Stín minulosti // Niam//Larry

4

Vycházíme spolu, tak nějak. Od zásuvkového incidentu uplynulo několik dní, Liam se snaží a pomáhá mi připravovat jídla, večer se vyptává na různé věci co se týče dějin a já zjišťuji kolik toho vím, žalostně málo. Takže se večer vzděláváme vlastně oba dva.

Dnes ráno jsme si přivstal se záměrem udělat snídani, bohužel toho máme doma už opravdu málo, proto jsem se rozhodl vzít Liama poprvé ven. Zajdeme někam na snídani a pak na nákup. Potichu se vkradu do jeho pokoje, spal jak zabitý a trochu chrápal.
,,Vstávej. No tak Liame." trochu s ním zatřesu, on se ale jen ošije a dál leží rozvalený na zádech.
,,Vstáávej musíme na nákup." strhnu z něj peřinu, zapištím a přikryju si oči.
,,Nialle?" ozve se rozespale.
,,Proč spíš nahý?!" ruce si nechávám na očích i když musím odolávat touze podívat se. Pokud jsem viděl, to co si myslím že jsem viděl.
,,Jak spíš ty?" podiví se. Ruce dám dolů když slyším jak se postaví. Hned je ale vrátím.
,,Obleč se! A rozhodně nespím nahý!" pokojem se nese jeho smích.
,,Proč jsi mě vzbudil?" ptá se dál a mám tušení, že se neoblékl.
,,Jdeme na snídani a nakoupit." otočím se a rychlým krokem se dostanu z pokoje.

Do kuchyně přijde naštěstí už oblečený.
,,Tohle oblečení je hrozné. Proč tak kouše?" postěžuje si a zatahá si u toho za látku džínů v rozkroku. Fascinovaně ho sledují.
,,Ehm...co?" zvednu pohled konečně k jeho tváři.
,,Že to kouše." zamračí se jako kdybych něco provedl. Hned na to zrudnu a sklopím hlavu.
,,Nevím. Můžeme jít? Potřebuju kafe." Rychle sbírám klíče a vydávám se ke dveřím. Tam mi dojde, že Liam nemá vlastně boty.
,,Nemáš boty." vydechnu skoro až překvapeně.
,,Mám." odporuje Liam a vytáhne ty jeho historický křápy, které bych botami nenazval.
,,Tomu bych neříkal boty. V tom ven nemůžeš." hned to zamítnu a začnu hledat v botníku. Jsem si jistý, že tu jsou jedny, které mi jsou velké.
,,Proč ne?" diví se znovu.
,,Protože pokud v nich půjdeš nepůjdu s tebou já a taky, nejspíš by tě zavřeli za vykradení muzea." ušklíbnu se a zajásám, když je najdu.
,,Nechápu..."
,,Neřeš a zkus si je." podám mu černé botasky, které si s nedůvěrou přeměřuje. Nazuje je na nohy a chvíli na ně kouká.
,,Tak?" povytáhnu obočí.
,,Proč tu má vše tak málo látky?" s lítostí se podívá na své 'boty', které mu sahají pomalu až k prdeli.

Venku se Liam drží těsně u mě. Co jsou auta, autobusy, tramvaje, motorky a kola jsem mu už vysvětlil a ukázal na notebooku. Stejně je z toho překvapený, když ti vidí ve skutečnosti a ne jen z okna nebo na obrázku. Stejně tak je vyjukaný z té spousty lidí.

Dojdeme do kavárny, která je blok od mého bytu. Za kasou je mladá blondýnka s dredama. U té objednám kávu pro sebe, čaj pro Liama a dva čokoládové dorty. Liam dělá ostudu. Rozhlíží se všude kolem sebe s otevřenou pusou a nejvíc zírá právě na blondýnu. Převezmu naší objednávku, zaplatím a dostrkám ho ke stolu.

,,Už jsem ti vysvětloval, že ženy mají stejná práva jako muži. Pracuji, dokonce jsou ve vládě nebo jsou prezidentky. Tak na ně tak nezírej." syknu k němu.
,,Co to měla s vlasy?" úplně ignoruje co jsem řekl.
,,Dredy. Lidi dělají různé věci s vlasy " pokrčím rameny a přisunu před něj dort.
,,Děkuji Nialle." s úsměvem ho přijme a hned ochutná. Jeho blažený výraz...je fakt něco.

Po snídani se vydáme k obchodnímu centru. Musíme jet autobusem. Vysvětlím Liamovi jak se kupuje jízdenka, kdyby náhodou někdy chtěl jet někam sám. Taky se mu pokusím vysvětlit jízdní řád.
,,Hej!" bouchnu ho do ramene, když se otáčí za holkou co prochází kolem a její sukně končí těsně pod zadkem. Nemá být gay? Proč na ni čumí? Proč mi to vadí?
,,Proč se neoblékla?" podívá se na mě zmateně Liam. Začnu se smát, to mě mohlo napadnout.
,,To se teď nosí." vysvětlím mu a jeho obočí vystřelí až bůh ví kam.
,,Takhle šla ven schválně?" kulí na mě oči.
,,Ano. Většina holek se domnívá, že čím víc ukážou kůže tím jsou žhavější." Liam si hlasitě odfrkne a mě to svým způsobem potěší.
,,Tak pojď, jede nám bus." chytnu ho za paži a vedu k zastávce. Nastoupíme, ukážu mu jak si pípnout jízdenku a posadíme se. Liam vyjukaně kouká kolem sebe i pod sebe.
,,Jakto že se hýbe?" vydechne a ťukne do sedačky.
,,Má to motor. Hele tam jsme se ještě nedostali, takže prostě díky motoru to funguje. Pak klidně doma najdeme jak vlastně funguje." Sakra, nikdy jsme nebyl technický typ.
,,Jezdí strašně rychle, ne jako koně a je to pohodlné cestování." uznale kývá hlavou.
,,No jo. Ale když musíš jet třeba dvě hodiny už to tak pohodlné není." Je jak dítě v hračkárně. Svým způsobem to je roztomilé. Jedeme jen dvě zastávky a vystupujeme přímo před nákupním centrem.