Stín minulosti // Niam//Larry

9

Liam byl nemocný dva týdny, po celé dva týdny jsem se o něj staral jak nejlépe jsem uměl. Nosil jsem mu jídlo, léky, četl mu knihy nebo s ním jen koukal na filmy. Kupodivu jsme se sblížili, řekl bych že nyní jsme přátelé. Povedlo se mi pro něj sehnat i brigádu, jde jen o pár hodin denně v obchodě, ale nebylo potřeba dokladů, peníze bude dostávat na ruku každý týden a práce to není nijak náročná. Jen bude doplňovat zboží, i tak z toho byl nadšením bez sebe. Několikrát se zastavili i Harry s Louisem, ti mě začínají pěkně štvát. Neustále naznačují, že bych snad k Liamovi něco cítil. Blbost. Jen je to kamarád, ano teď už ho tak mohu nazývat.

,,Nialle?" ozve se Liamův křik bytem. Je v koupelně a chystá se do práce, je nervózní už od rána. A je to celkem roztomilé. ,,Ano?" dojdu ke koupelně a nakouknu dovnitř. ,,Co se děje?" zamračím se, když vidím Liamův zoufalý výraz. Začne mi to docházet, když svou pozornost nesoustředím jen na něj. Na rukou má zbytky bílé pěny, ta je i na umyvadle a zrcadle. Pohled mi padne na zem, kde se válí tuba od pěny na holení v kupě pěny na holení. ,,Umm" polkne Liam a sleduje můj výraz. ,,Upadlo mi to a..." rozhodí rukama a tím nahodí i vanu a druhou zeď. ,,Jo. Vidím. Nevadí, jen to uklidíme. Umyj si ruce." vezmu hadru a začnu vše uklízet. Liam si umyje ruce a hned mi začne pomáhat, spíše to tedy patlá všude. ,,Hele já to udělám jo." chytnu mu ruce, aby přestal dělat to co dělá. ,,Promiň." Ten jeho výraz smutného štěněte mě jednoho dne zabije. ,,Jo." přikývnu naprosto hypnotizován jeho pohledem. Co to zase sakra je? Pak udělám něco co by mě snad nikdy nenapadlo, něco naprosto bláznivého a co nedává smysl. Pěnu, kterou mám na prstu mu dám na nos. Liam vykulí oči, nevěřícně na mě kouká a pak se zasměje. Má nádherný melodický smích, který bych mohl poslouchat hodiny. Usměju se a už se mu chci omluvit, když v tom pěna skončí i na mém nose. Koukám na něj stejně šokovaně. ,,Tak ty takhle?" povytáhnu obočí, naberu pořádnou dávku pěny a napatlu mu ji na tvář. ,,Nialle!" vykřikne vyděšeně, i tak je v jeho hlase ale slyšet smích. I on nabírá pěnu a přibližuje se ke mě, vím co bude následovat proto se rychle zvedám a chci se dát na útěk. Liam je ale rychlí, chytá mě za pas a stahuje zpátky na zem, kde se oba rozplácneme. Smějeme se a válíme v pěně, která je už naprosto všude. ,,Dost, dost." směju se když mi pěna zaleze pod triko. Liam na mě obkročmo sedí, snaží se co nejvíc pěny dostat pod mé triko jednou rukou, druhou drží mé ruce nad mou hlavou. Je to dost nestandartní situace pro nás dva a mě se až nebezpečně líbí. Líbí se mi jakou má nade mnou převahu, líbí se mi jak se mně dotýká i když to je v rámci nějaké naší hry. ,,Co za to?" povytáhne obočí a uculí se. Tak moc sladce se culí, že bych mu snad dal cokoli na světě. A to je špatně! Musím si to hned zakázat, nechci aby tohle zašlo někam kam nechci. ,,Co já vím." pokrčím rameny. ,,Stihneš přijít do práce včas?" nadhodím. Jeho výraz stojí za to. ,,Sakra!" hned se ze mě zvedá. ,,Mám už jen půl hodiny!" Vyvadí, musím se smát. I když se mi nechce tohle naše provokování ukončit, musím. Musím než se zvrhne, než přijde pozdě do práce. 

,,Klid, jdi se vysprchovat, najdu ti nějaké oblečení a pak to tady uklidím." usměju se a mizím z koupelny. Nejdřív ve svém pokoji ze sebe svléknu ulepené oblečení a vezmu si něco čistého, stejně se budu muset vysprchovat. Liamovi v pokoji najdu džíny a modré triko, večery jsou už opravdu teplé a nebude tak mikinu nebo bundu ani potřebovat. Vše mu to zanesu do koupelny, kde to nechám hned za dveřmi na skřínce, aby si nemyslel že ho nějak špehuju. Což bych možná měl. Podle toho co jsem zahlédl, by ten pohled stál za všechny prachy světa.

,,Jak vypadám?" objeví se přede mnou už oblečený a upravený Liam. ,,D-dobře." polknu a pořádně si ho prohlédnu. ,,Moc dobře." zčervenám, když vidím jak si o on prohlíží mě. ,,Um, takže končíš v osm? Vyzvednu tě." raději odvedu řeč jinam. ,,Ano, ale nemusíš chodit jen kvůli mě." Nechce snad abych pro něj chodil? Nechce, aby nás spolu viděli? ,,Ale můžeš! Jo rozhodně, jestli chceš." dodává rychle, když vidí jak se zatvářím. ,,Dobře, vyzvednu tě." falešně se na něj usměju, abych zakryl všechny emoce, kterým nerozumím. ,,Dobře, děkuju. Já už půjdu. Tak zatím." ještě chvíli stojí uprostřed kuchyně a usmívá se na mě. ,,Zatím." přikývnu a sleduju ho. Trvá to jen pár okamžiků, ale jako by se nad něčím rozmýšlel, nakonec se ale otočí a odejde z bytu. Potom co Liam byt opustí stojím v kuchyni a snažím se vzpamatovat z toho co se to právě událo. Jak tady tak v koupelně. Koupelna! S povzdechem vezmu věci na úklid a jdu na to. Nejdřív uklidím zaschlou pěnu z podlahy, umyvadla, zdí a skříněk, nakonec umyju i vanu a zrcadlo, když už jsem v tom tak to udělám vše. Vytřu a konečně mám čas umýt i sebe. Dám si napouštět vanu, donesu si do koupelny telefon, abych si zapnul hudbu a ponořím se do horké vody s pěnou. Relaxuji takhle celkem dlouho než mě vyruší telefon.

,,Ahoj Harry." ,,Ahoj Nialle, jdeme s Louisem na činu nepřidáte se?" ,,Liam je v práci, ale já bych mohl." ,,Oh, zapomněl jsem že jde dnes poprvé. Tak se sejdeme před restaurací?" ,,Jo, za půl hodiny?" ,,Ok, zatím Ni." Hovor spěšně ukončím a hned vylézám z vany. 

Půl hodina není moc, osuším se, něco provedu s vlasy, aby mi neodstávaly do všech stran a v pokoji se obléknu do světle hnědých kalhot a bílého trička s límečkem. Do kapsy dám klíče, mobil a vyrazím.

U restaurace jsem akorát na čas, Harry s Louisem právě přicházejí. ,,Ahoj Ni." zdraví mě s úsměvem oba dva už z dálky. ,,Ahoj." obejmu je a společně se rozejdeme do restaurace. Mám ji rád, je tu příjemné prostředí. Hudba hraje potichu, aby dokreslovala atmosféru, nějaké malůvky které vypadají jako z číny po zdech, těžké závěsy a tlumené světlo. Absolutně netuším jestli to takhle vypadá v čínských restauracích, ale i kdyby ne, mám to tu rád. Usadíme se ke stolu a u servírky si objednáme to co vždy. Chodíme sem celkem často a menu už nemusíme ani otevírat. Servírka během pár okamžiků donese dva ledové čaje pro mě a Louise, perlivou vodu pro Harryho. ,,Tak jak to jde?" usmívá se Louis jako sluníčko. ,,Jo dobře." krčím rameny. ,,Liam se těšil do práce?" ptá se pro změnu Harry. ,,Jo, těšil. Aspoň myslím. Muselo mu už lézt na mozek být furt zavřený doma. I mě to už leze na mozek." To bude určitě vysvětlení dnešních pocitů vůči Liamovi. Musíme začít chodit víc do společnosti, bavit se i s jinými lidmi. ,, Musíte začít chodit ven." zasměje se Louis. ,,Taky myslím. Ted mi, ale řekněte jak pokračují přípravy svatby." Tohle dokonale odvedlo pozornost ode mě a Liama. Jakmile se zeptám na svatbu Harry je nezastavitelný. Má už naplánované nejmenší detaily a když to není podle jeho plánu šílí z toho. Jako dnes, kdo by řekl že růže mají tolik velikostí. Po jídle opustíme restauraci a kluci mě jdou doprovodit k obchodu, kde Liam pracuje, bude končit za deset minut. ,,Zase tě někam vytáhneme a třeba i Liama, měl by se taky bavit. Už jsi ho vzal do klubu?" zjišťuje Louis. ,,Ne. Po jeho minulém zážitku s alkoholem nechce nikam, kde hrozí že by se ho mohl napít." zasměju se. ,,To naprosto chápu, ale zkus ho přesvědčit. Bylo by to fajn. Uvidíme se Ni." s oběma se obejmu, mávnou na mě a rozejdou se směrem domů.

 Já se opřu o zídku a čekám na Liama. Ten vychází o pět minut později. Nejde, ale sám. Vychází s ním blondatý menší kluk, něčemu se smějí a já se mračím. Kdo to sakra je? Proč jde s Liamem? A proč na něj sakra sahá! Nevydržím to, vyskočím na nohy a jdu k nim. ,,Ahoj Li." zářivě se usměju a toho kluka prostě ignoruju. ,,Ahoj Nialle! Tohle je Sebastian, pracujeme spolu." představí nás. Jen krátce se na toho kluka, Sebastiana zamračím. ,,Niall."

,,Jo, Liam mi o tobě vyprávěl, jste spolubydlící." usmívá se Sebastian, ale pohled mi věnuje jen krátce. Jinak visí na Liamovi. ,,Uvidíme se zase zítra." sladce se na něj usměje a k mému překvapení ho i obejme. ,,Dobře zítra." Liam mu objetí oplatí. ,,Rád jsem tě poznal Nialle." zamává na mě a rozejde se druhým směrem. ,,Jo, já tebe taky." zabrblu spíše pro sebe. ,,Užil jsi si první den?" otočím se na Liama s falešným úsměvem. ,,Užil. Sebastian je skvělý, zítra jdeme na večeři." překvapeně zůstanu stát a zírat na něj. ,,Máte... vy máte rande?" vyjeknu. ,,Ano Nialle, máme rande." pokrčí Liam rameny, jak kdyby nic a rozejde se. On má kurva rande?!  

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Niallovi se začíná situace vymykat z rukou, jak se zdá a Liam nic netuší. Nebo tuší, ale podoba Nialla a Viléma je pro něj až moc bolestivá? Je už na čase, aby se věci pohnuly. Otázka jestli k Niallově spokojenosti. 

Fox_ie