci ho sbalit, jen.... Prostě se mi nelíbí, že jde ven s prvním pochybným chlapem, kterého potká. Vždyť ho ani nezná. Kolikrát ho viděl?" 
,,Nialle nezdá se ti, že to trochu přeháníš?" 
,,Ne, vůbec! Jen mám o něj starost, je to můj kamarád." 
,,Kamarád? Vždyť jsi ho většinu času nemohl vystát." Ted na mě kouká Louis jako bych byl idiot. 
,,Ale nemel kraviny." odmávnu to. ,,Je to můj kamarád, bydlíme spolu a já jen chci, aby byl šťastný. Nic víc." Lžu teď i sám sobě a moc dobře to vím, ví to i Louis podle jeho výrazu. 
,,Tak hele, záleží ti na něm. Takže bud ho nech, aby byl šťastný s někým jiným nebo něco udělej." Dojdu až ke gauči a sednu si vedle Louise. 

,,Co mám udělat?" Zeptám se potichu. Nechci, aby byl šťastný s někým jiným. Chci aby byl šťastný semnou. Záleží mi na něm, mám ho rád, cítím se s ním dobře. 
,,Řekni mu jak se cítíš, pozvi ho na rande." pokrčí Louis rameny. 
,,Jsi normální?" vykulím na něj oči. 
,,Hele Nialle, bud do něj budeš dál 'tajně'" udělá ve vzduchu uvozovky. ,,zamilovaný a necháš ho odejít s někým jiným nebo to vyklopíš. Jestli ta pověst nebo co to má být, je pravdivá tak jste si souzeni. Jenže to že jste si souzeni ještě neznamená, že spolu doopravdy skončíte víš. Může se zamilovat do jiného a ty pak budeš nešťastný." Tohle mi nedošlo. Není to záruka toho, že ho budu mít pro sebe. Může se zamilovat a pak mu celá pověst bude u prdele. Že bych si ty city uvědomoval už delší dobu, ale prostě je ignoroval? No jo, to by mi bylo podobné. 
,,Dobře, něco udělám." přikývnu rozhodně. 
,,No tak se mi líbíš." zářivě se usměje. 
,,Co když to nevyjde? Třeba je moc pozdě." zapochybuju. 
,,To nezjistíš dokud to nezkusíš. Podívej se na mě s Harrym. Taky jsme vsadili všechno, mohlo se posrat tolik věcí a my by jsme spolu už nikdy nepromluvili. Ale vyšlo to. Jen tomu musíš jít trochu naproti." 
,,Jako ty?" zasměju se. Nikdy nezapomenu jak se ti dva dali dohromady, Harry začal randit s nějakým klukem, už ani nevím kdo to byl. Louis šíleně žárlil, v té době jejich přátelství vzalo za své, nebavili se spolu, jeden druhému se vyhýbali. A pak jednou večer se potkali u mě, Harry šel akorát ze svého rande a Louis se mi tam hroutil. Jak uviděl Harryho začal na něj strašně křičet, že vše je jeho vina, že je zasraně nádherný pro někoho jiného a ne pro něj. Harry na něj jen zíral, neschopen slova a pak to Louis udělal. Prostě ho políbil. V ten večer se dali dohromady a jeden od druhého se už nehnuli. Ti dva si jsou souzeni. Kéž by to byl i náš případ. At sebevíc nechci něco mě k Liamovi táhne, v jeho přítomnosti mám motýli v břiše, pitomí úsměv na tváři a nechci nic, jen jeho. 
,,Jako já." usmívá se Louis. 
,,Tak jo, to chce plán." podívám se na něj vážně. Budu bojovat, Liam mi za to stojí. 

-----------------------------------------------------------------------

Konečně jsem měla čas :D 

Niall prozřel, konečně, jen aby nebylo ale už pozdě. Protože i to se může stát. 

Fox_ie