Stín minulosti // Niam//Larry

15

Ta věc, to díky které mi Harry s Louisem poslali bylo víc než jen díky. Znamenalo to pro mě celý svět. Nevím jak a nikdy se ptát nebudu, ale vyřešili náš problém s doklady pro Liama. To pro nás bylo velké! Mohl jsem vzít Liama poprvé k moři, vzít ho do Itálie, do Ameriky. Ano následující rok jsme cestovali. Poznávali jsme svět společně a bylo to jedno z nejlepších období mého života.

Po roce jsme se usadili zpět v Anglii, protože se Liam vyslovil. Požádal mě o ruku ve Francii na malém vinařství. Bylo to kouzelné, všude byli svíčky, vůně vína, tichá hudba. Nemohl jsem si přát nic lepšího. V tu chvíli jsem byl nejšťastnější za celý svůj život. Tehdy jsem skutečně uvěřil, že mě čeká život po boku mé lásky. Že mi ho poslal osud a máme spolu být.

Nebudu lhát, měli jsme i temné dny. Dny jsme se hádali, nebavili se spolu a Liam potom vždy večer přišel, aby jsme se udobřili. Vždy byl ten moudřejší, vždy přišel on. Věděl, že já jsem moc paličatý a i když se omluvit chci, nepřijdu. Jednou jedinkrát jsem přišel já, když jsem řekl že je špatný otec. Po svatbě jsme si adoptovali chlapečka, Jeremyho. Liam je ve všem úžasný, proto mě nepřekvapilo jak je úžasný manžel i otec. Jenže jednoho dne jsem přišel po náročném dni z práce, Jeremy nebyl najezený, nebyl vykoupaný, doma byl strašný bordel. Křičel jsem na Liama, obvinoval ho z toho jak špatný je. Naštvaně jsem odešel postarat se o našeho syna a mezitím mi došlo, že Liam k tomu má důvod. Protože se vždy dokázal postarat o vše, tak proč ne i v tento den. Po uložení Jeremyho jsem přišel s omluvou. Li byl překvapený, ale i vděčný. Omlouval jsem se mu dlouho a ještě i následující týdny. Byl ten den unavený a vyčerpaný, neměl sílu se postarat a já nechal vše na něm. Od toho dne se leccos změnilo, i když jsem musel do práce už nikdy jsem nenechal vše na něm.

Když Jeremy oslavil desáté narozeniny začali jsme cestovat jako rodina. Znovu jsme objevovali krásy světa, tentokrát ale ve třech. Bylo to náročnější, složitější jak kvůli našim pracím, tak kvůli škole. Ale našli jsme si čas. Chvíli trvalo než jsem si začal všímat, že je něco špatně. Liam už nebyl tak veselý, tak akční, už se nehrnul do každého dobrodružství s námi. Kolikrát se vracel pozdě večer domů, neříkal mi co dělá. To bylo poprvé po dlouhé době co jsem pochyboval o našem vztahu. Svěřil jsem se Harrymu i Louisovi, oba mi to vymlouvali, říkali mi že pro něj není nic důležitějšího jak jejich rodina. Nedovedu si představit, že by Harry nebo Louis opustili toho druhého a jejich dvě děti. Myslel jsem si to i o nás, ale začal jsem pochybovat. Nevydržel jsem to a jeden večer, když Liam opět došel pozdě, jsme se zeptal. Liam dlouho plakal, omlouval se mi, myslel jsem že se mi zhroutil svět. Nakonec mi ale vysvětlil, že mě nepodvádí, že mě stále miluje stejně jako kdysi. Problém byl v něčem jiném, byl nemocný.

Začali nejtěžší roky mého života, stál jsem po jeho boku, sledoval jak chřadne. Jak se z mého silného Liama, stává někdo jiný. Jeremy to nesl snad ještě hůř, sledoval svého tátu, jak se mění v někoho jiného. Roky jsme bojovali, tři roky, sedm měsíců, dvanáct dní. Tak dlouho jsem stál po boku svého manžela, podporoval ho v boji s rakovinou, miloval ho za každé situace než vydechl na posledy. Bylo mu třicet osm let a nebylo nám dopřáno dostatek času. Držel jsem se jen kvůli Jeremymu. Byl moc mladý, aby přišel o oba otce.

Časem jsem se naučil žít bez něj. Musel jsem, ale lehké to nebylo. Už nikdy v mém životě nebyl jiný muž. Útěchu jsem našel v obraze. Jakmile Liam zemřel znovu se objevil na tom zpropadeném plátně, chodil jsem k němu každou noc, líbal ho a doufal. Jenže nikdy se to už znovu nestalo. Nakonec jsem ho pověsil v mé ložnici. Povídal si s ním, vyprávěl mu co náš syn prožil. Jaké to bylo vypravit ho na první rande, jak se mi nelíbí dívka se kterou chodí, jeho maturitu, první vážný vztah, první vnouče Harryho a Louise. Jak málem zešíleli když jejich sedmnáctiletá dcera přišla s tím, že je těhotná. První zaměstnání Jeremyho, jeho životní láska Debby a naše první vnouče Liam. Nikdy mě nepřestalo bolet srdce po jeho odchodu. A jak se blížil můj čas věděl jsem, že se s ním znovu setkám. Ne tak jak bych očekával v nějakém nebeském království, ale v jiném životě. Když jsem ulehal svůj poslední den do postele loučil jsem se s ním, sliboval jsem mu že se znovu shledáme a nechal v rámu obrazu dopis pro mé budoucí já.

------------

,,Co to tam máš mami?" křičím na půdu. ,,Ale podívej." mamka sejde těch pár schodů dolů ke mě. V náručí nese obraz nějakého muže. ,,Kdo to je?" zeptám se se zájmem. ,,Obraz tvého praprapra dědečka. Váže se k němu taková historka." zasměje se. Posadíme se na gauč a já si obraz prohlédnu důkladněji. Za jeho rámem nahmatám obálku. Otevřu ji a vypadnou na mě fotky. ,,To je...?" povytáhnu obočí. ,,To je tvůj praprapra děda Niall a Liam. Adoptovali si tvého prapra dědu Jeremyho. Liam zemřel hodně mladý." povzdechne si mamka. ,,Jsem Niallovi podobný." zasměju se. ,,Ano to jsi." přikývne mamka. ,,Proto se po něm jmenuješ." usměje se, pohladí mě po zádech a vrátí se zpět na půdu, kterou je třeba vyklidit. Rozevřu list, který tam je přiložený a začtu se.

Vévoda Liam Brian Viktor Von Payne byl roku 1678 uvězněn v obraze, jakož to trest za hřích proti koruně. Zamiloval se do mladého syna Viléma Horana, svou lásku dávali najevo až příliš. Vévoda i syn Horanův byli neprodleně popraveni, v okamžiku smrti Vévody zasáhla královna, jenž pro něj měla slabost a uvěznila ho v obraze, který mu skýtá bezpečí. Rodina Horanů, se zavázala obraz střežit dokud se v jejich rodě znovu nenarodí Vévodův vyvolený. Jakmile se vyvolený syn Horanův narodí a znovu se shledá se svou spřízněnou duší, Vévoda bude z obrazu vysvobozen.

Liam Payne Horan, prožil život po boku své spřízněné duše Nialla Payna Horana. Nevěřil jsem, že to může být skutečné, ale tento neuvěřitelný muž mi ukázal, že vše je možné pokud jste si souzeni. Až ho mé nové já znovu potká, mám jedinou prosbu. Řekni mu, že ho stále miluji, že nikdy jiný pro mě nikdy neexistoval. Já, tedy ty, si to nebudu pamatovat, on ale ano. Bude si pamatovat, každý okamžik našeho společného života. Věř že nikdy s nikým nebudeš šťastnější než po boku tohoto muže. 

Ps.: Zkus ho políbit a pokud to nejsi ty, ochraňuj nám ho.

------------------------------------------------------------------------------------------------------

A jsme na konci! Nakonec jsem se rozhodla ho nepřepisovat, jen dopsat poslední tři odstavce. Takový náhled do budoucna, aby to bylo opravdu uzavřené.

Moc děkuju že jste tuto povídku četli. Doufám, že se vám aspoň trochu líbila a třeba se k ní časem vrátíte. <3

Děkuji za vaši přízeň a zase někdy.

Fox_ie